Maminka.czFejeton otce

Adam Gebrian: Syn mě naučil dívat se na město jinýma očima a nespěchat

Michaela Láchová 4.  9.  2020
"Syn mi umožnil všímat si věcí, kterých bych si nikdy nevšiml, kdybych ho neměl s sebou," říká architekt Adam Gebrian, který tráví nejraději čas se synem touláním po městě. Jaká místa má v Praze nejraději? A co by chtěl Filípka jako táta nejvíc naučit?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jaký přívlastek mě napadne jako první, když se mám zamyslet nad tím, jaký jsem táta? Asi trpělivý. To jsem se naučil od svých rodičů. A taky jsem zjistil, že to jinak nejde. Za ty čtyři roky, co je Filípek na světě, mě naučil tolik věcí! Obávám se, že na jejich výčet by nestačila celá Maminka.

Toho je fakt nepřeberné množství. Když to ale zkusím zjednodušit: Loni a předloni jsme společně prožili jaro v Barceloně a v Lisabonu. A v obou těch městech jsme s Filipem trávili čas na veřejném prostoru. Měli jsme spolu hodně času, a tak jsem se zaměřil na jednu věc – sledoval jsem to, co sleduje on.

Léto královských dětí: Jak se jim bydlelo ve Skotsku místo ostrova v Karibiku?

Barcelona je dokonale bezbariérové město, které investovalo neuvěřitelné peníze do toho, aby na sebe navazovaly chodníky, vozovky, aby kanály byly udělané tak, že vám do nich nezapadne kolo od koloběžky a tak dále. Filípek také neustále sledoval, jak ve městě probíhá zásobování a čištění. A díky tomu já jsem si mohl prohlížet, jak se Barcelona o svoje město stará. Umožnil mi všímat si věcí, kterých bych si nikdy nevšiml, kdybych ho neměl s sebou.

Logicky – dítě je nízko, má nízký horizont a vidí věci, které dospělí vůbec neregistrují. A mě to hrozně bavilo, umožnilo mi to vidět město úplně jinýma očima. Tohle děláme pořád, i teď v Praze. Praha ale není zdaleka tak baby friendly, je to vlastně úplný opak. A pak vidíte ten kontrast…

Třeba v Lisabonu je spousta míst, která jsou zařízená tak, že tam můžete strávit celý den. To znamená, že si máte kde umýt ruce, kde si sednout do stínu, koupit si něco k jídlu, zkrátka vůbec to místo nemusíte opouštět. V Praze mám pocit úplně opačný. Na mnoha místech vypadá nádherně, ale v tomhle směru je nepoužitelná. Je v ní ale samozřejmě spousta míst, která mám rád, proto tady žijeme.

Ideál otce rozhodně nenaplňuji, ale snažím se, říká Martin Veselovský


Pohybujeme se hodně na Kampě, na Starém Městě, začali jsme chodit na Dětský ostrov, který byl dlouho zavřený. Naším nejzamilovanějším parkem v centru jsou ale Vojanovy sady – když se tam ocitnete, zjistíte, že tam jsou ovocné stromy, spousta laviček, pávi, různá jiná zvířata, kachny, které plavou v rybníce. Děti většinou milují zvířata a skrz ně si dobře pamatují a identifikují místa. Stejně jako mě můj táta architekt provázel po městě a ukazoval mi zajímavá místa, chodím takhle s Filípkem i já. Dělám to s ním od jeho narození, nějak jsem se nebrzdil tím, jestli to vnímá nebo nevnímá. Všechno mu ukazuju a vyprávím. A jsem fascinovaný jeho pamětí. Trvám ale na tom, že můžete vidět, chápat, vnímat a přemýšlet nad věcmi pouze a jedině tehdy, když nespěcháte.

Kdybych měl říct jednu jedinou věc, kterou mě můj syn naučil chápat, tak je to opravdu nespěchat.

Děti učíme doma, jsme tak pořád spolu, říkají Matouš a Tereza Rumlovi

Celoživotně věřím na samostatnost a vlastní schopnosti a připadá mi, že je opravdu důležité věnovat se tomu, co vás baví a co vám jde, ale musíte to najít, objevit. A ono to není vždycky jednoduché. Když najdete něco, co vás – a ne někoho jiného, ale doopravdy vás – zajímá a baví a neděláte to proto, že to po vás chtějí třeba rodiče, a nenecháte se ovlivnit vnějšími ukazateli, které jsou častokrát reprezentované penězi, pracovní dobou a tím, co se sluší a patří, je to velké štěstí.

Málokomu se to podaří, ale existuje spousta lidí, kteří se o to ani nepokusí. Chtěl bych, aby se o to Filípek pokoušel a aby se mu to podařilo. Snažím se pro to udělat všechno, postupně mu ukazuju věci, které baví mě, ale když vidím, že mu blízké nejsou, nehodlám ho do nich nutit. Jak řekl Ken Robinson, děti se rodí geniální a mají naprosto neuvěřitelné talenty, jenže naše společnost reprezentovaná školami je z nich dokáže často vymlátit. Jakákoli odlišnost často naráží na společenské konvence, a ty vás sešněrují. Já jsem měl v životě štěstí, že jsem se pohyboval v prostředí, kde se tohle nedělo. A kdyby se mi podařilo tohle synovi předat, budu spokojený.

 

 

U porodu jsem se štěstím rozbrečel, říká kajakář Jiří Prskavec

Témata: Syn, Slavní tatínci, Otec, Fejeton otce, Otcové, Adam, Město, Spousta míst, Táta, MEŠ, Adam Gebrian, Kampa, Mall TV, Diva, Staré město, Ada, Oko, Toulání, Praha, Lisabon, Filípek, Robinson, Rum, Architekt, Spousta lidí