Maminka.czChování a vztahy

Agresivita za volantem

, Časopis Moje psychologie
21. 7. 2009
Agresivita za volantem
Schopnost řídit auto je dnes v podstatě samozřejmost. Vyžaduje ji osobní život a počítá s ní i řada zaměstnavatelů, a tak je na silnicích čím dál těsněji. O agresivitě se mluví velmi často, ostatně kdo z lidí sedících za volantem nemá někdy chuť hlasitě zakřičet, zatroubit nebo předjet tu dlouhatánskou kolonu před sebou a dostat se konečně do cíle? Je, nebo není tohle agresivita?

„Agresivita je tendence k nepřátelskému, útočnému až destruktivnímu jednání vůči druhé osobě, živočichovi nebo okolí. Je to dispozice osobnosti. U člověka je její příčinou často frustrace, kterou v moderní společnosti trpí stále víc lidí,“ říká klinický a dopravní psycholog Martin Kořán z Nemocnice Na Homolce v Praze. Podle psycholožky Vlasty Rehnové z Centra dopravního výzkumu agresivita za volantem propukne snáz než v jiných situacích. „Řada lidí v sobě agresivní chování dusí, tváří v tvář druhému člověku by si nedovolili jednat takto rázně, ale jakmile usednou do auta, dodá jim to odvahu,“ říká.

Za agresivního řidiče považuje každého, kdo na silnici pohrdá všemi ostatními, je netolerantní a snaží se dosáhnout výhradně svého vlastního cíle bez ohledu na to, jestli tím druhým způsobí nějakou újmu. Kde se bere agresivita? Odborníci se domnívají, že je to fenomén především větších měst a souvisí s velkým nárůstem počtu aut. Vždyť například v Praze jich na 1,2 milionu obyvatel připadá 973 151! „Po listopadu 1989 u nás nastal motoristický boom, auto má v současnosti prakticky každý. Zhoustl provoz, výrazně přibylo kolon, s čímž se řidiči dosud nevyrovnali.

Navíc mají tendenci neustále spolu soupeřit – kdo má větší auto, kdo silnější, kdo umí lépe jezdit. Je to pozůstatek z dob, kdy auto nemohl mít každý, proto se taky svou rychlou a agresivní jízdou řidiči chlubí,“ tvrdí Vlasta Rehnová. V kultuře silničního provozu se pochopitelně odráží i celková spokojenost lidí a dlouhodobá výchova řidičů. Pokud jsme zvyklí nepřetržitě na všechno nadávat a jsme neustále nespokojení se vším kolem nás, tyhle pocity se promítají i na silnici a těžko se divit, že české řidiče považují ostatní za vůbec nejhorší v Evropě. Navíc postoj české společnosti k agresivním řidičům je pořád spíš benevolentní, než aby nás nějak zásadně znepokojoval a než abychom proti nim podnikali potřebné kroky.

====Muži – hrdinové silnice====
Centrum dopravního výzkumu zpracovalo v minulosti typologii, podle které jsou za volantem nejčastěji agresivní mladí muži – osobnostně nezralí hrdinové, kteří si pletou silnici se závodní dráhou. Po závodní dráze ale nejezdí, protože tam nemají s kým soutěžit. Agresivní ženy podle odborníků na silnici prakticky nepotkáte. Vlasta Rehnová přičítá agresivitu mužů kromě soutěživosti také všeobecnému přesvědčení, že za volantem by měl sedět muž a měl by si umět vydobýt patřičný respekt. Ostatně podívejte se na televizní reklamy, koho vám v nich předkládají coby řidiče, když vám nabízejí ke koupi zbrusu nový vůz.

Už jste někdy v některé z českých reklam viděli řídit ženu? „Muže za volantem svazuje nutnost naplnit společenská očekávání, neprojevit slabost a neselhat. Kdo není dostatečně vyzrálý, má tendenci překračovat dovolenou rychlost, nedodržovat bezpečnou vzdálenost, nerespektovat dopravní předpisy, kličkovat, nevhodně používat světla nebo zvuková znamení. Někdy dochází i k slovním nebo fyzickým útokům vůči dalším účastníkům provozu,“ říká Vlasta Rehnová.

