8 brutálních pravd o těhotenství aneb co vám nikdo neřekne

Lucka 1. 9. 2016 08:47
Připadá mi fakt nevhodné nazývat články na Maminka.cz např. 8 brutálních pravd o těhotenství aneb co vám nikdo neřekne nebo podobně negativně. Mrzí mě, že jsou lidi masírovaní a manipulovaní médii, takže sami sobě nevěří. Těhotenství není nic brutálního, je to krásné období, vůbec žádné bolesti ani potíže samozřejmě nastat nemusejí a ve většině případů se nic nepříjemného nestane. Hýčkejte se, dopřejte si hodně odpočinku, krásné procházky, plnohodnotná jídla, příjemné konverzace, vyhýbejte se stresu a taktně ukončujte negativní konverzace. Přeji hezké těšení se na miminko!
Jitka 1. 9. 2016 09:44
Tak si to brutální těhotenství prožijte a pak se možná bude dát konverzovat
Jitka 1. 9. 2016 09:47
Každý to vnímá jinak, každý to jinak prožívá, někdo dostal do vínku si to užít někdo si to prostě musel protrpět
bacina 3. 9. 2016 22:11
Mě brutálně rozčilovalo, že všechny ty diskuze zasloužilých matek byly tak nesnesitelně pozitivní až mi z toho bylo zle. A to zdůrazňuju, že fyzicky zle mi nebylo. Ale duševně jsem se cítila na psychárnu. Jenže to se člověk nikde nedočetl, protože přece "těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy". Takže konečně normální článek i pro nenormální nastávající matky, aby si tak nenormálně nepřipadaly
Lucie 5. 9. 2016 09:29
Tak tak. Na těhotenství se mi líbí jediná věc, když už je konečně úspěšně po něm Věčná únava, funění při chůzi, neforemné oblečení, ... co si žena od života může víc přát? Možná navrch nějaký ty komplikace. No ty 2měsíce už nějak doklepu ale pokud chce manžel ještě 3. dítě bude si ho muset odnosit sám
Zuzka 3. 10. 2016 23:47
Ano, to manipulování médii je děs. Všude se tvrdí, jak je těhotenství nejkrásnější období v životě ženy. Hmm, já to tak rozhodně nevnímám. Jsem ráda, že někdo napsal i o těch nepříjemných věcech. Nejdřív jsem si totiž připadala divná, že nejsem na vrcholu blaha jako ostatní. Když jsem se ale začala vyptávat dalších, tak jsem zjistila, že ani ony většinou nebyly až tak superspokojené. Ale přijde mi, že o špatných věcech v souvislosti s těhotenstvím se prostě nemluví. Kdyby se mluvilo, tak by to pro mě bylo příjemnější. Nebyla bych totiž z tolika věcí překvapená a necítila bych se jako mimoň, protože nezapadám do obecné představy o šťastné těhulce.
Dana 3. 10. 2017 15:22
Me zase prijde nevhodne neupozornit i na tu horsi variantu tehotenstvi, ktera rozhodne neni tak zalita sluncem a nad kterou se vsechny ty pokrytecke maminky rozplyvaji a pak vam desne cpou jenom ty svoje super prozitky a z vas delaji ufnukane princezny co nic nevydrzi a pritom nevedi nic napr. o hyperemesis gravidarum, ktere rozhodne uz neni dnes tak vzacne ale nikdo vas na to neupozorni. Vsichni vas presvedcujou ze zvracet je normalni, ze to musite vydrzet a tak vy se to snazite vydrzet protoze si pripadate jako slaboch do tej doby nez skoncite v nemocnici na kapackach nebo vam kvuli tomu tehotenstvi prerusi.A pritom by stacilo vic o tomhle problemu informovat aby tehulky vedeli co maji delat a vcas s tim sly k doktorovi. A hlavne aby vedeli, ze neco takoveho vubec existuje a ze v tom nejsou samy. Clanek je super a ty co si to neprozili at radsi mlci nebo projevuji pochopeni a jsou radi, ze zrovna ony meli to prijemnejsi tehotenstvi.
Lucie 1. 9. 2016 09:38
Brutálních pravd? To snad ne, těhotenství je přece přirozené období v životě ženy. Ano, nastává u ní spousta změn ale brutální mi teda nepříjdou. Nj ,,Co jste možná netušily že vás v těhotenství čeká'' nezní tak dramaticky ale je to výstižnější.
Lucie 15. 9. 2016 18:02
Dost relativni pojem,ja mela krasny tehotenstvi,zadne nevolnosti ani problemy,otoky,ci funeni no proste nic...takze jak kdoa taky jak to to vnima ze...spis by se mel udelat takovy clanek o porodu a co se deje s telem po nem...to je zas dle meho brutalni mnohem vic nez tehotenstvi...
Ivana 1. 10. 2016 19:30
Asi jak u koho. Já měla obě těhotenství zcela bez nevolností, byla jsem v naprosté pohodě. Ani jsem moc nepřibrala, ani neotékala. A kupodivu, čekala jsem hrůzu porodu, ale neměla jsem v jeho průběhu žádné výraznější bolesti. Také moje maminka prý žádné bolesti neměla.
Alena 27. 10. 2016 17:22
Nevím, ale pokud žena nemůže mít dítě, tak nikdy neprožije "své nejkrásnější období"? Přijde mi, že už všichni blbnou z toho, jak musí mít dítě. Napadlo někdy někoho, že neplodnost, potrat, apod. prostě má přijít? Že se musí korigovat populace?
Ema 6. 11. 2016 16:35
Já měla v těhotenství taky dlouho nevolnosti a při prvním zablokovanou ledvinu,pri druhém trochu priblokovanou a celé těhotenství spát jen na jednom boku,bolesti.Taky mě to dost zaskočilo a nikde jsem se nic nedocetla,jen samé pozitiva.
IVA 18. 11. 2016 22:35
Mám již dospělé děti těhotenství jsem prožila absolutně bez nevolností přibrala jsem jen málo ne všechny ženy mají tyto potíže.
Jana 9. 2. 2017 09:55
Musím se smát. Je to hezky napsaný článek. Jde vidět, že je psán ženou, která se z toho všeho nezblaznila a napsala jen, jsk to
dopravdy je :) je to prostě jiný stav do kterého vlitnete a nikdo na to není připraven. Rada jak to zvládnout, tak opravdu se hodit do pohody a pokud můžete, tak odpočívat.
Věrka 19. 2. 2017 07:50
Ten článek nechápu.Těhotenství je krásné období.Těšíte se na miminko a všechny ty "brutality" se dají v pohodě přežít,když vítěze to za 9 měsíců skončí.A hlavně po porodu na to hrozné rychle zapomenete.Myslím,že ženy,které nemůžou mít děti,by si to s vámi klidně vyměnily a prožívaly by stokrát horší muka,jen aby mohly to dítě mít.Jak jsem řekla,nechápu....
24. 2. 2017 13:07
Tak já se v tomhle článku naprosto vidím, minimálně tak v polovině bodů. A slovo "brutální" mi nepřijde až tak nadnesené. Já teď mám období, kdy opravdu trpím. Vyčítám si to, protože přece těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy a měla bych si to užívat. Stejně tak mi nepomáhá, když mi okolí pořád říká, že bych měla být v klidu a nenervovat se. Že pak budu mít neklidné dítě. Takže další výčitky. 😰
Lucajda 10. 11. 2017 10:08
Nic si z toho nedelejte,ja se citila stejne. Brecela jsem kvuli nevolnostem, unave, strachu z jehel (odbery), ze stresu ze to nezvladam jako "slunickova tehulka" . Mam doma uz jedno dite, musela jsem fungovat, ale muz me nechtel nikam poustet samotnou takze jsem byla furt zavrena doma,hrabali mi,zvracela jsem celych devet mesicu,proste des..kazda vec ma dve strany a je to fajn,ze vam nekdo rekne i o te stinne strance,at si neprijdete spatne. Drzte se :)))
Janina 30. 4. 2017 21:38
Pro vsechny "happy" maminky - nusudte, pokud jste do 6. mesice ani nevedela, ze jste v tom, nevite, o cem mluvite. Ano, je to krasne, ze ve vas roste novy zivot, ze z niceho vyroste dite, ktere privedete na svet, ale je to zaroven tezke obdobi, kdy vase telo je najednou jine, ve vsem, z niceho nic a neni to rozhodne prdel. Mela jsem ukazkove tehotenstvi, dle lekare podle ucebnice, a presto jsem se nemohla dockat, az skonci. Priserna unava, zaludek na vode, od 6.tydne me tlacilo obleceni, sezeni u stolu v praci bylo velmi neprijemne. Zachvaty vlciho hladu stridaly pocity na zvraceni, zacpa jako prase. To ustalo 12. tydnem. Ale, nemohla jsem delat nic, na co jsem byla zvykla. Sport byl pase, i cviceni tehu jogy mi nedelalo dobre, traveni uplne jine nez driv, po vsech strankach. I kratky vylet byl problem, na dovce ve 4.mesici jsem po hodinove prohlidce zamku byla vyrizena. Cim brisko rostlo, tim vic me tlacilo, vadilo mi na nem skoro vse obleceni, coz byl v zime ponekud problem. Od 6.mesice prisly nekoncici odporne vytoky, normal, o kterem se ale nemluvi vubec, pocit, ze jsem se prave poch..., k nezaplaceni. Bricho me tahalo, od 7.mesice i kratka prochazka zpusobovala neprijemne poslicky, takze nejlepe mi bylo v leze na gauci. Jit do obchodaku bylo utrpeni, citila jsem se jako obryne a se slzami v ocich koukala do vyloh na stihle saty s projmutym pasem.

