Maminka.czPorod

Alenin těhotenský deníček

Alena Čálková 27.  10.  2015
Milé maminky, na stránkách Maminky se setkáváme již delší dobu. Před devíti měsíci se mi však k „běžným článkům“ poštěstilo začít psát i Těhotenský deníček (manžel tehdy zalitoval, že nepracuji v redakci zaměřené na sportovní auta, že bych prý místo po rozšíření naší smečky určitě zatoužila po jistých „změnách v garáži“). Je mi ctí se s vámi podělit o radosti i strasti mých 41 týdnů třetí gravidity. Bez příkras a obrušování, tak, jak mi je život jednoduše dopřál...

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

14. týden

Boj o registraci do porodnice začíná! Přes on-line systém, který se spouští ráno v 8.00 a končí totálním vyčerpáním nabízených 12 míst o 10 vteřin později, se však mojí šikovné švagrové podařilo vybrat místo i pro mě! Třikrát hurá, máme kde rodit!

Také hormony se dostávají do ustálené hladiny a vědí proč. Po týdnech trápení přichází až manická fáze spokojenosti (jako odměna za předchozí perné chvilky), jak jinak si vysvětlit nečekané myšlenky: 1. Být těhotná je tak krásné! 2. Budou nám ty tři dětičky stačit? 3. Není škoda, že nečekám dvojčata? To umí jenom příroda!

Ještě před otěhotněním jsme si s mladší sestrou Káťou slíbily, že jakmile se TO podaří, vyrazíme na kafe a první lov miminkovského oblečení. Že to prvních 12 týdnů bude skrz náš fyzický stav aktuální asi jako franšíza hotelu Hilton na Antarktidě, nás tehdy nenapadlo, ale nyní je čas to napravit.

Manžel si pochvaloval, že jsme za poslední týdny výrazně ušetřili (nedošla jsem ani do večerky pro pečivo), a našemu nápadu tedy požehnal. Výsledku se však bát ani nemusel: většinu času jsme proseděly nad kolou a lehkým občerstvením a já si domů přinesla jen jedno body v neutrální krémové barvě.

15. týden

Káťa už ví, že čeká chlapečka! Trošku zaskočeně řešila, že přijde o čančání culíků a žehlení růžových šatů, a tak jsem ji uklidňovala, že nemám v okolí jedinou kamarádku, která by „definitivnost pohlaví“ přešla bez „ale-kdyby-to-bylo-jinak-nic-bych-tak-nehrotila“. Nakonec je šťastná právě za syna, prý to bude Tadeáš.

I já si myslím, že čekáme chlapečka. Několik kartářek mi kdysi předpovědělo tři děti (s klukem na konci), mému muži i mé mamince také. A navíc, to rozdílné prožívání prvního trimestru… Určitě to bude Jiřík! Skálopevně přesvědčená o své pravdě se nechávám nachytat na slevu a ve virtuálním košíku končí krásné klučičí dupačky, ponožky, bodíčka i modrá deka.

16. týden

A jéje, na výsledcích z gynekologického vyšetření se prokázal spálový streptokok (s možným rizikem ohrožení těhotenství). Kde jsem k němu proboha přišla? Vyhlašuji mu válku antibiotickým krémem a odcházím domů poučena o možném krvácení a co v tom případě dělat (nevím z toho už nic, jen chytám další velký stres). Mladší dceru jsem však se streptokokem dokonce i rodila.

Vrásky mi dělá ještě jedna věc: čekají mě závěrečné zkoušky jógového lektora a já mám strach, jak zdolám testy z anatomie i filozofie, jak veřejně obhájím ukázkovou hodinu a vydržím po celý den sedět na zemi. Pro sichr volám „čínské kamarádce“, jestli by mi píchla „protistresovou“ jehličku na reflexní bod do ucha, účinky dokonale prověřeny.

17. týden

Zkoušky lektora jógy mám úspěšně za sebou! Můj maskot v bříšku mi přinesl štěstí, ač sám chudák dostal zabrat (výši stresu přirovnávám k tomu maturitnímu). Miminko mě ale podporovalo a dalo mi to najevo svými pohyby, které jsem poprvé začala cítit! Veškeré potřebné práce, texty, přednášky i zkoušky mám tedy za sebou a nyní se můžu plně soustředit jen na rodinu a práci. Velká úleva!

Příští týden se zřejmě dozvíme pohlaví miminka. Zdálo se mi, že jsem porodila chlapečka, ale je to možná tím, že i starší sestra Marta čeká chlapečka, a tak mě to vtáhlo. Tak uvidíme…

18. týden

Bublinky v bříšku jsou stále častější a silnější, už vím, že miminko si se mnou takto povídá. Je to tak krásný pocit! Jen ten nízký tlak mi trochu kazí pohodu, ale co by maminka svému mrňouskovi neodpustila :-) Smiřuji se i s tím, že končí éra spaní na břiše a naopak k nám do postele míří „třetí“, pěkně naducaný polštář, který si vkládám mezi kolena. Ať žije druhý trimestr!

O pár dní později mě zastihne velký smutek, umírá mi babička. Ještě jsem jí ani nestačila říct, zda čekáme holčičku nebo kluka, ale slibuji jí, že pokud holčičku, dostane druhé jméno právě po ní… Několik následujících dní a nocí prostě brečím a probdím, bušení srdce cítím až v hlavě. Sbohem, babi…

19. týden

Tento týden je lékařský. Povinnou prohlídku u zubaře (vše v pořádku, uff) střídá ta u obvodní lékařky, i těhotenská poradna s výsledky streptokoka. A hurá, po dvou cyklech ATB krémů je bacil konečně pryč, cítím velkou úlevu. Pan doktor měří miminko, je spokojený, já se culím na monitor šedivé změti (jako by to byl minimálně 4D kvalitní snímek ověšený Oscary) a čekám na gynekologovu otázku, zda chci vědět, co to bude.

„Vidíte tady ty tři čárečky? To je jasné kávové zrno. Na devadesát procent holčička.“ Právě na mě vylili barel ledové vody. Ačkoli byly od začátku jen dvě možnosti, cítím se zaskočeně, až se stydím. Raduj se, běhá mi hlavou. A já se raduji, ale šok z toho definitivního výsledku si se mnou dělá, co chce.

Tak tatínek bude mít opravdu ty své tři vysněné princezny! Hned mu to píšu a jeho odpovědí je mi nadšená SMS: Parada! Kluky umi kazdej, tri holky jenom borci... Skvela zprava, miluji te!

20. týden

V Americe prý pronajímají ultrazvukové přístroje a pořádají s nimi doma baby večírky. Přemýšlím, kolik může stát letenka do LA :-) Strašně bych totiž chtěla vidět tu naši holčičku, které doma už holky s tatínkem vybrali jméno – Zuzanka Marie.

Ještě chvíli si zvykám, že to nebude Jiřík, ale začíná mi docházet, jaké štěstí a výhody tři stejná pohlaví dětí přinášejí. A o to víc bych ji chtěla zase vidět. A ač matka dvou školních dětí a redaktorka mateřského časopisu, to miminko mi tak zatemnilo mozek, že mám co dělat, abych při návštěvě veteriny se psem nešilhala na ultrazvuk, který se na mě celou dobu psí kontroly nestydatě zubí v rohu!

Klepněte pro větší obrázek

21. týden

Holčičky mají jarní prázdniny, a tak děláme výlety a užíváme si. Začínám pěkně přibírat a bříško už je aspoň tak vyklenuté, že jsem se z fáze „buď je tlustá, nebo měla luštěniny“ dostala do etapy „evidentně těhotná“.

Jen ta pleť kdyby se aspoň trochu umoudřila, tvář mám samý pupínek a pod nosem se mi sem a tam stěhuje červený flek, který nejde ani vyléčit, ani zamaskovat. Vypadám, jako bych měla poslední tři roky rýmu... V reklamě sice tvrdí, že by mohl zabrat jeden krém s obsahem jemného prachu zlata, ale já mám pocit, že by mi nepomohly ani zlaté valouny. Že by tedy platilo, že holčičky „berou krásu“?

22. týden

Nevyhlášená soutěž o dvě nejkrutější otázky tohoto těhotenství má své jasné vítěze! Zasloužené zlato získává hojně kladená (tak trochu řečnická), ale rozhodně nepříjemná otázka: Ježíši! Třetí holka? A co na to manžel?! (Muž jásá, chtěl tři holky od začátku.)

Stříbro pak získává dotaz o něco více pragmatický: Tys měla dlouho rýmu, co? A mažeš to něčím? Načež následuje záplava zaručených tipů a elixírů. Tu první otázku řeším prevencí: raději už u „rizikových skupin“ tvrdím, že pohlaví stále nevíme. S tou druhou budu bojovat pravděpodobně až do konce těhotenství. Tento týden mi zvedají náladu Nákupy s Maminkou. Se sestrou Káťou vyrážíme lovit výbavičku a moc si to užívám.

23. týden

Začínám občas cítit, jak mi tvrdne bříško. Zatím je to úplně bezbolestné a spíše chvilkové, ale je vidět, že tělo pracuje. Na kontrole u gynekologa vidím naši Zuzanečku, váží už skoro půl kila a hbitě se v bříšku mrská. Pohyby cítím čím dál intenzivněji, už jsou to malé strkance, je mi z toho hezky.