Agresivita podle ní není momentální záchvěv nepochopitelného chování, ale dlouhodobý psychický stav, za kterým stojí osobnostní nezralost. „Temperament a charakter prakticky nehrají roli, agresivní řidiči jsou spíš frustrovaní jedinci trpící nedostatkem sebedůvěry, případně poruchou socializace,“ dodává. Agresivní jízdou, při které trestají ostatní řidiče za chování, které se jim nelíbí, si kompenzují pocit méněcennosti a zvyšují sebevědomí. Pokud například takový řidič získá pocit, že jedete příliš pomalu, bude na vás útočit a dostávat se do bezprostřední blízkosti vašeho auta.

S největší pravděpodobností se na vás bude lepit tak dlouho, dokud na nejbližší křižovatce neodbočíte. A že vás ohrožuje? To v té chvíli vůbec nedomýšlí. „Všechno je mu jedno, teď jede on. Je to jako droga,“ upozorňuje psycholožka.

Zkušenost s takovým řidičem má osmadvacetiletá Jana, která si auto pořídila před dvěma lety. Protože po dokončení autoškoly za volantem neseděla, učila se ve svých šestadvaceti všechno v podstatě od úplného začátku. „Než jsem měla odjezdit první den, projela jsem si v noci celou trasu. Silnice byly prázdné a nikdo na mě netroubil, když mi auto na křižovatce chcíplo. Jenže jakmile jsem vyjela druhý den, okamžitě se za mnou objevilo blikající a troubící auto, které se ke mně neustále přibližovalo. Nejprve jsem se snažila to nevnímat, ale řidič blikal tak zuřivě a tak dlouho, že mě znervóznil a začala jsem dělat naprosto primitivní chyby.

Auto mi chcíplo na každé křižovatce, nedokázala jsem se rozjet ani na třetí zelenou. Když se to opakovalo asi potřetí a vůz byl pořád za mnou, měla jsem slzy na krajíčku. Odbočila jsem na benzínce, kde jsem si dala to největší kafe a zavolala kolegyni, že do práce přijedu později. Byla jsem nervózní a myslela jsem si, že kafe mě uklidní, ale když jsem znovu usedla za volant, začaly se mi příšerně klepat ruce a nedařilo se mi nastartovat.

Nakonec jsem požádala kolegu z práce, aby za mnou přijel a do práce mě doprovodil tak, že pojede za mnou. Každopádně prvních pár týdnů řízení pro mě byl očistec,“ vypráví. Podle psycholožky Jana jednala nejlépe, jak v dané chvíli mohla. Odbočit na nejbližším možném místě a chvíli tam setrvat je podle Vlasty Rehnové jediný recept, jak se zbavit agresora.
====Co o nás vypovídá chování za volantem?====
Někteří psychologové vysvětlují agresivitu v dopravě nedostatkem emocionální inteligence nebo nepřátelským postojem vůči druhým lidem. Souvisí s ní pochopitelně i fenomény dnešní doby, vliv médií a akčních filmů, nervozita, stres, obavy o zaměstnání, nespokojenost v partnerských vztazích nebo v životě vůbec. Pod vlivem civilizačních tlaků ale lidé za volantem spíš nadávají, než aby byli suroví.

„Řidič ve stresu bývá agresivní, ale svou agresi vybíjí spíš nadávkami a troubením a o rizicích je schopný přemýšlet. Totéž se však rozhodně nedá říct o člověku, který si svým agresivním chováním kompenzuje pocit méněcennosti nebo nízké sebevědomí,“ dodává Vlasta Rehnová. Chování za volantem podle ní leccos vypovídá i o tom, jací jsme v běžném životě a taky jak se budeme chovat třeba v partnerském vztahu. Říká se jeden člověk – jeden život a podle odbornice to platí stoprocentně.

Pokud je váš partner agresivní za volantem, pravděpodobně bude takový i doma. Nemůže tam sice troubit, překračovat dovolenou rychlost ani předjíždět, ale jeho chování může zavánět manipulací nebo šikanou. Třicetiletá novinářka Marta byla svědkem toho, jak agresivní řidič zastavil na červené, vystoupil z auta a běžel atakovat řidičku v autě vedle sebe. „Sama jsem cítila strach, když jsem ho viděla, jak se se vztekem a nenávistí zkřiveným obličejem hrne k tomu autu. A to jsem v něm neseděla! Neuvěřitelně odporně nadával a křičel na řidičku, která se samozřejmě rychle zamkla a snažila se nevšímat si ho. Vypadala ale dost vyděšeně, to nešlo nepostřehnout. Určitě se modlila, aby už naskočila zelená a ona mohla rychle odjet.

Ten chlap byl úplně nepříčetný, začal mlátit na okénko jejího auta a kopat jí do dveří. Kdyby se k ní dostal, tak ji snad zmlátí – ženská neženská. Takoví lidé by se snad měli léčit... Když řidičku zelená konečně vysvobodila, vracel se ten agresivní blázen do svého auta. Ostatní na něj samozřejmě troubili, protože jim bránil v jízdě, a tak i oni dostali svoji dávku hrozivých gest a sprostých nadávek.“

A co bylo spouštěčem jeho agrese? To, že ho řidička těsně před semaforem nenechala přejet přes plnou čáru poté, co předjel v pruhu určeném výhradně autobusům celou kolonu poslušně se sunoucích aut. Část pravdy je i na tvrzení, že někteří agresivní řidiči jsou sobci, kteří dokážou myslet pouze sami na sebe. „Kdyby nebyli sobci a soucítili s ostatními, budou hodní, a nikoli agresivní.

Pokud ale agresivita řidiče souvisí spíš s pocity méněcennosti a nízkým sebevědomím, nebude to souviset se sobectvím,“ vysvětluje psycholožka. Jak si muži za volantem získávají ženy?
Ve své praxi se Vlasta Rehnová setkává s častým nedorozuměním, které se týká rozdílu v řízení mezi muži a ženami. Je totiž zásadní rozdíl v tom, jak žena vnímá dobrého řidiče a co od něj očekává, a jak totéž hodnotí muž. To je samozřejmě problém, protože agresivita vzniká rovněž ve chvílích, kdy se muž snaží imponovat svým stylem jízdy ženě.

I když se to ženě nelíbí, ze zkušenosti psycholožky je její obvyklá reakce taková, že sedí na sedadle spolujezdce a zarytě mlčí. Mlčení je ale obrovská chyba a žena tím nevědomky podporuje muže v jeho agresivním stylu jízdy. „Jakmile se muž začne předvádět a ženě se jeho jízda přestane líbit, okamžitě by měla říct, že takové chování za volantem v žádném případě neschvaluje, že jí neimponuje a že se vlastně bojí vedle takového řidiče sedět,“ doporučuje Vlasta Rehnová a dodává, že žena si tímto způsobem může i otestovat, nakolik je partner ochotný jí naslouchat a jestli dokáže ustoupit ze svých potřeb.

„Pokud nebude výzvu vnímat nebo její přání neuposlechne, bude se tak pravděpodobně chovat i v běžném životě a vnější hodnocení mu bude bližší než hodnocení nejbližší rodiny,“ dodává odbornice. Spolujezdkyni agresivního řidiče doporučuje v takovém případě požádat partnera, aby zastavil, a okamžitě opustit vůz.
====Agresivita je nakažlivá!====
Občas nastane situace, že člověk musí usednout za volant krátce poté, co se doma pohádal s dětmi, s partnerem, s kolegy v práci nebo je vůbec rozčilený a celkově v nepohodě. Každý je do určité míry agresivní, obvykle však dokáže svou agresivitu zvládnout. Jenže když nastane zátěžová situace, je to mnohem složitější. Vlasta Rehnová by v takovém případě doporučila cestu odložit nebo využít jiný dopravní prostředek. Možná už jste se setkali s opakem, že vás někdo ve chvílích nepohody přesvědčoval o tom, že nejlepší lék je „jít si zajezdit“.

Jenže koho před jízdou ovládají negativní emoce, je mnohem náchylnější k rizikovému chování a ohrožuje tím nejen sebe, ale i všechny ostatní na silnici! Pokud tísnivá atmosféra nastane při jízdě a v autě se pohádáte, je lepší řidiče dál ničím neprovokovat a hovor o citlivém tématu okamžitě ukončit nebo ho převést někam jinam. Můžete začít nadávat třeba na politiku, souseda, zlobivé cizí děti nebo řidiče, který teď právě projel kolem vás. Hlavní je vybít agresi a hněv co nejrychleji a takovým způsobem, abyste nikoho dál neohrožovali.

„V autě se s manželkou hádáme opravdu výjimečně, ale nedávno se to stalo. Byl jsem naprosto klidný, dokud jsem ve známé ulici nespatřil zákaz vjezdu. Manželka mé rozhořčení komentovala štiplavou poznámkou a v té chvíli jako by mě trefila jedovatým šípem. Protože nesnáší rychlou jízdu, sešlápnul jsem plyn, abych se jí pomstil. Začali jsme se hádat, já jsem se přestal soustředit na jízdu, ale byl jsem stále divočejší.

Nakonec zakřičela, ať okamžitě zastavím, vystoupila z auta a práskla dveřmi. Ulevilo se mi a okamžitě jsem odjel. Vzápětí mě napadlo, že se pro ni vrátím, ale nakonec jsem to zavrhl. Uvědomil jsem si, jaké nepříjemnosti by to způsobilo. Ona by trucovitě procházela ulicí a já bych vedle ní popojížděl autem a možná bych se nechal znovu vyprovokovat. Odjel jsem domů, během jízdy jsem se uklidnil a přemýšlel, jak se jí omluvím. Když dorazila, nebylo to nic příjemného, ale hádku jsme si nakonec vysvětlili,“ vypráví dvaatřicetiletý Ondřej.

Říká se, že agresivita za volantem je nakažlivá a Vlasta Rehnová by toto tvrzení podepsala. Pokud řídíte agresivně a bude chtít nacpat se s vozem před druhého řidiče, pravděpodobně vám to brzy oplatí a jeho msta může nakonec vyústit v boj na silnici. Přestože se vůbec neznáte, v takové situaci byste byli schopní jeden druhého zabít. „Při nástupu frustrace a náhlého rozčilení nebo hněvu pomáhá jedině zastavit auto, zhluboka dýchat a relaxovat tak dlouho, dokud se neuklidníte,“ doporučuje psycholog Martin Kořán.

Maminka Roku 2019
Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Druhý způsob, Očistec, Velký nárůst, Řidička, Citlivé téma, Agresivita, Nemocnice na Homolce, Fyzický útok, Obrovská chyba, Socializace

Mohlo by vás zajímat
Babička plašička: Po návratu od tchyně se dcera bojí všeho!
Přiznání: Nenávidím mateřství. Dceru miluji, ale být matkou mě štve!
Jsem obézní. V těhotenství jsem cítila ze strany lékařů odpor a styděla se
Kristýna Leichtová skončila s kojením. A obrečela to! Co se stalo?
Proč pořád tak zlobí? Možná za to můžete vy! Ovládejte se
Těhotenství jim navždy změnilo tělo. Není se za co stydět, vzkazují tyhle matky!
Po narození syna se můj obdiv k Táně prohloubil, říká Vojtěch Dyk
Dcery Karla Gotta: Která zdědila tátův talent? A která se mu nejvíc podobá?
Nejsmutnější příběh! Miminko žilo jen sedmnáct minut. Z fotek až mrazí

Horoskopy

Panna Je vám skoro líto, že je tady poslední pracovní den. I nyní vynikáte a pomáháte kolegům při…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Michaela, Michala, Michelle





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu