[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nezakazujte dětem bát se, strach není vždy projevem slabosti, strach je v určité míře v životě nezbytný a zdravý, posunuje nás kupředu, učí nás, pomáhá nám zmoudřet, a paradoxně, pokud jej překonáme, nás i posiluje. Bylo by kontraproduktivní vychovávat dítko bez strachu; ochránit ho naprosto před vším, nebo jej naopak vést k tomu, aby z něj byl neohrožený nebojsa schopný potlačit jakékoliv pocity.
Rodiče by však měli být připravení (vždy s ohledem na věk dítěte) podporovat a povzbuzovat svého potomka ve zvládání a překonávání strachu. Měli by mu pomáhat nacházet cesty i jej směrovat v hledání vlastních způsobů, jak se se strachem vyrovnat. V předškolním věku bývá užitečným pomocníkem bezbřehý svět dětské fantazie, kouzel a čár, spíš než racionální vysvětlení. Naučte své děti modlitby, kouzelné říkanky, které odeženou bubáka. Vysvětlete, že i malého světélka se všichni duchové zaručeně bojí a do pokojíku tudíž nepřijdou, pod uklizenou postel se kostlivec neschová a křížek po babičce zažene i vládce upírů. Racionální vysvětlení, že duchové neexistují, a kdo věří na vlkodlaky, je hlupák, hloubavému dítku příliš nepomohou.
Následující vývojově podmíněné strachy si tak jako tak musí každé dítko odžít. Některé bouřlivěji, jiné vcelku nenápadně. Tyto strachy podmíněné psychickým vývojem dítěte navíc nakonec zeslábnou, až mizí.
1. Strach ze ztráty tělesného kontaktu prožívá děťátko bezprostředně po porodu, alespoň tak (mimo dalších důvodů) vysvětlují mnozí odborníci poporodní pláč novorozence. Změny, které s sebou porod pro děťátko představuje, jsou bezesporu obrovské. Po akční cestě z měkce těsného, teplého a tmavého „bazénu“ napuštěného plodovou vodou, ozvučeného monotónními zvuky maminčina těla se jeho svět dramaticky změní.
2. Strach z cizích lidí začne miminko trápit zhruba okolo 8. měsíce, některé děti jej prožívají velmi bouřlivě, u jiných postřehnete třeba jen náznaky studu a nelibosti. Dětskou ostýchavost v tomto věku rozhodně respektujte, dejte dětem čas si na novou osobu zvyknout, a to i v případě, že jde jen o babičku, kterou 14 dní neviděly.
ČTĚTE TAKÉ: Víte, co jí vaše děti? Nejvíc šizenou cukrovinkou je mléčná čokoláda
3. Strach z odloučenízačíná dítko prožívat od 12. až 18. měsíce, vrchol pak nastává mezi 2 a 3 rokem. Prý je to dané evolučním vývojem, kdy údajně tento strach chránil motoricky prudce se rozvíjející dítko před tím, aby pod náporem euforie z nově objevených pohybových dovedností mamince neodešlo do „divočiny“. Již překonaný strach z odloučení se může objevit znovu; např. po narození sourozence, po rozvodu nebo nějaké dramatické události v rodině.
4. Strach z nadpřirozena je dalším strachem, s nímž se dítko potýká zhruba od 3 roku života. Možná si matně na některé své bubáky vzpomínáte; na kostlivce pod postelí, skvrnu na skříni, jež se večer mění v obludný obličej nebo sousedku s vzezřením čarodějnice z jakési knihy. Mnohé děti se v této době začnou bát přírodních živlů, nejčastěji větru a bouřky.
5. Strach ze smrti a z konečnosti člověka je posledním vývojově podmíněným strachem, kterým si každý z nás projde a v mnohých z nás se i natrvalo usadí. Děti tyto otázky začnou řešit a intenzivněji prožívat od 4 až 5 roku života. Ptají se, kdy umřete, kdy umřou oni, mají o vás strach. V tomto věku je mohou velmi vyděsit záběry z válečných konfliktů, zabíjení zvířat apod.
Jan-Uve Rogge, autor knihy Dětské strachy a úzkosti, rodičům radí: „Kdo se snaží chránit své dítě před uvedenými druhy strachů, vyvolává jen strach před strachem. Činí svého potomka bezmocného, závislého na své osobě a bezbranného vůči možným útokům strachu, neboť se nenaučilo se strachem vyrovnat."