[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jestli miminko teprve čekáte, asi se vám to bude zdát velmi nereálné. Můžete kroutit hlavou a říkat si: „Cože? Vždyť on je tak boží. Mluví o tom, jak mi bude pomáhat. Náš vztah je pevný. Jeden druhého máme rádi, ctíme se, respektujeme.“ Můžete si být jistá i tím, že bude skvělý táta.
Ale vy i on si zatím žijete tak trochu v říši snů. Moc vám přeji jejich naplnění, to mi věřte. Na druhou stranu – já už vím. Co? Že se vztah opravdu pozmění. Musí. Změníte se vy sama, vaše uvažování nabere nejen vlivem hormonů úplně jiný směr. A ani partner nebude už úplně stejný.
A i kdyby byl, vám už se stejný zdát nebude. Přibudou nové emoce ve vztahu k němu. Až ho uvidíte s miminkem v náručí, rozplynete se v nekonečnu lásky. Nicméně ne všechny emoce budou kladné. Zažijete vůči svému muži vztek, který jste do té doby neznala. Nebo dokonce i zlobu, která navíc nemá logické příčiny.
Těhotenství může být nejhezčím obdobím vašeho života. Ale také peklem. Dlouhotrvající nevolnosti, stále se měnící rozměry i citlivost jednotlivých fyzických partií. K tomu neustálá vyšetření, odběry, testy, pocit, že vaše tělo už ani nepatří vám, že si ho vzalo dítě a půjčili doktoři… A pak porod.
Nástřih hráze, poporodní zranění, dlouhé hojení, bolesti, utrpení při kojení, prsa v trapu. Já vím, že je to všechno náš holčičí úděl, naše velké poslání a že na všechno špatné zapomeneme, jakmile dostaneme miminko do náruče.
Ale potom se doma někdy podíváte na toho chlapa, kterého nic nebolí, za poslední rok přibral leda tak z knedlíků od maminky, navíc od něj ani nikdo nečeká, že najednou zase zhubne a bude jako dřív, před miminkem… a ta malá mrcha jménem „nenávist“ začne klíčit.
Nespravedlnost jí jde v patách. Podrážděnost nakopnutá hormony si také dává záležet. Ano, chvíle, kdy nesnášíte to, jak jste si to odtrpěla sama, na vlastní kůži, jenom vy… ta může přijít. A vy na to musíte být připravená a vědět, že on za to fakt nemůže!
Co je horší, ani jeho život nezaznamená velké změny. Vy se už v těhotenství musíte ledasčeho vzdát. Noční život padá, jste unavená už odpoledne. Kulatící se stále obtížněji seženete vhodné oblečení, v němž byste mohla vyrazit aspoň na odpolední čaj s kamarádkou.
Hůř a hůř se hýbete, spoustu věcí nesmíte jíst, pít, letadlo vám omezují, všichni vám tlučou do hlavy, že se musíte chovat zodpovědně. Ale mužův život? Jaké zaznamená změny? A to je těhotenství jen signálem toho, jak to bude dál. Mně to došlo defi nitivně po hádce kolem kočárku.
Můj muž byl vlastně vstřícný, pravil: „Vyber si ho podle sebe, ty s ním budeš jezdit!“ Byla za tím spousta pravdy, která mě naštvala. Ano, já budu jezdit s kočárkem, já budu doma, já budu přebalovat, já nebudu spát, já přijdu o čas na čtení, malování… a co on?
Partnerův život se s narozením potomka určitě změní, ale ten náš? Ten přestane existovat. Pak už je jen dítě, rodina a někde vzadu malý kousek nás. Muž za to nicméně opět nemůže. A vy proti tomu zkuste včas bojovat.
Cílevědomým a časným stanovením toho, co si ze života vzít nedáte. Protože stát se mámou neznamená nechat umřít své nemateřské já. Ani stát se jen mámou.
