[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nejdřív jsem se chtěla zasmát – kdepak by se mně, mámě od takové smečky, podařilo zmizet na opuštěný ostrov? Ale pak jsem se zamyslela. Které věci bych si vzala? No jasně, svoji rodinu. „A pak dudlík a zavinovačku a mobil a…“
A pak jsem si uvědomila, že vyjmenovávám věci, které pro přežití sice úplně nutně nepotřebuji, nicméně mi nepomáhají jen PŘEžít, ale pohodově ŽÍT. Sepsala jsem tedy sedm věcí, které mi na mateřské pomáhají uchránit zdravý rozum a schovám ho dceři, až za mnou za pár (ehm, upřímně doufám, že minimálně dvacet J) let přijde s otázkou: „Mami, kdybys čekala miminko, který věci bys mi určitě doporučila?“
Jako by to bylo včera, když k postýlce naší prvorozené, totálně uřvané dceři přišla kamarádka (toho času již matka svou synů) a jako dobrá víla sudička jí (i nám, zoufalým rodičům) konečně přisoudila klidný spánek. Jakmile totiž viděla to brunátné mimino rozvalené v postýlce pod volnou dekou, okamžitě věděla, která bije, vyžádala si klasickou čtvercovou plenu a miminko do ní pevně zafixovala (aby nešermovalo rukama). V tu ránu byla z uplakané dcery Šípková Růženka.
Kouzlo? Kdepak, dostala jen to, co potřebovala: pevné zavinutí, které krotilo její aktivizační nekontrolované pohyby. U obou dalších dcer jsme na „kulící“ zavinovačku najeli hned a vyplatilo se. Téměř tříměsíční Zuzanka v ní spí v noci stále a budí se jen 1x na krmení. „Zavinování je vlastně určitá forma vzpomínky na chvíle v matčině lůně, kde také dítě bylo spíše v sevřené poloze,“ říká dětská psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová. „V zavinovačce si tak připadá jako u maminky v bříšku. Dítě si po narození mnohdy neví rady s množstvím prostoru a zavinovačka mu pomáhá cítit se klidněji.“
Celosvětově uznávaná odbornice na manipulaci s dětmi a jejich psychomotorický vývoj Eva Kiedroňová doporučuje dráždivější miminka zavinovat na noc až do čtyřech měsíců věku. „Četné zkušenosti s projevy dětí v různých podmínkách dokazují potřebu nejmenších dětí nejméně do třetího měsíce usínat v klidném prostředí a zabalené do polovysypané péřové peřinky. Po usnutí může být pevné zabalení opatrně uvolněno, dítěti pak postačí vlastní pohodlí peřinky, která nabízí malému kojenci tolik potřebný pocit polohové jistoty, bezpečí a tepla,“ říká odbornice a dodává: „Viditelným důkazem toho, že děti je zapotřebí balit do zavinovaček, je zkušenost mnoha týmů novorozeneckých sester, které v osmdesátých letech zažily změnu systému péče o děti na novorozeneckých odděleních. Se zavedením systému rooming-in se děti ve většině porodnic přestaly balit do peřinek a začaly se již několik hodin po narození oblékat do dupaček, pokládat na pevnou podložku a překrývat lehkou přikrývkou. Děti na celém oddělení byly tak neklidné, že si matky (i navzdory zákazu z hygienických a bezpečnostních důvodů) začaly děti pokládat ke spánku do svých postelí a přikrývat je teplou přikrývkou. Návrat peřinek a teplých přikrývek do porodnic přinesl celé řadě novorozeneckých oddělení i maminek pohodu, klidný spánek a dobré prospívání dětí.“
Pláče vaše miminko a často se po usnutí budí? Zkuste pevné zavinutí (návod najdete na internetu). Pamatujte ale, že však vždy záleží na konkrétním miminku a je potřeba vnímat, jak se miminko cítí a co mu je a není příjemné. Co přináší blaho jednomu, může vadit druhému a naopak.
Ať už jste jeho přítelem či naopak, já se mezi jeho příznivce řadím. Kolikrát mi pomohl! A dokonce i v porodnici, když jsem měla malou takřka nonstop u prsu, abych se konečně rozkojila. V mezidobí prostě pořád plakala a samy sestřičky už nevěděly, co s ní. „Můžu?“ vytáhla jsem před sestřičkou opatrně krabičku s dudlíkem. „Můžete! My jim je na sesterně dáváme taky, klasický kytičky“ kývla a mně spadla brada i kámen ze srdce (kde jsou ta doporučení: hlavně NE dudlík, aby dítě neodmítalo prs?).
PRO dudlík se mimo jiné vyjádřila i studie australských vědců z Monash University, která dokázala, že dudlík prospívá srdci (dumlání pomáhá regulovat činnost srdce a výkyvy krevního tlaku) a chrání miminka před obávaným SIDS. A strach z jeho odstranění? Já dětem dudlík vždycky sebrala po prvním půlroce – byly ještě malé na to, aby mi vynadaly a pomstily se mi a zároveň dost velké na to, aby uměly usnout i bez šidítka. Kdyby si však začaly dumlat prst, dudlík bych ochotně vrátila.
Tak tahle položka patří na můj seznam TOP 3 nejlepších „mateřských“ investic. Když srovnám jízdu s autosedačkami, které se složitě a zdlouhavě „kšírují“ klasicky pomocí pásů (pásala jsem takto dvě starší dcery) a rychlovku s nacvaknutím „vajíčka“ na základnu ISO Fixu, nestačím se divit, proč jsem základnu nechtěla už dávno. Každý den šetří nejen moje nervy a čas, ale i záda. Vřele doporučuji.
Za svou mateřskou kariéru jsem vyzkoušela různé způsoby spaní s dětmi - vlastní postýlka, vlastní pokoj, společné spaní v ložnici, společné spaní v jedné posteli… A ze všeho nejvíc se mi osvědčil úplně jednoduchý model: dětská postýlka bez postranice přiražená k mámině posteli. Nabízí výhody společného spaní dětí s rodiči a zároveň nehrozí rizika, že by rodiče dítě zalehli, popř. se nevyspali kvůli „nedostatku místa“.
Doktorka Margot Sunderlandová, renomovaná britská expertka na duševní zdraví a ředitelka Střediska mentálního zdraví dětí shrnula podstatné vědecké poznatky týkající se každodenní péče o děti a výchovy ve studiích. „Tyto studie např. prokázaly, že mozek dítěte odloučeného od rodičů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti. Ohledně spánku Dr. Sunderlandová připomíná, že noční odloučení kojence od matky zvyšuje u dítěte hladinu stresových hormonů, což následně vede k celkovému neklidu a úzkosti. Společný spánek těmto negativním stavům předchází a naopak ještě pomáhá vyrovnávat jiné tlaky a frustrace, jimiž malé dítě může trpět. Dr. Sunderlandová se domnívá, že společné spaní z tohoto pohledu příznivě ovlivňuje celkový vývoj osobnosti dítěte,“ uvádí na svém webu rodinná poradkyně PhDr. Eva Labusová a já nemohu než souhlasit.
Skutečnost, že mám svého mrňouska na dosah ruky (a přitom každý máme svůj dostatečný prostor), slyšíme se a cítíme se, fakt, že vím, kdy co potřebuje a nemusím kvůli tomu vylézat z postele, je nejen praktická, ale i příjemná…
Jako prvomatka jsem jeho kvality nedokázala ocenit, jako druhomatka jsem na něj zas neměla čas. Až jako „3D matka“ jsem si uvědomila, jak skvělé je mít možnost se týden co týden setkávat s fyzioterapeutkou, která pomáhá dětem v psychomotorickém vývoji a maminkám radí, v čem nedělat chyby.
Například poloha na bříšku – podle naší „vedoucí“ pozice, v níž má být miminko alespoň 60-70% denního času (právě z téhle pozice pak vystupují všechny další potřebné dovednosti - plazení, lezení i chůze). Do polohy na bříšku by se dítko mělo dostávat přes přetočení z boku (rodiče mohou pomoci lehkým zatlačením na stehýnko, dále upravit postavení ručiček) a mělo by se vždy začínat méně preferovanou stranou.
Líbilo se mi i ponaučení, že hračky (kolotoč, hrazdička atd.) by mělo mít miminko nad sebou v úrovni hrudníčku, nikoliv nad očima, aby nestáčelo hlavičku a nezapojovalo zbytečně svaly tak, jak to pro jeho vývoj není zdravé.
Takže – chcete-li si za rozumný peníz „posvítit“ na psychomotorický vývoj dětí, nad vlastní manipulací s miminkem a ještě se psychicky občerstvit, vyrazte na dětské cvičení. Kromě toho, že si vybavíte spoustu dětských říkaček a písniček tu třeba najdete i kamarádky na společné vycházky s kočárem…
Držím ho denně tolikrát a vůbec toho nelituji. Kromě faktu, že jsem si na něm už v těhotenství odpočítávala „odžité“ týdny a sledovala vývoj miminka, mi i po jeho narození moc dobře slouží a pomáhá. Zejména s focením - fotím denně (a fotky se mi rovnou ukládají na icloud, tj. virtuální úložiště, kde se mi neztratí) a ty nejlepší úlovky si pohodlně upravuji. Díky aplikaci What´s Up si zase můžu bleskově a zdarma dopisovat se ségrou či kamarádkami (posílání fotek je na rozdíl od mms mnohonásobně rychlejší), aplikace Baby monitor all i one zase plní funkci chůvičky.
Aplikace Feed baby tracker zaznamenává, kdy a jak dlouho maminka krmila (kojila, popř. z jakého prsu) a výsledky umí statisticky vyhodnotit, což se hodí třeba při návštěvě u pediatra. Další aplikace dokáže třeba přehrávat bílý šum, něžné ukolébavky, starším dětem večerníčky. Umí zarchivovat dětské malířské výtvory a vytvořit z nich koláž. Od věci není ani aplikace, která je umí motivovat k domácím pracím (aplikace Chorepad, kde dětem vytvoříte seznam úkolů a ty pak podle spokojenosti ohodnotíte, popř. oceníte). A samozřejmě občas juknout na facebook, co dělají přátelé, i to považuji za příjemné osvěžení mateřských dnů…
Pokud máte to štěstí na dobrého šéfa, který vám na začátku mateřské hodil záchranné lano a občas za něj zatáhne (= něco po vás chce), máte vyhráno. Podle odborníků vám totiž takřka nehrozí „domácí syndrom vyhoření“ ani situace, kdy po mateřské beze strachu nezavoláte ani na úřad (můj případ po kontinuálním šestiletém pobytu doma).
Práce z domova je prostě fajn, pokud máte možnost ji beze stresu stíhat a baví vás, finanční odměna je pak samozřejmě atraktivní bonus. Zaměstnavatelé si na pracujících mámách cení zejména jejich vysoké profesionality a nasazení (odvádí kvalitní práci, navíc v rychlejším tempu), nižších nákladů (ušetří nejen za místo v kanceláři) a loajality. Já na své práci miluji především možnost dozvídat se stále nové informace a rozšiřovat si obzory v oboru, který mě baví a možnost realizovat se (což je součást Maslowovy pyramidy lidských potřeb pro spokojený život). Od té doby, co na MD pracuji, jsem spokojenější, a jak říká manžel, zejména v období uzávěrky „neprudím s blbostma“… :o)
+ Ta poslední, osmá položka není věc, nýbrž osoba, a její tvůrci jsou mi velmi dobře známi. Tou skvělou bytostí je můj manžel (tímto srdečně děkuji jeho rodičům!), díky němuž jako rodina dobře fungujeme a domem nám zní převážně smích než pláč (a je jedno, zda naštvaný dětský či zoufalý můj :o)).
A které věci pomáhají na mateřské vám?