Maminka.czPeníze a kariéra

7 kroků k lepší kariéře

Jana Benešovská 23.  6.  2009
7 kroků k lepší kariéře
Chcete být úspěšní ve své práci? Mít slibně se vyvíjející kariéru? Dobrý plat? Okolo sebe spolehlivé kolegy a nad sebou spokojeného šéfa?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Chcete být úspěšní ve své práci? Mít slibně se vyvíjející kariéru? Dobrý plat? Okolo sebe spolehlivé kolegy a nad sebou spokojeného šéfa? Poradíme vám, na čem zapracovat a čeho se naopak vyvarovat, abyste to zvládli a aby vás vaše schopnosti dovedly k vytouženému místu.

1. UČTE SE CIZÍ JAZYKY

Chtít lukrativní zaměstnání, aniž umíte cizí jazyk? Nemyslitelné! Minimálně angličtina je dnes povinnost a naprosto nutné profesní vybavení, zvlášť pokud toužíte po lákavějších postech. „Když neumíte anglicky a hledáte zaměstnání, jste v nevýhodě, protože pro mnoho zaměstnavatelů je znalost cizího jazyka nutností,“ říká Keitha Nell, Didactic Manager jazykové školy pro dospělé Wall Street Institute. Řada lidí si nutnost jazykové vybavenosti uvědomuje. Když v životopise přiznají, že žádný cizí jazyk neumějí, automaticky je to deklasuje. A tak mnohdy riskují a znalost angličtiny si dopisují. Jenže když nadsadíte svoje jazykové znalosti a personalisté to zjistí nebo to později odhalí šéf, máte velký problém, protože vás mohou podezírat, že jste si nadsadili i v dalších dovednostech.

Taky se ale stává, že někdy zbytečně zveličují firmy a do svých inzerátů na pracovní pozice píšou zbytečně přísná kritéria, která kandidát na svém postu ani nevyužije. „Každopádně, i když angličtinu v zaměstnání denně nebudete využívat, bude se vám hodit v možném postupu v kariéře,“ upozorňuje Keitha Nell. Je ovšem problém obecně určit úroveň nutných jazykových znalostí, která se v inzerátech skrývá za slovním spojením „znalost angličtiny“. Co tahle slova vlastně znamenají a jakou úroveň angličtiny potřebujete? „Konkrétní úroveň záleží na druhu pracovní pozice a na firmě, kde se ucházíte o práci. Vyšší pozice vyžaduje vyšší úroveň znalosti angličtiny. Absolutní minimum odpovídá úrovni B1 podle CEFR, což je úroveň Upper Waystage ve Wall Street Institute. Na této úrovni je člověk schopen porozumět a tvořit věty na důvěrně známá témata, je schopen popsat a vysvětlit pracovní postupy a podobně,“ uzavírá Keitha Nell.

2. PLÁNUJTE CÍLE

Možná toho hodně znáte, umíte a rozumíte spoustě věcem, ale nemáte jasně definované cíle, kam se chcete v kariéře vlastně dostat. Někteří psychologové považují schopnost pojmenovat jasné cíle a ty také strategicky plánovat dokonce za rozhodující faktor úspěchu. Jak správně plánovat? Vezměte si list papíru a napište si všechno, co vás jako cíl napadne. Sepište plány osobní (schopnosti, kondice), soukromé (láska, vztah, rodina) a profesní (kariéra, kvalifikace, finance). Poté k nim připište, za jakou dobu jich chcete dosáhnout, a vyberte z každé oblasti jeden až dva základní. „Důležité je mít jak cíle krátkodobé, které můžete splnit v horizontu týdnů či měsíců, tak dlouhodobé, na kterých budete pracovat třeba několik let. Cíle by měly být formulovány konkrétně, realisticky, pozitivně a je nutné umět stanovit si priority.

Pokud totiž budete dělat mnoho věcí současně, vaše šance na úspěch klesá,“ říká psycholožka a kouč v oblasti osobního rozvoje Irma Bohoňková. Všechny cíle doporučuje sepsat, tím jim totiž dáte konkrétní význam a zároveň si ujasníte, čeho přesně chcete dosáhnout. Pište tak konkrétně, jak je to jen možné. „Být zdravý“ nebo „být bohatý“ je ideální představa, ale nikoli cíl. Čím konkrétnější totiž budete, tím snadněji se vám podaří najít cestu k cíli a prostředky k jeho realizaci. Popřemýšlejte také o tom, jestli cíl zohledňuje vaše silné a slabé stránky a jestli skutečně odpovídá vaší osobnosti, nebo ho chcete dosáhnout, protože je teď právě „in“. Aby vaše cíle mohly dojít naplnění, je důležité kontrolovat výsledky. „U dlouhodobých cílů je ideální zkontrolovat je aspoň jednou za rok, ohlédnout se za prací za sebou a přemýšlet o věcech, které vás teprve čekají,“ dodává Irma Bohoňková. Pokud zjistíte, že svůj cíl musíte upravit nebo úplně změnit, udělejte to. Každá loď přece mění směr, aby dlouhodobě držela kurz.