Jednou nastane takový ten den, kdy od rána budete lítat kolem dítěte či dětí, budete kojit, vařit, krmit, uklízet, prát, znovu uklízet a znovu prát, hrát si s malým, dojedete nakoupit, uvaříte pro změnu pro muže, protože ten nebude jíst to, co vy na „kojící dietě“, ani to, co vaše dítě v rámci prvních příkrmů.
Najednou bude večer, muž za dveřmi – a? Hádejte, co se stane? Vejde do dveří, řekne něco o tom, že vy se máte, že jste nemusela jednat s tím příšerným šéfem. A taky se rozhlédne kolem a lakonicky se zeptá, jestli jste mu vyžehlila tu košili.
A vy si uvědomíte, že ne, a on pronese něco nelichotivého… A vy si uvědomíte, že i kdybyste to žehlení stihla, nepochválí vás. Že váš mateřský den je podle něj lahoda, relax, který nezaslouží uznání. Nemluvě o tom, že on teď přece jako jediný nosí domů peníze a nenápadně vám to sem tam připomene.
Ano, tohle je k vzteku. Tady má rozhodně prostor k nápravě, ten váš milovaný muž. Víte, co na to platí? Ráno v sobotu se sbalit, nechat v ledničce odstříkané mléko a zmizet kamkoli, kde vydechnete, aby měl šanci poznat, že si uznání zasloužíte.
Můj muž byl prvním, kdo v porodnici přebaloval. A já si tím neskutečně naběhla. Ještě dneska, když jsou dceři tři roky, tu historku vytahuje, jako kdyby tou jednou plenou zdolal Everest. Tak to totiž oni mají.
Co je pro nás nucená každodennost a mnohočetnost, oni udělají jednou a mluví o tom asi tak, jako by v roli supermana zachránili svět.
„Ty jo, tak to byl skvělej, že jo?“ divily se navíc kamarádky, které na tom byly ještě hůř a nezažily ani to jediné přebalení dítěte jeho vlastním otcem. Jen si spočítejte, kolikrát to zvládnete za den.
U novorozence desetkrát i víckrát? A slyšíte za to – co? Že to jako ženská máte v krvi. Bla bla bla. Není se co divit, že když vám to dojde, máte vztek. Co s tím? Tady možná přidejte na nadhledu. Jinou cestu nevidím. Muži prostě chválit potřebují, mají to v krvi, že?
Je jedno, že máte dítě, běhala jste kolem něj celý den a ani si nestihla vyčistit zuby. Muž i nadále čeká svou večeři v obvyklý čas, čeká, že když si večer lehne do postele, vy tam budete voňavá, krásná, plná chuti strávit s ním intimní chvíle.
Vím, že byste to chtěla taky. Ale realita je taková, že tu není energie, která bývala dřív. A muži to ne vždycky dobře chápou. Spoustě mých kamarádek fungují dohody: něco za něco. Když má on mít pořád to své, musí se zapojit. Jak jinak byste to mohla asi všechno dát?!
I když budete za nejsvětější světici s pochopením pro to, že věci se mění, jedna věc ještě zůstane. Ten fakt, že vy se budete po celý svůj mateřský život moc snažit být skvělá máma, že se budete moct přetrhnout v péči, lásce, trpělivosti – a stejně to bude nakonec ON, tatínek, kdo se stane nejen hrdinou pro okolí, ale také tím „oblíbenějším rodičem“.
Stačit mu na to bude úžasně malé množství času a taky fakt, že se vrátí ke svým oblíbeným hračkám, bude líný všechno tolik hlídat a řešit a bude si s dítětem hlavně užívat. Což my, přiznejme si, moc neumíme. Takže je čemu se divit? A s tím nic nenaděláte.
Na tohle totiž mají prostě patent oni. P. S.: Tak, a teď rychle vytáhněte tu fotku z porodnice, kde poprvé chová vaše malé, a zase si připomeňte, jak svého muže milujete. Těch chvil, kdy vás bude iritovat, opravdu přibude. Ale o to víc si hýčkejte to, co vám připomene, jak je pro vás skvělý, nepostradatelný, jediný.