[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nikdo samozřejmě nechce, aby mělo jeho děťátko ouška plná ušního mazu, který ho může svědit nebo později způsobit potíže se sluchem, případně zánět ve vnitřním uchu. Nedostatečná péče o vnější ucho může vést ke zhoršení průchodnosti zvukovodu, což může zavinit nejen horší sluch, ale také lepší podmínky pro vstup a usídlení virů a bakterií. Každopádně se už nedoporučuje hloubkové „gruntování“ oušek, které prováděli rodiče malým dětem dříve – není dobré strkat hluboko do uší špejle s vatou a otáčet tam s nimi.
Nevhodné je také „preventivní“ vykapávání různými čisticími roztoky. Snadno totiž může dojít k poranění vnitřního prostoru ucha či narušení přirozeného prostředí. Jeden zkušený otorinolaryngolog to trefně vyjádřil bonmotem: Uši by se měly čistit loktem! Pokud se vám tedy zdá, že ouška vašeho kojence či batolete nejsou právě nejčistší, nic vám nebrání v tom, abyste vzala třeba smotek papírového kapesníku, navlhčila jej a jemně ouško očistila tam, kam jednoduše dosáhnete. Čištění vnitřních částí ucha ale raději neprovádějte.
Nechávat maz nadměrně hromadit také není úplně správné, protože pokud se ho vytvoří opravdu hodně, a některé děti k tomu zkrátka mají sklon, mohla by v oušku vzniknout mazová zátka. Ta může miminko zlobit pocity zalehnutého ucha nebo tlaku v oušku. Mazovou zátku by ale měl odstraňovat pouze ušní lékař ve své ordinaci. Když se ji snaží odstranit laik, výsledek bývá většinou stejný: zátku neodstraní, zato ji posune hlouběji do ucha, čímž zkomplikuje následný lékařský zákrok.
Někteří rodiče jsou přesvědčení, že když budou pravidelně a do hloubky čistit svým dětem uši, uchrání je tak od obávaného a velmi bolestivého zánětu středního ucha. V tomto případě jde ale bohužel o rozšířený omyl. Za záněty středního ucha, které většinou některé děti trápí opakovaně, zatímco jiné tuto bolestivou nemoc nikdy nepoznají, mohou viry nebo bakterie, zkrátka infekce, k nimž jsou někteří kojenci a batolata náchylní. Intenzivním čištěním uší zánětům určitě nezabráníte, mohli byste ale jejich vnitřek poranit, což by naopak k průniku infekce mohlo ještě přispět.
Možná se vám to bude zdát divné, ale tvorba ušního mazu není nahodilá. Není to totiž jen tak nějaká špína či nežádoucí výtok z ucha. Jde o hustou tekutinu, která díky vysokému obsahu tuku chrání citlivou kůži ve zvukovodu a vytváří účinnou bariéru proti choroboplodným zárodkům. Také zde tedy platí, že všeho moc škodí, a týká se to jak nadměrného množství ušního mazu, tak přehnané hygieny. Přiměřené množství ušního mazu uchu prospívá, odstraňovat by se tedy měly jenom přebytky, které se dostaly ven z vnitřního ucha.
Rozhodně tedy už dávno neplatí, že čištění oušek by mělo být součástí každodenní hygieny kojence a batolete. S trochou nadsázky se dá říci, že uši se čistí samy – co nepotřebují, vyplaví na povrch. Tyto nepotřebné zbytky ušního mazu tedy můžete jednoduše odstranit navlhčeným kapesníkem nebo žínkou. Opravdu není potřeba šťourat hluboko do oušek, koneckonců, stejně toho z nich moc nevydolujete. Velmi nebezpečné je strkatdo uší jakékoli špičaté předměty, těmi byste totiž mohla poranit vnitřní ucho, zejména ušní bubínek, a to by mohlo v budoucnu vést k poruchám sluchu. Nemluvě o tom, že by to vaše děťátko hodně bolelo. Určitě také není pravda, že když budete uši důkladně a často čistit, tvorbu mazu tím omezíte. Je to spíše naopak – čím víc čistíte, tím méně mastné je vnitřní prostředí ucha, takže organismus vytváří další maz, aby tkáň promazal.
Máte-li ve své rodinné anamnéze časté záněty středního ucha a chtěla byste jich ušetřit své dítě, zamyslete se dobře nad tím, zda a na jak dlouho mu budete dávat dudlík. Ten vám sice může pomoci při uspávání a uklidňování miminka, podle odborníků ale právě časté dudlání může mít souvislost s vyšším výskytem otitid u dětí. Finští vědci provedli rozsáhlou studii, jíž se zúčastnilo téměř tři sta rodin s dětmi ve věku do 18 měsíců. Jedna skupina dávala dětem dudlík jen velmi omezeně, druhá dudlání svých dětí nijak neomezovala. Výsledky byly jednoznačně: děti, které měly dudlík v pusince po celý den, onemocněly otitidou výrazně častěji než ty, které nedudlaly skoro vůbec. Finští lékaři sice neodhalili, co je příčinou této souvislosti, naznačili však, že dlouhodobé dudlání může zřejmě narušit Eustachovu trubici. Proto doporučili dávat dětem dudlík co nejméně.
Jakmile se vaše miminko začne pohybovat po vlastní ose, stoupá riziko, že se mu do ouška dostane něco, co tam rozhodně nepatří. Lékaři z oddělení ORL by mohli vyprávět o tom, co všechno už z oušek malých dětí vyndávali – od korálků přes různé bobule, drobné mince a malé kamínky až po bonbony starších sourozenců. Miminkům se občas do oušek dostane i hmyz (z toho důvodu je dobré používat v létě síťku na kočárek). Jestliže máte podezření nebo víte, že v uchu vašeho dítěte je něco, co by tam být nemělo, vydejte se k lékaři. V žádném případě se nepokoušejte předmět vytáhnout vlastními silami, například pinzetou. Opět hrozí poranění a většinou rodiče spíše zasunou předmět ještě dál k ušnímu bubínku. Lékař obvykle cizí těleso odstraní použitím speciálního nástroje nebo výplachem, výjimečně je třeba aplikovat celkovou narkózu.
Možná jste také zaregistrovala reklamu na tzv. ušní svíčky. Jde o bavlněné trubičky napuštěné směsí včelího vosku a parafínu. Svíčka se zapálí, teplo vytvořené jejím hořením změkčí nahromaděný maz a podtlak, který se při hoření vytvoří, ho komínovým efektem z ucha vysaje. Ušní svíčky jsou ale určeny pro dospělé a starší děti, proto je nepoužívejte minimálně do šesti let věku dítěte.
Pokud se chystáte čistit ouška svému dítěti poprvé, tady je malý návod: použijte buď smotek papírového nebo látkového kapesníku, případně vatové tyčinky, ovšem ty v bezpečné úpravě pro nejmenší děti, tedy s rozšířenou částí, která brání poranění ouška. Namočte je do vody, použít můžete také speciální spreje s roztokem mořské vody, které jsou vyrobené na přírodní bázi, přesto čistí velmi účinně. Děťátko vezměte do náručí a sedněte si s ním. Jednou rukou mu přidržte hlavičku a mluvte na něj klidným hlasem – můžete mu třeba popisovat, co a proč se chystáte udělat. Jemně vyčistěte vnější ouško, čistěte jen tam, kam vidíte. Totéž opakujte u druhého ucha.
Článek vyšel v časopisu Maminka 8/2013