3. KOMUNIKUJTE EFEKTIVNĚ

Komunikace, to je v mnoha firmách zásadní problém. Pokud budete pečlivě naslouchat jakémukoli dialogu, zjistíte, že lidé vnímají vyřčené informace odlišně. Zatímco vy vidíte mladého muže, váš kolega vidí starého muže a oba máte vlastně pravdu. „Řada problémů v komunikaci vzniká právě tím způsobem, že lidé sdělující informace nemyslí na své posluchače a mylně předpokládají, co příjemci znají a vědí a jak budou informace přijaty,“ říká psycholog Patrik Weiss. Zatímco vy se domníváte, že „tohle musí být přece jasné“ nebo „tohle přece už dávno vědí“ a podle toho jednáte (třeba vynecháte některé důležité detaily zadávaného úkolu), váš protějšek vám do hlavy nevidí a důležité detaily si zkrátka domyslí podle svého uvážení. Jenže vaše a jeho představy detailů se zásadně liší a z toho vznikají nedorozumění.

Proto se nejdříve snažte pochopit a teprve poté být pochopeni. Nepodceňujte zpětnou vazbu, pomocí které zjistíte, jestli byla vaše informace přijata a pochopena správně. „V pozici nadřízeného je třeba jasně (a pokud možno měřitelně) definovat úkol a cíl, včetně termínu a kritérií, podle kterých budete posuzovat splnění. Podstatné je zmínit také odměnu v konkrétní podobě, buď výkonnostní prémii, nebo dopad na kariéru dotyčného, a vyžádat si zpětnou vazbu. Třeba aby vlastními slovy řekl, co se od něj očekává nebo aby aspoň uvedl připomínky k danému úkolu. Neuškodí dát mu zadání úkolu v písemné podobě,“ říká Patrik Weiss. Podřízeným doporučuje, pokud šéf nekomunikuje uvedeným způsobem, aby se aktivně dotazovali na všechno, co s úkolem souvisí včetně stručného zopakování cílů úkolu vlastními slovy.

4. UKAŽTE ŠÉFOVI, ŽE NA TO MÁTE

Zdá se vám, že pracujete lépe než kolegové, ale na výplatní pásce máte méně peněz a také pochvaly slýcháte mnohem méně? Pak zřejmě patříte k lidem, kteří čekají na to, až jejich šéf jednou sám přijde na to, jak jsou dobří. Máte pocit, že kdybyste na sebe upozornili, zřejmě byste se propadli hanbou. Proč se zdráháte dávat najevo své schopnosti? Patrik Weiss tvrdí, že překážkou jsou většinou tradice a odmalička vštěpované zásady, že „dobré zboží se chválí samo“. Jste příliš skromní a sebekritičtí a z minulosti si s sebou nesete poselství, že se nevyplácí vybočovat z řady, zastiňovat nebo oslňovat druhé, zejména pokud jsou mocnější. A taky často totéž očekáváte od druhých.

Bohužel platí, že když se neozvete, nejspíš se nic nezmění a budete dál marně čekat na uznání. Své dovednosti nejlépe prodáte, když si optimálně vyjednáte jejich vnímání u nadřízeného. Asi uznáte, že je nezdvořilé a trapné stále vykřikovat hlášky o tom, že jste vykonali to a ono, jenže jak jinak si získat pozornost? Neexistuje univerzální recept. Život je kompromis a záleží především na vašich pocitech. „Pokud vám situace v práci hodně vadí, vyžádejte si jednou za čas rozhovor s nadřízeným. Promluvte před ním o kvalitě odvedené práce, o možnostech zlepšení, případně o svých dalších plánech týkajících se kariéry. Takový rozhovor by měl být akceptovatelný pro většinu nadřízených, často dokonce bývá součástí systému hodnocení v moderně řízených společnostech,“ říká Patrik Weiss.

5. NENECHTE SI VZÍT VÝSLEDKY SVÉ PRÁCE

Zvlášť v českých kancelářích je tohle docela rozšířený nešvar. Pokud patříte k lidem zodpovědným, kteří odsuzují naschvály a lži, a kolega vám ukradne výsledky vaší práce, aktivuje se ve vás okamžitě obranná reakce a chce se vám křičet, že „to je nehorázná lež“. Univerzální recept na adekvátní reakci platný za každých okolností odborníci nemají, vždycky totiž záleží na okolnostech. Nicméně reagovat na lháře rychlým útokem je obecně ta nejhorší taktika.

