[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je dobré si nenásilně strukturovat den už od rána, tím spíš, že dítko ještě nemá jasně daný školkový režim. I když se to nezdá, děti jsou rády, když mají věci pevný a předvídatelný řád. Cítí se pak v bezpečí.
Den by měl začínat příjemně, tedy snídaní: Pokud dítko pije pokračovací mléko pro batolata, klidně mu zatím dopřávejte snídani v posteli. I když by se mělo učit pít z hrnku, ráno ať si klidně ještě vychutnává pití z oblíbené lahvičky. Koneckonců v tomto věku by dítě mělo přijmout půl litru mléka denně, a pokud už zkoušíte spaní bez plen, je taktické nabídnout ho dítěti raději právě ráno.
Ranním rituálem však může být i „dospělácká“ snídaně u pohádky. Poté by v pevném sledu mělo následovat čištění zoubků, mytí rukou a obličeje, převlékání a pak „porada“, co s načatým dnem.
Jedna ze záchran v období, kdy dítko reaguje na všechny vaše návrhy razantním „Ne!“, „Nechci!“ a „Nebudu!“, takže se i banální výprava na hřiště snadno promění v drama o několika dějstvích.
Zkuste dát potomkovi na výběr a místo dilematu svačit/nesvačit mu rovnou předložte konstruktivní řešení: „Chceš se nasvačit před pohádkou, nebo při pohádce?“ Budete překvapená, jak spolehlivě to funguje. Dítě je spokojené, že může „samo“ rozhodovat.
Batolata to nemají lehké. Tolik by si chtěla všechno vyzkoušet, a na tolik věcí ještě nestačí! Jen si představte, jak to musí být frustrující… Z toho plyne jediné: jakmile je to jen trochu možné, dovolte synovi nebo dcerce ochutnat sladkou „samostatnost“.
Vaše „Ne!“ by mělo být nekompromisní, ale zároveň omezené na skutečně nejnutnější případy, víceméně jen pokud jde o zdraví či bezpečnost dítěte. Uvidíte, když budete se zákazy šetřit, dítko je pak bude mnohem víc respektovat. Jinak ale potomkovi dovolte, ať třeba i dělá chyby, ale zkouší věci „sám/sama“, jak se toho batolata často dožadují.
Rozsypaná rýže při „pomoci“ u vaření? Stůl zapatlaný prstovými barvami? To se stává, ale ať vám dítko také pomůže s nápravou, naučí se tak zase něco nového. A nechte ho, ať pomáhá, jak jen je v jeho silách: vy nesete nákup, junior sáček piškotů; dovolte mu samostatně přivolat výtah, vybrat a přinést pohádkovou knížku, veďte ho k úklidu hraček…
I když potomek teprve „vyrábí“ první věty, už ho začínejte učit slušnému chování. Ne, rozhodně to není nemoderní, právě naopak! „V rodině mého manžela se zásadně neděkuje a neprosí. Jak říká tchyně, o samozřejmostech se nemluví. Musím říct, že je to hodně nepříjemné, mockrát jsme se kvůli tomu s partnerem pohádali,“ říká osmadvacetiletá Alice.
„U našeho syna jsem proto začala s těmito elementárními věcmi, jakmile začal trochu mluvit. Jelikož malé děti milují rituály a opakující se situace a „scénky“, nejspíš je bude bavit i nenásilné učení základů etikety. Opakujte jim, že před jídlem se říká „dobrou chuť“, sousedi a známí se zdraví, „děkuju“ a „prosím“ je samozřejmostí a hlavně jděte sami příkladem!
Vztekání a pláč bývají u batolat na denním programu. Snažíte se scénám vyhnout, ale někdy si už opravdu nevíte rady? Možná pomůže, když se zeptáte přímo dítěte!
U nás doma se tahle rada osvědčila, když se tehdy dvouapůlletá dcerka opět rozplakala už jen při „varování“, že dnes se budou mýt vlasy. Upřímně to totiž nesnášela. Zkoušely jsme všechny možné taktiky: větší záklon hlavy, zaručeně nedráždivé šampony, zakrytí oušek… nic, jen řev, řev a řev. Jednou mě, už ze zoufalství, napadlo zeptat se jí: „Silvinko, a máš nějaký nápad, co by pomohlo?“ Dcerka okamžitě odpověděla: „Žínka na očička!“ Vybraly jsme tedy společně hezkou žínku, slečna si ji sama přidržovala a od toho dne byl klid.
Tatínek je doma, hurá! (Jásá dítko a nejspíš i vy, protože konečně můžete ten pytel blech na chvíli „předat“.) Večer by měl být (podobně jako ráno) plný příjemných rituálů, které po sobě následují: večeře, chvilka hraní, lehký úklid pokojíčku, pohádka, koupání, večerní čtená (!) pohádka, pusa na dobrou noc, spánek.
Pokud už dítko večeří u rodinného stolu, pak vyžadujte, aby celou dobu sedělo na své židli a soustředilo se jen na jídlo a povídání s vámi. Nevěřili byste, kolik dětí si vypěstuje zvyk u jídla „korzovat“ po celém bytě. Nejenže tak všichni přicházejí o klidné večerní „spočinutí“, ale dítě si takto vypěstuje slušnou přehlídku zlozvyků.
Děti od 1 do 3 let stále potřebují 11 až 14 hodin spánku. Tedy logicky i spánek odpolední (a zpočátku ještě i dopolední). Jak individuální záležitost to je, vědí nejlépe rodiče dvojčat, protože mají přímé srovnání: „Dcerka spí v noci dvanáct hodin, od osmi do osmi, tedy kdyby ji bratr ráno nebudil, a ještě si potřebuje dvě až tři hodinky zdřímnout po obědě. Kdežto syn v necelých dvou letech už odpolední spánek odmítá,“ říká jednatřicetiletá Iva.
Na odpočinku po obědě byste měla trvat, už proto, že ve školce dítě čeká taky. Pokud však potomek nechce (nebo nemůže) spát, nenuťte ho.