Sestřička mi tento týden dělá test na těhotenskou cukrovku, a tak si vyhrazuji celé jedno dopoledne, abych se celkem 3x mohla dostavit k upíří zkoušce, kdy mi sestřička odebírá krev. Chce si povídat, ale já, unavená a bledá tak, že na bílém prostěradle byste mě museli hledat, nějak nemám sílu mluvit, a tak jen kývu ano nebo ne :-)

Nebojte se testu na těhotenskou cukrovku

Čas bez jídla a sladkých tekutin trávím v příjemné kavárničce u presa bez mléka (a cukru, tak je povoleno) a oblíbeného časopisu. Vypití sladkého roztoku je také v pohodě. Čím to je, že není tak „nepříjemný“ jako u minulých těhotenství? To je úplné šampáňo, říkám sestřičce s úsměvem. 

Vše korunuje pozvání na oběd k ségře, kde probíráme miminka od A do Z. Je to prostě super, když se mohou radosti i starosti takhle sdílet.

Klepněte pro větší obrázek

24. týden

Tak už mi pomalu končí to „krásné bezvětří“, tedy dny bez jakýchkoli obtíží, plné pohody a klídku. Začíná na mě padat únava a v noci mě občas chytne křeč do nohou. Ležení na boku je mi příjemné s polštářem mezi koleny a pod ramenem, a tak na rozdíl od předchozích těhotenství velím jasně: přes internet objednávám těhotenský polštář (rohlík ve tvaru písmene C), aby se tahle žížala navzdory manželovým protestům stala mým nejbližším spolunocležníkem až do dne samotného porodu…

25. týden

Výsledky cukrovky jsou úplně v pořádku, a tak můžu ujíždět na sladkém bez omezení, což znamená opravdu intenzivně, protože jediný sacharid, který momentálně nesním, je ten, který doma nenajdu :-) Daní za to je mi však neustále se vracející mykóza a léčba vaginálními krémy. Mám pocit, že to snad nikdy neskončí a vážně uvažuji nad tím, že s tím sladkým budu muset něco udělat…

Protikvasinková dieta: Konečně pokoj od nepříjemných zánětů

26. týden

Naše Zuzanka už překonala hranici, kdy se potrat mění na předčasný porod. Podle gestačního stáří i váhy by v případě nouze (pevně však věřím, že se to nestane!) s pomocí lékařů již přežila. Díkybohu! Odpadává ze mě stres z potratu a začínám si užívat přípravy na miminko (do té doby opředené strachem ze zakřiknutí).

Sem tam si tedy koupím něco holčičího pro radost (obří zásobě ve sklepě navzdory) a beru sportovně i úporné pálení žáhy, které mě trápí hlavně večer. Nosím už těhotenské oblečení a baví mě se chlubit bříškem, které sice není nijak obří, ale už hezky vykukuje.

Zuzanka má v bříšku o dost míň místa, a tak jí čas salt a akrobatických projevů pomalu končí. A moje fyzička? Začínají mě bolet záda a taky mám čím dál silnější pocit, že když na procházce s kolem dobíhám svoje dcerky, padnu na asfalt a budou mě muset resuscitovat. Je zkrátka vidět, že třetí trimestr se nezadržitelně blíží!

27. týden

Ségry mají obrázky z 3D ultrazvuku! Miminka jsou nádherná, každý klučina viditelně kopíruje tvářičku svého tatínka. Já už se nemůžu dočkat, až se za tři týdny podíváme na tu naši princezničku. Pro jistotu se hned objednávám a dostávám termín s tím, že kdyby se miminko nechtělo ukázat, další týden by se „šmíring“ do břicha zkusil znovu (30.tt je však pro tuto kliniku hraniční).

Čeká mě také intenzivnější návštěva školy. Kromě denního vyzvedávání holek (mladší ze školky a starší ze školy) ještě třídní schůzky, které celé prozívám a co si nenapíšu, to hned zapomenu, a seznamovací dny se školou mladší dcerky, budoucího prvňáčka. Jsem ráda, že příchodem pátku všechny pracovní i školní povinnosti končí a nastává klidný víkend s účastí manžela.

Témata: Těhotenství, Porod, Slavní rodiče, Vaše příběhy, hamiltonův hmat, Hilton, Pozitivní test, Šipka, Obvodní lékař, Diskotéka, Předchozí těhotenství, Želva, Zvláštní věc, Druhý trimestr, Mázek, Druhý porod, ČEZ, Časovač, Zuzanka, Žížala, Levandulový olej, Rychlé otevírání, Pořadník, Peru, Druhý týden

Video