Takze zadna sranda a kdo tvrdi opak, je pokrytec. Na kazdeho to pusobi jinak, kazde telo je jine. A mimochodem, rodila jsem ve 32 letech, v terminu, pribrala 9 kg a dcera mela 3,32 kg.
Mazel 7. 8. 2017 14:08
Při dvou těhotenstvích jsem měla v podstatě všechno, co popisujete. Jen jsem "navíc" celodenně prozvracela první 3 - 4 měsíce a celých 9 měsíců jsem omdlévala. Navíc jsem celých 9 měsíců měla šílené bolesti děložních vazů, kvůli kterým jsem často ani nemohla usnout. U druhého těhotenství to bylo o to těžší, že jsem se musela starat o batole a neměla na dosah žádnou babičku nebo kamarádku, která by mi dítě pohlídala byť jen na 20 minut. Jakékoliv změny nálad mě zcela minuly.

Přesto to pro mě bylo krásné období, na jehož konci nás čekalo to nejkrásnější, co můžeme zažít. Ale to možná bylo tím, že se nám první těhotenství nedařilo více než pět let, takže jsem to všechno brala velice pozitivně.
porsche 9. 5. 2017 05:10
Prvni tehotenstvi celkem probehlo v klidu az na mesic nevolnosti,pribrala sem 8 kilo a narodila se dcera.Druhe tehu jsem poznala snad druhy den;) spatne do 7 mesice jinak prochazky a nalada ok,pribrala jsem 5 kilo a narodil se syn.Kazde tehu jine,ale ze bych si je nejak uzivala... az ted s detmi na svete si uzivam ;)
Hanka 6. 6. 2017 12:23
Naštěstí nic z toho, kromě občasných dojáků jsem za své tři těhotenství nepoznala. Myslím, že je to dáno psychickou zralosti ženy a uvědomění si sama sebe . V tomto případě si radši budu myslet své a moc se k tomu nevyjadřovat. Hezký den všem těhulkám i maminkám.
leni 7. 8. 2018 19:21
Buďte ráda, bohužel tohle si člověk opravdu nevybere. Já si dítě moc přála, těšila jsem se až otěhotním, dělal jsem všechno proto, abych byla v co nejlepší kondici (přiměřeně zdravá strava, i dost pohybu, načteno o přirozeném těhotenství všechno možné i nemožné dobrou náladu po zjištění těhotenství nemohlo překonat nic na světe) a stejně jsem ve 4. měsíci a úplně vyřízená, můžu se utěšovat jen tím, že nejsem sama. A to jsem v životě už pár zdravotních problémů měla, takže nejsem nějak přecitlivělá, ale tohle je horší než cokoliv, je to ubíjející den za dnem pořád znovu. Od prvních týdnů se cítím tak, jako kdybych se ráno budila s příšernou kocovinou, za kterou jsem si v mládí nadávala a která mě vždycky vyléčila z pití alkoholu na pár měsíců - probudí mě zvedající se žaludek, mám co dělat doběhnout na záchod zvracet, ne vždycky to vyjde. Po tom se mi klepou nohy, jsem zbrocená potem, hlava se točí. Zkontroluju případné škody vzniklé po cestě (někdy se z toho znovu pozvracím), dolezu na židli a sbírám sílu se aspoň napít, abych neomdlela. Na probrání toužím po kafi nebo aspoň silném sladkém čaji, aby mě to trochu postavilo na nohy, ale kofein si samozřejmě v zájmu mimča dát nemůžu. Tak s nohama nahoře na gauči brčkem srkám ledovou vodu abych sebrala sílu dolézt do sprchy. Tam se dám jakž takž dohromady, obvykle mi pak už jenom třeští hlava a mám trochu zimnici. Vypravím se z posledních sil do práce, po cestě v mhd bojuju zas se zvracením, ale už nebývá co, takže to obvykle vydržím až tam. Když si sednu za počítač tak k připravenosti podávat pracovní výkony mám fakt daleko. Snažím se sežvýkat rohlík a vůbec s sebou táhnu tunu nearomatických potravin, které se pokouším během dne do sebe dostat, protože jít s kolegy na oběd jako dřív je vyloučeno, tam by se mi stoprocentně udělalo zle. Stejně to ale ještě tak dvakrát za den přijde. K večeru už se cítím líp, jen z toho všeho hrozně unavená. Několikrát denně se mi zamotá hlava tak že si musím okamžitě sednout i kdyby to bylo na zem uprostřed obchodu, jinak bych omdlela (zezačátku se mi to několikrát stalo). O dalších trávicích problémech ani nemluvě, buď průjem nebo zácpa, normálně si dojdu na záchod asi po porodu, ale to je to nejmenší. A když ten den nějak přetrpím, večer usínám s tím, že ráno to přijde nanovo...upřímně si vůbec neumím představit jak bych to dělala, kdybych už jedno dítě měla. Pořád slyším že bych to tak neprožívala, že bych prostě nemohla pořád zvracet, ale jak bych řešila kdyby mě tahalo z postele batole a já při tom poblila půl místnosti a málem se sesypala, to fakt nevím. Ani nemluvím o tom že se bojím rychle pohnout, nemůžu se předklonit, nesnáším smrad skoro jakýchkoliv potravin (nevím jak bych si hrála s dítětem, přebalovala ho, dělala mu jídlo, uhlídala ho někde venku když na mě zrovna jdou mdloby...). No ale mimčo je zdravé, tak nezbývá než nemyslet na ty další měsíce a snažit se přetrpět každou další hodinu. Nejradši mám dobré duše které mi opakujou do zblbnutí "no počkej, tohle žádná únava není, to teprve uvidíš po porodu co je to být unavená"
Lucie 13. 9. 2017 20:25
Každé těhotenství je jiné a strašit takto nastávající maminky.. To se mi nelíbí. Ano, může se stát, že něco z článku nastane, ale článek o těch věcech hovoří, jako by vše mělo postihnout každou těhotnou. Já trpěla 6 týdnů nechutenstvím, jinak jsem se cítila dobře, v 6. měsíci jsem po svých vyšlapala bez problémů Sněžku. Změny těla jsou, ale ne drastické, spodní část těla mi "narostla" o jedno číslo, vrch je trochu jinde skrz bříško, ale některá stará trička stále obleču i teď v 9.měsíci. Trápí mě dva měsíce pouze tvrdnutí bříška, tak se snažím šetřit, ale dá se to. Jediné, co mi fakt vadí, je to neustálé chození na WC, navíc hodně v noci.
Prostě někdo má těhotenství fajnové, někdo ne, ale strašit dopředu... 😠
Eliza 24. 10. 2017 14:56
Já jsem si celé těhotenství úžasně užívala a cítila jsem se lépe než netěhotná. Ještě den před porodem procházka 6km. Při druhém těhotenství mi bylo sice občas do pátého měsíce divně od žaludku, ale stačil na to mentolový bonbon.Pracovala jsem do konce sedmého měsíce, obě děti jsem porodila lehce a rychle navzdory tvrzení porodní asistentky, že přirozenou cestou nikdy neporodím,protože mám úzkou pánev. / váha dětí 2,80 a 3,05 kg/.
Moje rada : Užívejte si to, mockrát to nezažijete.
Kriss 15. 1. 2018 12:05
Ano poprvé jsem vše řešila, bylo mi špatně jako nikdy , únava a tělo se začalo měnit prakticky hned, byla jsem nešťastná no a najednou se mi ulevilo, zázrak nikoli, o miminko jsem přišla věřte pak bych brala vše i tisíckrát víc, jen aby bylo v pořádku a já ho donosila. Můj pohled na věc je takový, těhotenství, ať ukázkové, či problémové jednou skončí, tělo se dá do pořádku a nevolnosti přejdou, hlavně když pak máte zdravé dětito je na to hlavní. A teď jsme těhotná po druhé v prvním trimestru jsem se nehla od záchodu a ve druhém musím ležet s nohama nahoře... A jsem za to ráda.. protože jinak je vše ok
Niki 22. 11. 2020 22:23
Naprosto s vámi souhlasím. Mám to podobné a nejdůležitější v těhotenství je zdraví výsledek . Mnoho štěstí :)
Eva 22. 9. 2019 18:10
Ja som druhýkrát tehotná a pre mna je tehotenstvo plne komplikacii a bolesti.
S prvou dcérou ma v 31. tyzdni hospitalizovali pre riziko predčasného porodu. V nemocnici som musela ležať 3 týždne. Šialene ma tiež boleli zada(vyhrezle plotenky).Potom som predčasne a prekotne rodila v 36+0. Dcéra bola 3 týždne na jipke, ja som sa nenaliala, ona nemala saci reflex. Veľmi ťažký štart do života.
Po 3 rokoch som sa rozhodla, že jej dáme súrodenca. Otehotnela som na prvý pokus a rovno s dvojčatami. Takze od zaciatku to bolo považované za rizikové tehotenstvo.prvy trimester som takmer potratila 2x - kvôli hematomom hospitalizácia. V 15. tyzdni som sa v noci opäť rozkrvacala a skoro potratila - placenta previa a prikázaný úplný kludovy režim. Kvôli únave som si dala urobiť rozbor krvi a zistili mi anémiu. Do toho som ochorela na zápal dutín a musela brat atb. Po atb som sa mesiac nevedela zbaviť kvasinkovej infekcie. Keď som si ju konečne vyliečila, zistili mi tehotenskú cukrovku. Samozrejme nestačila dieta a teraz si 4x denne picham inzulín do stehna a 4x denne si picham do prstov na rules kontrolujem cukor po jedle. Musím dodržiavať prísnu racionálnu stravu bez jednoduchých cukrov a veľmi obmedzene jem sacharidy ako zemiaky, pecivo ci cestoviny. V noci ma chytajú šialene kŕče do nôh aj napriek tomu, že dlhé mesiace užívam magnezium a zelezo. Celé telo ma boli, tlači, neprejdem ani za roh do obchodu.
Dopracovala som sa aj cez všetky komplikácie do 33+2 a na pôrod čakám ako na vyslobodenie. Samozrkeme ma čaká cisarsky, pretože deti sú otočenie koncom panvovym a dvojčatá idu kvôli riziku cisárom.
Deti sú našťastie úplne v poriadku, dobre sa vyvíjajú a aj placenty ich dobre živia, sú rovnako veľkí. Predpovedajú mi 2 trojkilove deti....

Naozaj je tehotenstvo najkrajším obdobím? :)
Každý mame inú skúsenost, pre mna je tehotenstvo utrpením, ale stále sa ukľudňujem tým, že tie produkty za to budu stať :)
Monika 3. 11. 2019 18:06
Musím se také podělit s mou zkušeností. 1. těhotenství bylo ukázkové, cítila jsem se dobře, užívala jsem si, jedla jsem na co jsem měla chuť, nepila kafe a vše bylo bez stresu a v pohodě. Od 32tt jsem ležele na rizikovém odd, hrozil porod, nakonec jsem rodila ve 34+4. Na druhé těhotenství jsme si přes rok počkali. Když jsem zjistila, že čekáme miminko, radost vystřídal strach a šílené nevolnosti. Zácpa, výkyvy nálad.. Momentálně jsem v 31tt, už se zkracuje hrdlo, jsem na neschopence týden, potýkám se s hroznými náladami, syn mi dává zabrat.. No nevím, mým největším snem a přáním je miminko donosit a odejít s ním po 3 dnech z porodnice domů, a věřím, že mi to ,,uteče,, Každý jiný stav je jiný, ale je fajn vědět, že pokud není harmonický, nejsme v tom sami :) Všem hodně sil, maminky :)
28

Video