Téma smrti se v Čechách často zametá pod koberec, smrt kojence je tabu snad dvojnásobné. Jenže pro mnoho rodičů je to bohužel tvrdá realita. Následující tipy jsou založeny na zkušenostech pohřebních průvodců, a hlavně doporučeních mnoha rodičů, kteří smrt miminka zažili a setkávali se s různými reakcemi okolí. Některé jim velmi pomáhaly, jiné jim naopak sypaly sůl do rány. Mějte na paměti, že každý ztrátu dítěte prožívá jinak a níže zmiňované body nejsou naprosto univerzálním návodem. Nic ale nezkazíte tím, když si s rodiči upřímně promluvíte a zeptáte se, co jim je příjemné a co ne. To jistě ocení více, než kdybyste o smrti jejich miminka úplně mlčeli nebo se jich dokonce začali stranit. Je důležité také zmínit, že každý z rodičů pravděpodobně truchlí jinak a je možné, že jiné věci z vaší strany pomohou mamince a jiné tatínkovi miminka. A nebojte se jejich emocí a slz, jsou často tou hlavní ozdravnou cestou k zahojení nejsyrovějšího žalu.
Udržujte kontakt s rodinou
Mnoho rodin, ve kterých miminko zemřelo, zažívá velké osamocení. Jejich okolí, které často neví, jak na ztrátu dítěte reagovat, se raději stáhne a s rodinou nekomunikuje. Rodiče jsou tak okolím stigmatizováni a vedle miminka ztrácejí i přátele. „Doporučujeme tedy se rodině ozvat, zeptat se, jak jim můžete pomoct, zda nechtějí zajít na kávu, na procházku. Nenechte se zaskočit tím, že na vás mohou být rodiče nevrlí, mohou reagovat jinak, než jste zvyklí, prožívají obrovský šok. Přesto to nevzdávejte, nestraňte se jich a ozvěte se znovu později,“ radí Adriana Kábová, pohřební průvodkyně a antropoložka (pohrebnipruvodci.cz)
Zkušenosti maminky: „Nejvíce jsem si to osamocení uvědomovala po návratu do práce. Kolegové jako kdyby se mě báli. Najednou mě jen pozdravili na chodbě a mnoho z nich se mnou řešilo jen čistě pracovní věci.“
VIDEO: O čem se mlčí: Sebevražda – Jak pomoct svým nejbližším?
Dodejte praktické informace
Rodičům miminko s největší pravděpodobností umírá poprvé a po jeho smrti bývají přirozeně ve stavu šoku. I tak se ale po nich v nemocnici vyžaduje spousta zásadních rozhodnutí, která většinou nejdou vzít zpět.
„Pokud s vámi rodiče komunikují už z nemocnice, můžete se jim nabídnout s pomocí dohledání doporučení a praktických informací. Ujistěte je, že když si nebudou nějakým rozhodnutím jisti, dohledáte jim k tomu další podklady nebo zkušenosti rodičů, kteří se již v podobné situaci ocitli,“ radí Adriana Kábová.
Nejzásadnější informace najdete například na webu www.perinatalniztrata.cz, který je sice určený zdravotníkům, ale naleznete tam i dobře zpracovanou sekci pro rodiče. Čerpat můžete také ze stránek www.prazdnakolebka.cz nebo www.pohrebnipruvodci.cz
Uznejte existenci jejich dítěte
I pokud miminko zemřelo ještě před porodem, pro rodiče je jeho smrt stejně bolestná, jako kdyby zemřelo později. „Nevyhýbejte se povídání si o miminku a třeba i průběhu jeho porodu nebo smrti, pokud o to rodiče stojí. Nikdy neříkejte o miminku „TO“ a pokud mělo jméno, nebojte se ho používat, rodiče to pravděpodobně potěší,“ radí pohřební průvodkyně.
Zkušenosti maminky: „Dvě moje kamarádky říkaly našemu zemřelému miminku vždy jeho jménem. Bylo to hrozně milé a cítila jsem, že chápou, že je Benjamín opravdu naše dítě.“
Pokud cítíte, že je pro to prostor, nebojte se rodičů ptát na detaily o jejich miminku. Proč vybrali právě toto jméno? Pokud miminko viděli, komu bylo podobné? Mají rodiče třeba nějakou fotografii? Nebojte se, že rodiče zmíněním jejich miminka raníte, nebo jim jeho smrt připomenete. Rodiče nemyslí ve dne v noci na nic jiného a ublížíte jim spíše vaším nezájmem.
Vanda Stöckbauerová
22. února 2024
Naslouchejte
Asi největší pomocnou rukou, kterou můžete pozůstalým rodičům podat, je aktivní naslouchání. Zní to velmi jednoduše, ale málokdo to opravdu umí. „Když se vám rodič svěřuje, a to třeba už i poněkolikáté stejnými slovy, nevstupujte mu do řeči s radami nebo příběhy vašimi nebo jiných lidí. Doptávejte se jen na to, co s jejich příběhem skutečně souvisí. Mnoho maminek uvádí, že toto byla jejich největší potřeba, ale málokdo v jejich okolí chce řeči o úmrtí kojence poslouchat,“ podotýká Adriana Kábová.
