[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Novopečená matka podle mě není až tak obětí svých hormonů,“ líčí třiatřicetiletá Lída, matka tříletého Matyáše. „Prvních pár dní po porodu prožije v euforii, mezitím pookřeje, s nedostatkem spánku a novou rolí se také celkem rychle vyrovná… Co ji ale dostane, je dětský pláč. Vím to z vlastní zkušenosti. Odrovnal mě, manžela, silně znejistil babičky, které tvrdily, že my s manželem jsme rozhodně takhle nebrečeli, a postupně vyčerpaly všechny zaručené rady, jak vnuka uklidnit…
Když vám dítě několik hodin denně pláče, prožíváte peklo. Hlavně nevíte, jak ho zastavit, ale udělala byste pro to cokoli. Nic však nefunguje. Také se stresujete tím, že nevíte, proč vlastně brečí. Není nemocné? Co když má nějakou vrozenou vadu, nemoc? Něco ho bolí, něco mu nefunguje, jen na to ještě nikdo nepřišel? Nepodcenila vaše doktorka něco? Co jste to za matku, že mu nedokážete pomoct?!
A další zásadní otázka, jak dlouho to ještě bude trvat? Do konce šestinedělí? Fajn, to už jsou jen necelé čtyři týdny. Cože, necelé čtyři týdny? Ve stavu, v jakém se nacházíte, to znamená zhruba necelé čtyři roky. Aha, takže jste doufala marně, konec šestinedělí je konečně tady, ale pláč neustává. Cože, něčí dítě brečelo takhle intenzivně až do sedmého měsíce? Tak to nedám! Dodnes, když slyším dětský pláč, se mi vybaví ten stres, co jsem prožívala první měsíce.“
Lídina slova potvrzuje i doktorka Martina Kašparová z Centra komplexní péče pro děti s poruchami vývoje při FN Motol, jehož součástí je i poradna pro nadměrně plačící kojence. „Pláč novorozence a kojence je stresující sám o sobě. Je známo, že jde o jeden z nejnepříjemnějších zvuků, bez ohledu na to, že jej vyluzuje milované dítě. Dětský pláč obecně vyvolává napětí a stres. Všimněte si chování lidí například v autobusu. Když tam začne plakat dítě, jsou najednou všichni nervózní.“
Žádný jiný hluk nedokáže vyvolat tak intenzivní efekt jako dětský pláč. Podle výzkumu Oxfordské univerzity totiž pláč dítěte aktivuje primitivní část mozku dospělého, která na tento zvuk reaguje ještě dřív, než ho vůbec stihne mozek zpracovat. Ne každý novorozenec brečí několik hodin denně v kuse. Ale většina dětí brečí dostatečně často a intenzivně na to, aby své rodiče aspoň znejistila.
Hlavně rodiče novorozenců často vůbec netuší, co jejich miminko vlastně potřebuje. Odborníci sice ujišťují, že rodiče jsou schopni dešifrovat pláč svého miminka, bohužel žádná prověřená metoda, jak to jednoduše interpretovat, neexistuje. Některé studie však ukazují, že děti, obzvlášť nejmenší, používají jisté signály. Těmi se pak snaží své rodiče upozornit, co se děje, ještě předtím, než propuknou v pláč.
Americká psycholožka Aletha Solter upozornila rodiče na možné následky jejich automatického utěšování:
Děti nejčastěji pláčou, protože mají hlad, případně jsou unavené. Pokud vaše miminko vyžaduje mléko, často si saje pěst nebo prsty, případně si pomlaskává. Pláč bývá rytmický, postupně se stává hlasitějším a neutišitelným. Jestliže ho necháte příliš rozjet, může být k neutišení a nebude schopné sát. Na druhou stranu, řešení je poměrně jednoduché.
Mléko navíc stráví kojenec obvykle během dvou až tří hodin, takže pokud po uplynutí tohoto intervalu začne opět plakat, je velmi pravděpodobné, že chce další rundu.
Když je dítě naopak unavené, různě se ošívá, případně si tře oči a má skelný pohled. Pláč bývá nezvučný a přerušovaný, zpočátku se může projevovat spíše jako brblání, ale postupně nabírá na intenzitě.
Přišla k vám návštěva nebo jste právě ukázala miminku všechny jeho hračky? Možná má pocit, že už bylo podnětů dost a že nastal čas na trochu klidu. Upozorní vás na to tím, že se od sebe jakoby pokouší odstrčit nepříjemné předměty (nebo lidi). Jeho pláč bývá krátký a může znít i trochu jako smích.
Pláč z bolesti už byl naznačen výše. Bývá pronikavý, vysoký a od začátku velmi intenzivní. Mohou v něm být delší pauzy, jak se miminko snaží popadnout dech. Může se také mračit a mít zavřené oči, zatímco pusinka zůstává otevřená. Jeho tvář zračí napětí.
Vědci například zjistili, že jeden druh pláče se zřetelně odlišuje od ostatních, a sice pláč značící bolest. „Tento pláč je vyluzován s větší energií, je hlasitější,“ vysvětluje psycholog Stephen Sheinkopf, který vyvinul počítačový program schopný analyzovat dětský pláč. „Typické pro něj jsou i delší pauzy během nádechu a větší počáteční intenzita.“
Své tvrzení dokládá studií španělské univerzity, která tvrdí, že pláč zaviněný bolestí začíná na maximální intenzitě, zatímco pláč ze vzteku nebo strachu graduje postupně. Studie rovněž zjistila, že rodiče na pláč z bolesti reagují rychleji a emociálněji než na pláč z jiných příčin.
