[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Nikdy se neprojevovalo při hraní tolik agresivity jako dnes. Bezcílné pálení z hracích pistolí, které nezapadá do žádného děje, provázené výkřiky: ,Jsi mrtvý, jsi mrtvý!‛ Dříve se děti vžívaly do role Indiánů nebo jiných vzorů a šlo jim o boj mezi dobrem a zlem. Dnes vlna nesmyslné agresivity proti člověku, zvířatům a předmětům narostla do obrovských rozměrů,“ tvrdí renomovaná německá psycholožka českého původu, Jiřina Prekopová, která letos oslaví devadesátiny.
Ale ne všichni odborníci s ní souhlasí, podle nich se vnější projevy chování dětí mění, ale některé základní rysy zůstávají stejné. Svůj díl viny na větší míře viditelné agresivity mezi dětmi možná nesou i média; zatímco dříve děti vídaly a dovídaly se o brutálnějších formách násilí a agrese spíše z doslechu a později kupříkladu z knížek, dnes mohou být hrubého násilí svědky i děti, které ještě zdaleka neumějí číst.
Ale vždyť rvačky nejsou nic nového!
„Vždy existovaly pranice mezi dětmi a vždy existovaly války. Máme ale pocit, že dříve prožívaná agrese měla jinou kvalitu. Zaměřovala se více na řešení konfliktů a měla konkrétnější podnět… Byla svázána s pocitem spravedlnosti, nebyla izolovaná od života,“ tvrdí psycholožka Prekopová. Nicméně též podotýká, že agresivita sama o sobě je hodnotově neutrální. Může být totiž nejen ničivá, ale také obranná či prosazující nová řešení. Není tedy vždy na místě agresivitu vymýtit, zadupat, zakázat a ztrestat, ale spíše nejprve pochopit její kořeny, kultivovat ji a učit se ji projevit přijatelným způsobem.
Avšak pozor, dlouhodobé potlačovaní a dušení agrese „uvnitř“ bývá nejen u dětí časovanou bombou! Vždy je potřeba najít nějaký „ventil“ a zároveň pracovat s její příčinnou.