[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Existuje milion drobností, jež musíte svého potomka naučit. Můžete na to jít vědecky nebo srdcem. Počítejte však s tím, že srdeční záležitosti většinou nemívají logické vysvětlení, a přesto fungují. Takže až budete obhajovat své postupy před zbytkem rodiny, setkáte se zprvu s nepochopením. To ale ostatní géniové také. Tady je výběr toho nejlepšího:
Může se zdát, že jde o poměrně komplikovaný požadavek a že bez slova „ne“ žít dlouhodobě nelze.
Není to ale pravda. Pokud tohle slovíčko vyškrtnete ze svého slovníku, budete muset ve vysvětlování svého názoru jít k meritu věci, naučit se prosazovat, a především – donutíte děti, aby vás vnímaly. Je jistě správné, pokud dítě okřiknete: „Ne, nebij toho chlapečka!“ Nadužívání dvou písmen v negativním spojení ale vede k tomu, že jsou vůči němu děti v poměrně brzkém věku docela rezistentní. Neznamená to ale, že kromě situací, kdy dítě ubližuje sobě nebo parťákům na hřišti, byste zákazy používat neměl. Jen jde o to, jakou formou budete sdělovat, co potřebujete. Na vysvětlenou: Slovíčko ne můžete skvěle nahradit mimikou tváře, stejně tak můžete jako varování zakřičet místo „Ne, nesahej na to!“ třeba „Pozor, je to horké!“ V očích a podprahovém vnímání dítěte tak díky tomu nebudete negativista. A to za trochu přemýšlení přece stojí, ne?
Většina těch, kteří nevědí, jak se k malému dítěti chovat, na něj začne šišlat. Případně přebírají jeho slovník, takže z kačenky je gaga, z jídla se mávnutím proutku stává ham a podobně. Opravdu si myslíte, že vám díky tomu, že budete používat slovní zásobu svého dítěte, vaše ratolest snáze porozumí?
A jak jí asi opakováním toho, co má již zažité, pomůžete pracovat na rozvoji vlastního slovníku? Je důležité na dítě mluvit. Pořád. A upřímně řečeno – se slovní zásobou batolete si na dlouhé story nevystačíte. Děti navíc mají raději, když jim vysvětlujete, co s nimi právě provádíte: „Jdu ti vyměnit plenku, pozor, teď ti bude chvíli zima na zadeček…“, než když je beze slova přenášíte a vykonáváte servisní služby.
Hurááá bude nový redakční systém
Pamatujte na to, že vaše dítě pro rozvoj mozku potřebuje interakci. Ale na úrovni. To znamená: Debatujte s ním, probírejte, co se dělo v práci, předveďte mu prezentaci, kterou máte připravenou na zítřejší schůzku. Bude nadšené, jak se mu věnujete, a že občas polovině slov nerozumí? To jste před lety na studijním pobytu v zahraničí také zažil, ale hozen do vody musel jste se naučit plavat sám.
Je to možná trochu nechutné, ale s nácvikem na nočník počkejte na teplejší dny, kdy můžete nechat běhat svého potomka polonahého po bytě i zahradě a neodstoná to. Garantuji vám (můj výzkum je založený na sdílení zkušeností s několika dalšími tatínky), že batoleti bude dost nepříjemné, co se mu to valí po nožičkách, takže nočník začne vyhledávat aktivně samo. Dávám mu den, maximálně dva.
A jen občas. Co má podle vás větší výchovný efekt, když vám dítě vběhne do silnice? Plácnout ho přes plenku, nebo sáhodlouze vysvětlovat, že se to nedělá? Co batole pochopí spíš?
Kamarád je striktně proti používání fyzických trestů, ale v okamžiku, kdy jeho batole začalo vědomě ubližovat druhým (štípat mladšího sourozence, kousat maminku a kopat do něj), názorně mu předvedl, jak to bolí, a milý synáček s ubližováním druhým přestal.
To je můj text
Kamarád to u piva sáhodlouze rozebíral, litoval toho, jak musel své hranice posunout, na druhou stranu však přiznal, že měsíc na dítě působil vědeckými komentáři – a bez dalšího efektu. Pak jednou plácl a byl klid. Je důležité rozpoznat hranice, kdy vysvětlování nestačí, a ustoupit ze svých pozic. Fyzické tresty i nadále rozhodně odsuzuju, ale až se mi doma rozjede hra na štípanou, nejspíš se zapojím také.
V okamžiku, kdy sebou vaše dítě plácne na zem a kope nohama ve vzduchu (třeba proto, že mu nechcete koupit další plastový nesmysl vydávající se za hračku), klidně udělejte totéž a nastavte ratolesti zrcadlo, jak právě vypadá.
Pravda, v obchodě by to asi nebyl nejlepší okamžik, ale stačí, když na záchvat vzteku zareagujete tímto způsobem doma. Klidně začněte ječet, válet se po zemi. Proč ne? Dítě bude v takovém šoku, že vám slibuju, že podobně se už nikdy chovat nebude. Batolata si totiž neuvědomují, jak během záchvatu vzteku vypadají, a je občas na místě jim to ukázat. Poté, co si doma odžijete záchvat vzteku na druhou, stačí si o nevhodnosti takového chování popovídat a opakovat se nebude. To je vážně celá věda.
(Článek vyšel v časopisu Maminka 8/2014)