5 retro her na konec prázdnin, které si možná pamatujete ze svého dětství

Král vysílá své vojsko

Na tuto hru je potřeba alespoň deset hráčů. Vyberte dva hráče, kteří se stanou kapitány. Kapitáni si střídavě vybírají hráče do svého vojska. Poté se vojska postaví v řadě proti sobě ve vzdálenosti cca 3 metry. Přičemž se hráči jednoho vojska drží za ruce. Kapitáni si vylosují pořadí, ve kterém budou vysílat své vojsko. První kapitán vyšle vojáka, který má za úkol prorazit hradby druhého vojska. Jak to udělá, je zcela na něm. Může hradbu prorazit, podlézt, přeskočit. Pokud se mu to napoprvé nepodaří, přidává se do soupeřova vojska a tvoří součást jeho hradeb. Když uspěje, zajme voják ty dva hráče protivníka, kteří neubránili hradby. Následně vyšle kapitán druhého vojska vlastního útočníka. Vojska se mezi sebou střídají až do chvíle, kdy jednomu vojsku nezbývají žádní vojáci. Jestliže hraje více než deset hráčů, mohou kapitáni vysílat dva útočníky najednou.

VIDEO: Podcast Maminka: Jak najít čas si dětmi více hrát? Prozradí psycholožka Radka Kůřilová

Krvavé koleno

Hráči si zvolí dva (obvykle nejstarší) ze svého středu – jeden představuje krvavé koleno, druhý maminku a ostatní jsou děti. Krvavé koleno si zaleze do kůlny nebo za křoví, které představuje sklep, kde nebude vidět. Maminka tam neustále posílá všechny děti pro vymyšlené věci a na ty tam pokaždé vybafne krvavé koleno. Děti utíkají zpět k mamince se slovy: „Mami, tam straší.“ Maminka dítě uchlácholí: „Ale kdepak, to bylo jen tátovo kolo, tátovy trenky...“ Pošle další z dětí a vše se opakuje, dokud se všechny děti nevystřídají. Nakonec maminka řekne: „Tak já se jdu do toho sklepa podívat.“ Dojde ke krvavému kolenu, a to mamince řekne, v kolik si pro vybrané dítě přijde. Ostatní děti to nesmí slyšet. Maminka se pak k dětem vrátí a odvede je kousek dál. V tu chvíli se všichni chytnou za ruce a chodí v kroužku a společně odříkávají básničku: „První hodina odbila, lampa ještě svítila. Druhá hodina odbila, lampa ještě svítila. Třetí hodina odbila, lampa ještě svítila.“ Takto pokračují v hodinách tak dlouho, než dojdou na hodinu, kterou má maminka domluvenou s krvavým kolenem. V tu chvíli maminka vykřikne: „Lampa už zhasla!“ Všechny děti se rozutíkají a krvavé koleno vyběhne ven a snaží se chytit domluvené dítě. Když se podaří dítě chytit, stává se v dalším kole krvavým kolenem. Pokud dítě nechytí, krvavým kolenem zůstává i v dalším kole. V některých verzích hry se nedomlouvá žádný konkrétní člověk a je jedno, koho krvavé koleno chytí. Záleží jen na vás, jak chcete hrát. 

Všechno lítá, co peří má

Děti posadíte do kruhu nebo na lavičku a vyberete jednoho vypravěče, který sedí nebo stojí a odříkává: „Všechno lí-tá, co pe-ří má…“ A na konci věty řekne nějakou věc nebo zvíře. Takže třeba: „Všechno lítá, co peří má… Židle lítá.“ Když zazní něco, co nelítá, mohou děti zůstat v klidu sedět. Když ale vysloví něco, co opravdu lítá (například holub), musí všechny děti rychle zvednout ruce nad hlavu. Kdo to neudělá, vypadává. Neomezujte se při hře jen na ptáky. Může to být třeba moucha, jepice či jiný létající hmyz, letadlo, létající talíř, drak a tak podobně. Čím záludnější slovo, tím větší šance, že někdo vypadne.

Přebírání provázku

Kolíbka, voda, obálka… Vzpomínáte si? Podstatou této hry je napnout provázek mezi prsty obou rukou v určitém obrazci. Druhý hráč musí provázek přebrat tak, aby vznikl jiný obrazec, který se může následně znovu přebrat prvním hráčem. Výhodou této hry je, že přebírat můžete doma, na zahradě, ve vlaku, v autě, zkrátka všude, kde je volná chvíle. A potřebujete jen dostatečně dlouhý provázek.

Návod, jak přebírat, naleznete třeba tady:

Podrobný návod naleznete zde:

Zvětšit video

Hutututu

Tato hra je pro dvě skupiny hráčů a doporučujeme ji hrát naboso a ve starším oblečení, často se při ní totiž roztrhne tričko. Hraje se na obdélníkovém hřišti, které je rozděleno na dvě poloviny. Do každé poloviny hřiště si stoupnou hráči jednoho družstva. Na povel rozhodčího vysílá první družstvo jednoho svého hráče na soupeřovo území. Ten se před vstupem na cizí území hodně nadechne a začne křičet: „Hutututu…“ Po celou dobu na soupeřově polovině musí hráč „tutat“ na jeden nádech. Na soupeřově území se hráč snaží dotknout protihráčů a vrátit se zpět na své území. Pokud se mu podaří dostat se zpět na své území, než mu dojde dech (stále „tutá“), pak všichni soupeři, kterých se dotkl, přecházejí do jeho družstva. Pokud se však nestačí vrátit, stává se sám členem družstva soupeřů. V návratu mu mohou bránit hráči soupeře tím, že ho zadrží. Stejně tak mu mohou pomáhat v návratu jeho spoluhráči, avšak pouze ze svého území (např. podáním ruky). Po dokončení mise posílá hráče druhé družstvo. Družstva se mezi sebou střídají až do chvíle, kdy jednomu z nich dojdou hráči. 

Hráli jste jako děti ještě nějaké další hry? Podělte se s námi o ně a napište nám do komentáře. 

Prostě fenomén

Retro hry našeho dětství: Naučte děti, jak jste se bavili jako malí. Úspěch zaručen!