[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Léto a úkol ,kam s dětmi‘ je pro mě každou sezonu vrchol stresu. Zaplnit celé prázdniny je hodně náročné,“ přiznává Pavla, maminka dvou holčiček, šestileté a sedmileté.
Rodinná dovolená obvykle probíhá ve dvou fázích: na začátku července a na konci srpna, vždycky týden až deset dní. Mezitím jsou holky střídavě u babiček, jenže jedna z nich ještě pracuje, takže s „celoletním odsunem“ na venkov počítat nelze.
„Poslední dva roky jsme vsadili na příměstské tábory a moc se nám to osvědčilo,“ pochvaluje si Pavla. „Velkou výhodou je už jen to, že tam holky chodí spolu, takže je vyzvedávám na tomtéž místě. Navíc každý týden mají jiný program. Už si vyzkoušely přírodovědný tábor i ,toulky Prahou‘, ale nejvíc si oblíbily umělecky zaměřené programy, divadelní a taneční. Ty navíc uzavíralo představení pro rodiče, takže dojetí zaručeno,“ usmívá se máma předškolačky a prvňačky.
Když jsme tohle téma probíraly na poradě, některé kolegyně byly toho názoru, že najít vyžití pro předškoláky je mnohem náročnější, než když už máte doma školáky. U těch se totiž už nabízejí pobytové tábory a širší je i nabídka příměstských. Na druhé straně ve větších městech bývají školky na střídačku otevřené prakticky celé léto a v případě těch státních vás celodenní „hlídání“ vyjde nesrovnatelně levněji než průměrný tábor.
Upřímně řečeno, ne každá rodina si může dovolit vyslat každého z potomků na dva tábory po čtyřech, pěti tisících… Takže? Proberme si možnost za možností, a zůstaňme tentokrát u předškoláků. Třeba objevíte variantu, která vás do teď nenapadla, a přitom by zrovna vám mohla bezvadně sednout.
Nejběžnější řešení. Předpokládá ovšem, že prarodiče jsou už v důchodu a že mají na venkově oázu plnou stromů k lezení, tajemných koutů k prozkoumávání a nejlépe poblíž koupaliště i les, plus možnost výletů. Protože dva měsíce jsou fakt dlouhá doba a na zahrádce symbolických rozměrů se budou děti za pár dní bohapustě nudit.
V první řadě bychom ale měli vyjít z povahy juniora a celkové konstelace, jak zdůrazňuje dětská psycholožka Tereza Beníšková. „Záleží na tom, jaké dítě je, jak se mu v prázdninové ,destinaci‘ líbí a jaký má vztah k lidem, kteří ho mají hlídat,“ podotýká.
„Pokud syn nebo dcerka tráví čas s babičkou pravidelně, rozumí si s ní a na chalupu s ní jezdívá i během roku, pak jsou společné prázdniny skvělá varianta. Jestliže ale dítě na babičku není zvyklé nebo babičce z dítěte ,tečou nervy‘, nikdy ho nehlídala déle než jednu noc nebo dítě je u babičky dokonce nerado, mohl by se celý pobyt změnit v noční můru,“ varuje.
Pokud si nejste jisti, začněte společným víkendem na oné chalupě. I když – generace rodičů si už ověřily, že zatímco vám potomek při nedělním loučení vystřihne srdceryvnou stýskací scénu, v přítomnosti samotné babičky je v pohodě a (ano, je to kruté) na vás si ani nevzpomene.
To mi dosvědčil Dan, který má šestiletá dvojčata: „Já i žena pracujeme na plný úvazek, a jelikož jsme měli děti později a máme rodiče už v důchodu, rádi jsme přijali nabídku odvézt je k nim na celé prázdniny. Mrňousové si tam zvykli natolik, že se jim pak vůbec nechtělo zpátky do města!“
Zdánlivě nejhladší řešení. Na rozdíl od škol jsou mnohé školky otevřené i přes léto, férově na střídačku. Ve větších městech takto pokryjí i celé prázdniny. Je to levné a praktické, ovšem dotírá otázka, zda je dobré dítě pořád „šoupat“ z místa na místo, zvlášť pokud je to citlivější tvoreček.
„Společenské dítě půjde ochotně do cizí školky, hlídacího kroužku nebo na příměstský tábor a setkání s novými lidmi bude považovat za prima dobrodružství. Uzavřené úzkostné dítě bude stejnou situaci prožívat nelibě a bude se pokaždé už zoufale těšit domů,“ vysvětluje psycholožka Tereza Beníšková.
„Záleží také na tom, jestli tam s ním bude nějaký kamarád, kterého zná a se kterým si rozumí. Změna prostředí se pak zvládne lépe.“
Ještě radikálnější změna prostředí, protože „docházkové“ tábory bývají jen týdenní, tedy každý týden noví souputníci, ale i lektoři. Program probíhá od ranních do odpoledních hodin. Děti mají během dne zajištěné stravování, ale nepřespávají zde. Najdou si spoustu nových kamarádů a naučí se i nové dovednosti. Výhodou je, že se většinou na táboře setkají i se svými spolužáky nebo kamarády, které znají z města.
