Jsou dvě témata, z nichž se stala společenská klišé, když se narodí miminko. První „sada”, kterou používají nejen příbuzní, ale třeba i náhodní kolemjdoucí, se týká kojení (jestli kojíte, jak dlouho budete kojit, jak často kojíte atd.). Druhý seznam otázek a dobře míněných rad míří ke spánku. V mnoha ohledech pak máte jako máma pocit, že všechny děti všech předchozích generací se najedly, pak je někdo přebalil, položil (JEN položil) a tři hodiny spaly, dokud nezazvonil budík na další krmení. Realita je jinde. A je fajn vědět, že nemístné dotazy dostává skoro každá máma. A je jen na ní je odfiltrovat a třeba se jim i zasmát.
Památná, pokládá se už od porodnice. Návštěva ve dveřích, na tváři úsměv a dotaz, jaká byla noc. Taky jste ji zažila? Miminko spinká podle momentální potřeby, hranice na to nejsou, tabulky jsou jen orientační. Možná by maminka, jejíž dítě spí až moc a snaží se ho marně budit na kojení, byla ráda, kdyby bylo pár dní spíš vzhůru a společně „dokojili” potřebnou hmotnost a dočkali se propuštění z porodnice.
VIDEO: Podívejte se na jeden uspávací trik!
Dost zásadně se spánek miminek často změní pár dní po příchodu z porodnice. Z uzlíčku, který třeba usínal u kojení, se ozývá pláč hned poté, co ho opatrně položíte do postýlky. A když přijde v takové době tahle věta, vidí mámy dost často rudě. Sebevědomí, nabyté třeba v porodnici, se otřese v základech. Proč vás ty dobré duše ještě musí takhle „dorazit”? Protože si třeba už ani často nepamatují, jak to bylo. A že své děti možná taky houpaly a samotné usínaly, až když byly větší?
Představa, že miminko doma položíme do postele a nebudeme o něm dvě hodiny vědět, je většinou lichá. A pokud to někomu vychází, tak je šťastnou matkou. Ale jinak se stačí rozhlédnout po všech, kdo s kočárky korzují, na místě je pohupují (stejně jako pak později mimoděk i nákupní vozíky) a hlavně: Koho zaručeně potkáte, i když venku padají trakaře? Pejskaře a mámy (táty, babičky…) s kočárky. Užijte si tohle období i v dešti, dlouho netrvá.
U někoho tahle rada způsobí až absurdní strach vyndat dítě z kočárku, aby ho „nerozmazlil”. A tak někteří rodiče s provinilým výrazem a pocitem, že jim to trhá srdce, vozí své kočárky, odkud se ozývá bezútěšný pláč. V touze mít už to malé dítě „vychované”. Ti, kteří využívají dnes stále oblíbenější kombinaci kočárek a k tomu šátek nebo nosítko, plakavější období překlenou. A vlastně mají také vy-CHOVANÉ miminko.
Další meta, které by se „mělo” dosáhnout co nejdříve. Protože v noci se přece spí, takže by to měl chápat už drobeček v zavinovačce. Co na tom, že dlouhé týdny neumí rozeznat den a noc, protože to prostě devět měsíců nebylo potřeba. Celou noc nezvládne leckdy ani tříleté dítě a na dobu, kdy se dralo do rodičovské postele, pak většina z nás spíš s láskou vzpomíná.
V době, kdy je dítě kojené, je společné spaní oblíbená volba. Kojení podle potřeby a ne v intervalech pak s sebou nese i nový výraz – kojospaní. Kojící matka si při něm zjednoduší noční péči o miminko. A přesně takové kojospaní se postupně vrací jako norma i do západních zemí. Takže buďte v klidu a představte si, že máte v posteli třeba patnáctiletou dceru nebo syna…Takhle to určitě nedopadne a dítěte se „zbavíte” v pravý čas pro oba.