„Pláč je u člověka prvotně spojen s pocitem hladu. Je to volání po potravě, ale ve vývoji pláče pak dochází k diferenciaci,“ konstatuje doktorka Kašparová a dodává, že většina maminek se postupně naučí rozpoznat důvod, proč jejich dítě pláče. Pomůže vám v tom nejen intenzita a forma pláče, ale i řeč dětského těla.
V případě nemoci se pláč stává slabším a určitým způsobem žalostným, někdy ale i vysokým a nepřetržitým. Obvykle jej doprovázejí i další symptomy, například horečka nebo kašel, které vám naznačí, že se s dětským tělíčkem něco děje.
Možná vaše miminko nebaví ležet na zádech v postýlce, vadí mu mokrá plínka nebo patentky na overalu. Vypadá netrpělivě, spíš nespokojeně bručí než pláče. Může trvat celkem dlouho, než se bručení přemění v plný pláč. Pokud ale nezareagujete, dočkáte se!
I kojenec už zná strach, může ho vylekat třeba cizí tvář nebo hlasitý neznámý zvuk. Když pláče z tohoto důvodu, oči většinou zůstávají otevřené a dítě má pronikavý pohled. Může také odvracet hlavičku od zdroje leknutí. Pláč průběžně graduje, až skončí výbušným záchvatem. Zkuste miminko pochovat, nebo ho alespoň pohlaďte a klidně na něj promluvte.
Kojenec nepláče jen tak. Je tedy důležité se alespoň pokusit zjistit příčinu slziček. Praktiky našich babiček a matek, jimž se doporučovalo, aby dítě raději nechaly vybrečet, se dnes už odsuzují. Je pravda, že pokud plačící miminko odložíte do vedlejší místnosti, časem opravdu brečet přestane.
Neznamená to ale, že jste „vychovala“ hodné dítě, to jen pochopilo, že jeho potřeby zůstanou bez odezvy a rezignovalo. Psychologové jsou navíc přesvědčeni, že z miminek, která rodiče nechávají vyplakat, později snáze vyrostou jedinci se sklonem k depresím.
Určité procento dětí (některé statistiky hovoří o 20 %, jiné dokonce o 50 %) také v prvních týdnech či měsících svého života brečí velmi intenzivně, často celé hodiny, někdy pozdě odpoledne a večer, jiné průběžně po celý den. Pláč bývá neutišitelný, velmi ostrý a intenzivní a doprovází jej zrudnutí, propínání, občas i jakási křeč, což obvykle dostane do křeče i přítomné rodiče.
„Nic nezabíralo, ani chování, ani masáže bříška, změna polohy, nošení v šátku, kapky na koliku. Syn začínal brečet kolem poledne a pokračoval zhruba do sedmi osmi hodin, mezitím si dvakrát na dvacet minut zdříml, také se napil, ale jinak pořád křičel a svíjel se. V noci po kojení brečel zhruba půl hodiny, poté usnul, za dvě nebo tři hodiny následovalo další kojení a pláč. Nejedla jsem nic, co by ho mohlo nadýmat, a několikrát apelovala na doktorku, jestli nemůže být nemocný. Prospíval ale dobře, přibýval přímo ukázkově a žádné znaky nemoci nevykazoval. Nechápala jsem, jak může tak malý tvor tak intenzivně brečet! Nakonec v necelých třech měsících ze dne na den bez varování brečet přestal,“ vzpomíná Lída.
Podle Martiny Kašparové na tento typ pláče často žádná rada nezabírá. „Pláč prochází vývojem spolu s dítětem. Koliky nebývají vždy způsobeny problémy s bříškem. Podle mých zkušeností z poradny bývají velmi často spojeny spíše s určitou nezralostí nervového systému. Dítě je během prvních tří měsíců svého života více dráždivé, má zvýšené svalové napětí, jsou přítomny takzvané novorozenecké reflexy. Důležité je volit klidné místo ke spánku i dennímu pobytu, neměnit je.“
Někdy, obzvlášť v případě koliky (nebo co že to vlastně je), bývá samozřejmě náročné to všechno zvládnout. Spousta rodičů hodnotí první měsíce života svého potomka jako ty nejtěžší v životě. A je pravda, že stres, který z nepřetržitého dětského pláče zažíváte vy sama, zase zpětně přenášíte na své miminko. Co s tím?
„Maminky mají často strach od dítěte odejít, takže ani nejnutnější potřeby nevykonávají v klidu. Proto doporučuji najít vnitřní klid a odhodlání se od dítěte na chvilku vzdálit, v klidu na něj promluvit a,vysvětlit‘ mu situaci: chvíli počkej, hned přijdu. Postupně může maminka zjistit, že se dítě zklidnilo samo, aniž by se cokoli kolem něj dělo,“ vysvětluje doktorka Kašparová a dodává: „Toto poznání posílí klid matky i dítěte. Je také třeba podporovat vzájemnou komunikaci v situaci, kdy je dítě v klidu a hezky reaguje. Vše ale vyžaduje trpělivost a víru, že časem všechny tyto problémy ustoupí.“
Odborná spolupráce: MUDr. Martina Kašparová
VIDEO: Jak poznáte, že je miminko hladové? Takhle: