[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Když se vše stalo poprvé, byla jsem v šoku a strašně jsem se bála, že jde o epilepsii či něco podobného. Malému byl rok a půl a v nestřeženém okamžiku vzal manželovi ze stolu otevřenou krabičku cigaret. A protože Tomík vše strká do pusinky a cucá, ihned jsem mu ji vzala, což ho rozzuřilo – máte-li doma temperamentní batole, víte, o čem mluvím. Jenže řevem hodným tygra vše neskončilo, Tomášek najednou přestal křičet i dýchat a začal modrat!
Naprosto intuitivně jsem Toma popleskala po tvářičkách. Během chvilky se naštěstí opět rozdýchal a nabírat barvu. Okamžitě jsem volala lékařce a vše s ní konzultovala. Velmi mě uklidnila a řekla, ať se stavíme, že Toma prohlédne. Po zevrubné prohlídce mi lékařka sdělila, že je Tom zdravý a že má podezření na afektivní křeč.
Tehdy jsem o něčem takovém slyšela poprvé. Samozřejmě jsem měla Toma hlídat a pokud se vše bude opakovat, mám se ihned ozvat. Situace se pochopitelně opakovala a naše přepečlivá lékařka nás odeslala na několik vyšetření, při nichž se ukázalo, že je syn zcela zdravý. Diagnóza byla dle naší pediatričky i neurologa jasná – jedná se o afektivní křeč,“ vzpomíná na nepříjemné chvíle maminka Jitka.
Afektivní křeči (afektivní respirační křeči) vždy předchází nějaká událost, která u dítěte vyvolá nelibou reakci – dítě pláče, zajíká se, až postupně přestane na krátkou chvilku dýchat. V mnoha případech malý „vzteklounek“ dokonce zmodrá a může na chvilku ztratit vědomí!
To však trvá jen chvilku, po které se dítě opět spontánně rozdýchá. Po „záchvatu“ pak bývá pobledlé, někdy apatické, vyčerpané a vystrašené. Událost ale nezanechává žádné následky.
„Jde o častý symptom (postihuje 5 % dětí mezi 7–8 měsíci a 3 lety). Není závažný a nezanechává následky, jen matku pořádně vystraší,“ vysvětluje známá psycholožka a autorka několika knih pro rodiče, Anne Bacus.
K afektivní křeči dochází nejčastěji v situacích, kdy dítě nedostane něco, co by prostě moc a moc chtělo. Dále též zakážete-li mu nějakou činnost nebo se uhodí. Tedy v případech, kdy je velmi rozčílené a rozrušené.
„Pokud se skutečně jedná o afektivní záchvat (to posoudí lékař, k němuž je vhodné zajít po prvním záchvatu), příčiny jsou psychologické,“ tvrdí psycholožka. Je zajímavé, že k situaci obvykle dochází pouze v přítomnosti jedné osoby – nejčastěji maminky, která vše zpravidla snáší nejhůře.
Nicméně i tak nelze v žádném případě tvrdit, že jde směrem od dítěte o vědomou manipulaci! Ve výjimečných případech může dojít k afektivní křeči i z návalu radosti.