[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ty situace zná téměř každý rodič, který je zaměstnaný. Rozdělit svůj čas mezi zaměstnání, péči o rodinu a čas na výchovu potomků je často nadlidský úkol. Mnoho rodičů je tak časově vytíženo, že je rádo, když obstará běžný chod rodiny a udělá s dětmi povinné úkoly. Nad neuklizeným dětským pokojem se sice každý den pohorší, ale děti k úklidu nevede. Nebo si myslí, že vede, ale marně.
Jaké plyne poučení z předchozí situace? Pokud my sami nebudeme důslední ke svým dětem, nemůžeme očekávat, že děti budou naše slova brát vážně. Pokud tedy chceme, aby z našeho dítěte vyrostl zodpovědný člověk, měli bychom jej k tomu vést již od dětství. Jedině tak se vyhne v dospělosti zbytečným problémům. I malé dítě by mělo mít jasně vymezené mantinely, které se naučí respektovat.
Někteří rodiče nemají s důsledností problém, ostatním nezbývá nic jiného, než se to naučit. Ať už je důvodem nedůslednosti nedostatek času, na který se mnozí vymlouvají, obavy z konfliktu s dětmi nebo pocit, že bychom měli dát dítěti prostor pro seberealizaci, existuje pár jednoduchých rad, jak s nedůsledností zatočit jednou provždy. Díky tomu budete šťastnější nejen vy, ale i vaše děti, které si vás budou více vážit. I když začátky nemusí být snadné, za tu námahu to určitě stojí.
Dobře si proto promyslete to, co řeknete. Je úplně zbytečné říkat dítěti, že když bude zlobit nebo si neuklidí hračky, nepůjde na návštěvu ke svému kamarádovi, když víte, že půjde tak jak tak, protože potřebujete hlídání nebo se jen těšíte na kamarádku – maminku kamaráda, jak si spolu popovídáte.
Nevyhrožujte dítěti nějakým zákazem, na který potom zapomenete. Děti jsou mazané a pamatují si víc, než si myslíme. Pokud zapomeneme na to, co jsme říkali, bude na to potomek hřešit i příště, protože si řekne, že na to, co říkáme, stejně zapomeneme.
Pokud dáte dítěti nějaký úkol, je potřeba jej zkontrolovat. Pokud zjistíte, že byl udělán ledabyle, například, že pokojíček vypadá sice uklizeně, ale všechny hračky jsou „uklizeny“ na jednom místě, třeba pod postelí, je třeba dítě vyzvat, aby si uklidilo hračky na své místo. Jedině tak se totiž naučí pečlivosti a dotahovat věci do konce, což se mu ve škole bude hodit.
Chcete-li po dětech nějakou neoblíbenou činnost a slíbíte jim za ni odměnu, můžete si být jistí, že to bude příště vyžadovat také. Abyste se této situaci vyhnuli, je lepší se podplácení vyhnout.
Někteří rodiče mají pocit, že když dětem zdlouhavě vysvětlí, proč by měly něco udělat, pochopí to, a nebude problém. Opak může být pravdou. Děti totiž velmi rády diskutují, a mají skvělé argumenty. Někdy platí staré dobré pravidlo, že říci méně je často více. Zejména malé děti nemusí dlouhému vysvětlování rozumět.
Dítě musí cítit, že rodiče jsou ve výchově jednotní. Pokud je důsledný jen jeden rodič, není to pro dítě dobrý signál. Dříve nebo později toho totiž začne zneužívat.
Buďte ke svým dětem upřímní a nelžete jim jen proto, abyste měli na chvíli klid.Být důsledný ve výchově není vždy jednoduché, ale jen díky tomu se naučí mnoha důležitým věcem pro život. Tak držíme palce.
Kateřina, 33 let
Musím přiznat, že nejsem autoritativní typ a spíše preferuji volnou výchovu. Nicméně jsou situace, ve kterých jsem důsledná a nemám s tím problém. Vzhledem k tomu, že jsem na výchovu syna byla prakticky od jeho narození sama, protože manžel byl neustále v práci, a když byl doma, tak se do výchovy nezapojoval, tak jsem synovi spoustu věcí odpustila nebo je dělala za něj. Neustále jsem ho omlouvala tím, že je malý a že mi to vůbec nevadí, což byla pravda. Když jsem však viděla, jak jsou ostatní děti ve srovnání s mým chlapečkem samostatné, zařekla jsem se, že mu svým přístupem spíše škodím. Od té doby jej vedu k zodpovědnosti, samostatnosti a sama jsem důsledná. Netrvalo dlouho a syn pochopil, že mě jen tak „neobalamutí“. Myslím si, že tento přístup prospěl nám oběma.
Michaela, 38 let
Mám dvě děti s poměrně velkým věkovým rozestupem. Zatímco u prvního dítěte jsem byla ve výchově důsledná, u druhého dítěte jsem značně, jak se říká „povolila uzdu“. Spoustu věcí neřeším a přehlížím. Zatím mi to tak vyhovuje a nepřemýšlím nad tím, že bych měla něco změnit.
Lubomír, 53 let
Nyní jsem otcem čtyřleté holčičky, z předchozího manželství mám dvě dcery, z nichž jedna má už tři děti. Zatímco u starších holek jsem byl důsledný, stejně jako má bývalá žena, u nejmladší dcery tak důsledný nejsem. To, co bylo u starších dcer nemyslitelné, u té nejmenší neřeším. Myslím si, že pokud získám pocit, že mi přerůstá přes hlavu, tak ji dokážu usměrnit.
Lucie, 33 let
Jsem z velké rodiny, kde měl každý člen rodiny svou roli. Rodiče byli ve výchově důslední, někdy až moc. Odmalička jsme věděli, že nám nic neprojde jen tak. V dospělosti jsem však rodičům byla za tento přístup vděčná. Vždy uměli pochválit, ale také vyplnit své „výhrůžky“, když jsme něco nesplnili nebo jsme zlobili. Svou dceru vychovávám úplně stejně a jsem za to ráda. Díky tomu s ní nebyl žádný problém. Odmalička byla zvyklá, že to, co říkám, nejsou jen planá slova. Dcera je velmi živé dítě a myslím si, že pokud by neměla jasně vymezené hranice, tak by mi brzy přerostla přes hlavu. Vidím to například v mateřské školce, kdy umí velmi snadno zneužít slabé vůle jedné mladé paní učitelky.