On s tím přece počítal, že se situace může vyvinout takhle! Nebude se cítit provinile, naopak bude se pást na vašem rozhořčení a předhodí další argumenty o tom, že „moc mluvíte a vzpomeňte si, jak jste kdysi cosi slíbili, ale vůbec jste to nesplnili“. Vy se pod tíhou takového obvinění propadnete do psychického stavu, kdy nebudete schopní racionálně se bránit a nakonec se dočkáte jen zklamání. Jak tedy správně zareagovat? „Upřímnost je sice nejčestnější metoda, bohužel v praxi často neproveditelná. Většinou zjistíte, že by se vám nevyplatila. Proto je vhodné si její použití dobře rozmyslet a zvážit i jiné dostupné možnosti, jejich plusy a minusy. Jestliže si nejste správností svého postupu jistí, zkuste se o něm poradit s někým ze svých blízkých nebo s odborníkem, kteří se na situaci dívají jinýma očima,“ doporučuje Patrik Weiss.

6. PRACUJTE OCHOTNĚ, VZDĚLÁVEJTE SE

Pokud plníte zadané úkoly s „kyselým“ obličejem a mizernou náladou a podobně se stavíte i k dalšímu vzdělávání, které si žádá vaše profese, budete rychle vyměněni za někoho ochotnějšího nebo navždy zůstanete řadovým zaměstnancem. „V každé společnosti je vítán zaměstnanec, který pracuje nejen pro úspěšnou kariéru, ale i pro vlastní uspokojení z práce a jejích výsledků. Toto kritérium je dokonce jedno z hlavních při výběru zaměstnanců či povýšení, zvlášť v tak obtížném období, jakým je to současné,“ domnívá se personální konzultantka Iva Bursová. Kdo chce získat zajímavé a adekvátně finančně ohodnocené zaměstnání, měl by si nejen neustále doplňovat odborné znalosti včetně už zmíněné znalosti cizích jazyků. Samozřejmě že někdy nastane situace, kdy se třeba z časových důvodů nemůžete ujmout zadaného úkolu nebo se zúčastnit vzdělávacího tréninku.

„Pak nehovořte o odmítnutí, ale své rozhodnutí diplomaticky vysvětlete. Argumentujte přesvědčivě, pracujte s fakty, čísly, údaji a prioritami a navrhněte jiná řešení, třeba že se zúčastníte v jiném termínu,“ radí Iva Bursová. Jestliže v práci odkládáte další úkoly nebo vzdělávací aktivity, protože nestíháte, ušetřete čas třeba na typických ranních rituálech v kancelářích - kávě, povídání s kolegy, vyřizování soukromých záležitostí. Někteří lidé bojují s nedostatkem času a s přemírou úkolů vlastní vinou. Povzbuzeni pochvalou občas mají pocit, že zvládnou všechno, a naslibují nesplnitelné. Nedělejte to, důvěra ve vás zbytečně klesne, jakmile bude třeba odevzdat první výsledky, a vy nebudete mít v ruce nic. Projevte ochotu, ale zároveň se naučte být zdvořilí ve chvílích, kdy nemáte času nazbyt a musíte odmítnout.

7. NIKDO VÁM NIC NEŘEKL? NAUČTE SE VYCHÁZET S KOLEGY

V zaměstnání jste se nechtěli od kolegů izolovat, ale oni se z nějakých nejasných důvodů izolují od vás. Vycítíte, že kdykoli vkročíte do místnosti, hovor utichne a že ani na neformálních setkáních mimo kancelář nejste vítáni. Po určitém čase vás zasáhne informace, kterou jste potřebovali ke splnění svého úkolu, ale „vám nikdo nic neřekl“. Taky nevíte o organizačních změnách, na které jsou všichni připraveni, jen vy stojíte jako opaření! Proč takové jednání? Zkuste hledat příčinu nejprve sami v sobě (Čím se lišíte od vašich kolegů? Čím vybočujete z jejich očekávání?), přestože chyba bývá obvykle na obou stranách nebo taky nemusí být žádná, zkrátka jste si s kolegy nesedli.

Nemusíte být extrovert a bavič kolektivu, aby vám ostatní řekli všechno. Podle Ivy Bursové byste se hlavně měli snažit být bezproblémoví. Pokuste se zjistit, čím druhým můžete lézt na nervy nebo jaké vaše jednání jim vadí. „Nemusíte za každou cenu se všemi kolegy kamarádit, ale buďte člověkem, na kterého je spolehnutí. Snažte se kolegům přátelsky vyhovět a zajímejte se o to, co se děje v zákulisí. Najděte si v kolektivu aspoň jednoho člověka, s nímž se dá mluvit. Tak překonáte úplnou izolaci a ani ostatní vás nebudou vnímat jako ,toho, který se s nikým nebaví‘,“ říká odbornice. Pokud je problém najít v práci spojence nebo kolektiv celkově nefunguje, zkuste si o tom pohovořit s psychologem. Třeba se sem skutečně nehodíte a bude nejlepší, když se poohlédnete (a porostete) jinde.

Témata: Časopis Maminka, Peníze a kariéra, Ranní rituál, Dlouhodobý cíl, Obranná reakce, Krok, Karí, Kari, Pracovní pozice, Organizační změna, Univerzální recept