Zkušenosti maminky: „V nejtěžších chvílích mi hrozně ulevovalo, když jsem náš příběh mohla s někým sdílet. Když jsem se potkala s jednou známou a bylo mi opravdu těžko, opatrně jsem téma nakousla. Ale ona hned začala vyprávět o tom, jak jim zemřel pes a jak to bylo pro jejího syna těžké. Chápala jsem to, ale vlastně mi bylo z celé té situace smutno.“
Nabízejte rodičům aktivně pomoc
Rodiče jsou v prvních dnech a týdnech po úmrtí miminka v šoku, nabízejte jim aktivně vaši pomoc. Někdo z nich si o ni bude umět říct, někdo ale vůbec netuší, co by ho vlastně mohlo podpořit. „První dny po úmrtí musejí rodiče řešit administrativní náležitosti, výběr pohřební služby a domluvu pohřbu. Pokud se na to cítíte, nebojte se jim pomoc s těmito věcmi nabídnout. Někdo může ocenit třeba také donesení jídla, nákupu nebo pohlídání starších dětí. Doporučujeme ale vždy pomoc konzultovat se samotnými rodiči. Každý reaguje na úmrtí jinak a každému pomáhá něco jiného," radí pohřební průvodkyně.
Zkušenosti maminky: „Hrozně by mi tehdy pomohlo, kdyby se mnou šel někdo z blízkých i podruhé do pohřební služby. Moje nejlepší kamarádka byla úplně nastejno těhotná, tak to se moc nehodilo. Rodinu jsem nechtěla obtěžovat, myslela jsem, že by jim to asi nebylo příjemné. Zpětně to vidím jako chybu, možná kdybych se jich zeptala, doprovodili by mě rádi.“
Pokud je maminka čerstvě po porodu, možná ocení i praktickou pomoc, protože je ve spoustě fyzických aktivit omezena. I tady svou konkrétní pomoc nabídněte, ale nevnucujte.
Zkušenosti maminky: „Jedna kamarádka mi nabídla, že nám přijde uklidit. Bylo to milé, ale odmítla jsem ji, úklid domácnosti mě tak trochu držel v chodu. Rovnala jsem vše v šuplících a skříních, asi jako by mi to mělo pomoct srovnat se s novou realitou.“
Nezapomínejte na to, že těžké období pro rodiče nekončí v prvních týdnech po úmrtí dítěte. „Truchlení a žal chodí ve vlnách a nejtěžších většinou bývá celých prvních třináct měsíců bez miminka. Nenechte je v izolaci, zkuste se občas ozvat, někam společně zajít a vyslechněte je. Z naší praxe pohřebních průvodců víme, že lidem se velmi uleví už jen tím, když jim dáme najevo, že nejsou sami,“ radí Adriana Kábová.
Zkušenosti maminky: „Úplně nejhůř mi bylo asi tak půl roku po smrti Adámka. To byla naprostá černočerná tma. Ale myslím, že mnoho lidí v mém okolí mělo pocit, že bych už měla mít odtruchleno.“
Volte obezřetně vaše slova
Slova mohou mít velkou moc. Nesnažte se však rodiče uchlácholit, většinou to nefunguje, dítě jim prostě nevrátíte. Takže úplně stačí slova jako „e mi to líto“, „moc mě to mrzí”.
„Nesnažte se je vytrhnout ze smutnění a násilně jim vštěpovat pozitivní myšlenky. Nikdy to nezabere, zemřelo jim dítě a jejich cestou k uzdravení duše je právě prožití žalu a truchlení,“ vysvětluje pohřební průvodkyně.
Vyhněte se proto obloukem frázím typu: Jste mladí, budete mít další. Přenes se přes to, nesmíš se v tom tak utápět. Příroda to tak chtěla, mělo to tak být. Aspoň že máte už jedno dítě.
Nezapomínejte na zemřelé miminko
Rodiče obvykle moc potěší, když jim pošlete zprávu v době narozenin jejich miminka, zmíníte jméno miminka na pohlednici, kterou jim posíláte, nebo za něj ve dnech různých výročí třeba zapálíte svíčku a dáte o tom rodině vědět. Pokud rodiče sami pořádají nějaké vzpomínkové akce nebo rituály ve vztahu k jejich zemřelému dítěti, nebojte se zúčastnit.
Zkušenosti maminky: „Když Julie zemřela, psala mi rodina a pár známých a ptali se, jak mohou pomoct. Požádala jsem je, aby ten večer zapálili pro Julii svíčku. A když mi pak chodili do Messengeru fotky od přátel z celého světa s hořícími svíčkami, potěšilo mě to a dojalo, říkala jsem si, že jí svítíme na cestu.“
A pokud jste snad sami rodiči, kterým miminko zemřelo, nebojte se otevřeně říkat, co by vám pomohlo, nebo co vám vadí. To tíživé ticho kolem vás totiž velice pravděpodobně nezpůsobuje nezájem vašich blízkých, ale neznalost a snaha chránit vás a nezraňovat vás.