[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Samozřejmě, že pokud dítě řetězí jednu otázku za druhou a během jediného dne vám jich položí klidně desítky, ne-li ještě víc, může to být poněkud únavné a vyčerpávající. Obzvlášť když se některé otázky v různých obměnách opakují.
Zkuste ale zůstat pozitivní a dítěti vždy odpovědět. A mile, s opravdovou snahou. Uvědomte si, že dítě k vám vzhlíží jako k největšímu vzoru, který všechno ví a se vším si ví rady.
Pokud ho několikrát po sobě nevybíravě odbydete ve stylu „Nevím / Teď nemám čas / Jdi se zeptat tatínka“, brzy se ptát přestane. Pochopí, že u vás se odpovědi nedočká, že s ním jeho krásnou hru hrát nechcete. A bude moc zklamané.
Děti mají radost, když dokážou vymýšlet stále další a další otázky. I když očekávají, že jim opravdu odpovíte, nemusíte se pokaždé u prvního složitějšího dotazu „zaseknout“ a dlouze vymýšlet nebo dokonce vyhledávat v encyklopediích správnou odpověď. Trocha improvizace je občas lepší.
Mnozí rodiče si trochu stěžují, že děti na ně střílí otázky jako z děla, ale vlastně je ani neposlouchají a na odpověď nečekají. A o tom to právě je. Pro dítě je výhrou, že dokáže otázky samo tvořit, a má radost z každé další, která se mu povede. Odpusťte mu proto, když neoceňuje vaše znalosti, a užívejte si, že má chuť se ptát – a právě vás.
Samozřejmě vás šlechtí, když na záludné otázky, s nimiž si nevíte rady, chcete dítěti dát správnou odpověď. Zejména dotazy z oblasti vesmíru či biologie mohou být zapeklité a my je z hlavy zkrátka nevíme. Ať už si pak vezmete na pomoc encyklopedii nebo google, myslete na to, abyste potomkovi dali odpověď přiměřenou jeho věku, ne vědeckou přednášku.
Dobře pomáhá pomoci si příkladem a příměrem k něčemu, co už dítě ze svého života zná. Můžete si zkrátka vymyslet ne třeba vědecky přesnou, ale o to poetičtější a pro dítě napínavější odpověď.
Improvizace je jedna věc, ale bezostyšné lhaní druhá a k tomu vás rozhodně navádět nechceme. Přijdou okamžiky, kdy zkrátka nemáte po ruce odpověď vůbec žádnou, natolik je dotaz originální.
Pak můžete buď zahrát vše do autu a zkusit se potomka zeptat ve stylu: „Hm, co si o tom myslíš ty?“ Nepoužívejte tuto kličku ale příliš často (a už vůbec ne jako možnost, jak otázky utnout), protože tím byste narušili celou hru na otázky a odpovědi a dítě by to přestalo bavit.
Druhou variantou je být upřímný a na rovinu přiznat, že ani vy nejste vševědoucí a zkrátka nevíte.
Uvědomte si, že dítě vám takové dotazy nepokládá naschvál, aby vás ztrapnilo, pro něj je to zkrátka přirozené. Rozhodně jim neodpovídejte „Tomu ještě nerozumíš“, „Na to jsi ještě moc malý“ ani si z nich nedělejte legraci. Pokud opravdu nechcete odpovídat před svědky, zkuste odvést pozornost dítěte jinam nebo mu slibte, že mu chcete odpovědět důkladně, a proto si to schováte do auta, až pojedete z nákupu.