Rodiče pak dostanou písemný výstup, aby věděli, na který sport dítě případně ,dát‘,“ doplňuje Roman Rozbroj. A čím jsou příměstské tábory pro nejmenší specifické? „Rozdíl je hlavně v míře samostatnosti. Předškoláci vyžadují individuální přístup, proto máme na pětadvacet dětí, což je u nás maximum, i čtyři lektorky. A přístup? Shrnul bych to takhle: spíš pohlazení než rozkaz,“ říká s úsměvem.
A ještě jeden tip: Moje kamarádka Jana si nemůže vynachválit příměstský tábor organizovaný lesní školkou. „Naše děti takto v pěti letech jezdily do Klánovic. Ráno jeden s nimi tam autem, auto nechat na nádraží, vlakem do Prahy do práce, druhý odpoledne vlakem do Klánovic a autem zase domů. Byl to kalup, ale dali jsme to. A dětem se tam moc líbilo,“ ujišťuje.
Možná máte s partnerem v práci uzávěrky tak nešikovně, že najít termín společné dovolené vyžaduje detektivní schopnosti (vím, o čem mluvím; manžel dělal léta sporťáka, a jelikož se hokej hraje mj. každý pátek a neděli, byl pro nás vzácností byť jen společný víkend).
Možná nemáte hlídací babičky. Nebo je dítko fixované právě a pouze na vás dva. „Střídavá letní péče“ má své výhody: Táta bude s klukem dělat jiné vylomeniny než maminka s dcerou, což je obohacující a přínosné (pro oba!).
„Určitě je však dobré strávit nějaký čas i společně, protože jinak spolu o prázdninách jako rodina vlastně nic nezažijete,“ varuje Tereza Beníšková.
Paradoxně jednodušší to mívají o prázdninách rodiče, kteří už spolu nežijí. Stručně a jasně to shrnuje Lucka, maminka pětiletého Honzíka: „Bývalý manžel pokryje červenec, já srpen. Je už na každém z nás, jak se zařídí.“
Netradiční, ale stále oblíbenější řešení. Když se sdružujete na internetu nebo hřištích, proč do toho nejít i v létě, kdy se sousedská či přátelská výpomoc hodí nejvíc? „My to takhle s kamarádkami loni udělaly,“ konstatuje Jana, maminka čtyřletého a šestiletého syna.
„Týden byly všechny děti u nás na chalupě, týden u jedné kamarádky, týden u druhé. Byl to trochu adrenalin, ale zvládli jsme to. Děti se bezvadně zabavily, zvlášť když bylo hezky a ony mohly lítat venku.“
Ještě odvážnější variantou je „uplacírovat“ drobotinu třeba měsíc na jedné chalupě – například u kamarádky, která je na rodičovské – a dojíždět za nimi na víkendy. Mrňousové tak nemění prostředí a vlastně si vytvoří provizorní „školku“.
„Děti jsou v partě, v přírodě, s dospělým, kterého znají a vycházejí s ním. Jen nevím, jestli se takto malým dětem nebude stýskat po rodičích,“ uvažuje Tereza Beníšková.
Napadlo vás zeptat se v práci na tuhle variantu? Pokud to rodinný rozpočet umožňuje, může to být nejelegantnější a nejčistší řešení. Mimochodem pokud pustě závidíte kamarádkám na volné noze, pak vězte, že ony možnost „vzít si dovolenou“, ať už placenou, nebo neplacenou, většinou de facto nemají.
Jak říká grafička Lenka, maminka šestileté Adélky: „Pro mě je to vždycky stres, protože klienti volno nerespektují. Jasně, nemusím si hlídat dny dovolené, ale když strávím s dcerkou celý den na koupališti, tak jednak musím být i tam průběžně na příjmu, jednak pak večer zasednu ke kompu a do noci doháním, co jsem zameškala.“
Kompromisem je dočasná práce z domova. „Minulé prázdniny jsem si ji doslova vyškemrala a odjela s dcerkou za rodiči do jižních Čech, ale bylo to dost náročné, protože práce rozhodně nebylo symbolicky,“ říká literární vědkyně Kateřina.
Je to tak: Všestranný ideál neexistuje. Vy se tím ale netrapte a vychutnávejte si každý letní den – a každou společnou chvíli. Jak konstatuje dětská psycholožka Tereza Beníšková, sama dvojnásobná maminka:
„Někdy se nedá vybrat lepší varianta, hledá se jen menší zlo, protože prázdninové hlídání se nějak vyřešit musí. Ale většinou to dobře dopadne. Čím víc se tím rodiče trápí, tím hůř obvykle dítě zvládá odloučení. Je důležité, aby syn nebo dcerka věděli, že je máme rádi, že se na ně moc těšíme a že nějaký čas o prázdninách strávíme také spolu a užijeme si to.“
Video: Podle čeho si vybírat zmrzlinu?