[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Hned za pyly a roztoči si plísně dlouhodobě drží přední příčky co do počtu výskytu alergiků.
Bohužel nemají tak docela vyhlášenou sezonu jako třeba pyly břízy nebo trav. Plísně vnitřního prostředí totiž způsobují problémy po celý rok, venku to závisí na počasí. Takže paradoxně, když máte pocit, že období alergií končí, zavřete se s dětmi do bytu – a k alergenům, jež se v zásadě vyvětrat nedají a vesele vás obklopují celý vlhký podzim a zimu.
„Syn hrozně kašle, obzvlášť když je venku vlhko,“ popisuje Lucie. „Bydlíme u lesa, kam jsme se odstěhovali, když jsme se chystali založit rodinu. To je paradox, protože to vypadá, že bude alergický na plísně, a my sem šli kvůli zdravému prostředí. Matýsek má vodovou rýmu, ekzém v loketních a podkoleních jamkách, ale hlavně hrozný kašel. Plísně občas likvidujeme i doma, ale horší je to s ním venku.“
Asi bychom těžko hledali někoho, kdo s alergiemi nějakým způsobem nepřišel do styku – ať už sám, nebo u někoho v rodině. Už dlouho je standardní otázkou lékařů při sepisování anamnézy, jsme-li na něco alergičtí.
A pokud jde o děti a jejich věčné rýmy, zamyslet se nad možnou alergií už je také běžné. Plísně patří k velmi častým, život znepříjemňujícím a mnohdy až nebezpečným alergenům. Jejich význam je srovnatelný se známějšími alergeny, jako jsou pyly nebo roztoči. „Obecně se dá říct, že význam plísní je velký,“ shrnuje MUDr. Jaromír Paukert, alergolog nemocnice Kolín. „Množství alergiků v populaci stoupá, až třetina lidí je senzibilizovaných (tzn. objeví se u nich reakce na kožní testy) nebo měla v minulosti nějaké alergické potíže. Astma postihuje celkově 8 % populace, u dětí je tento počet vyšší, postiženo je jich dokonce 10–15 %. Polovina astmatu se rozvine do 5 let života, je to nejčastější chronické onemocnění dětského věku.
Velká část nemocných astmatem (60–70 %) má současně i alergickou rýmu, a naopak – nemocní alergickou rýmou mají významně zvýšené riziko pozdějšího rozvoje astmatu. Atopický ekzém, který postihuje kolem 10 % dětí, také patří mezi ukazatele zvýšeného rizika rozvoje astmatu,“ dodává lékař.
Plísně se vyskytují všude a z toho je třeba vycházet. Působí na nás venku i v bytech nebo domech. Jejich spory jsou menší než pylová zrna a expozice na člověka je obrovská. Záludné jsou především v tom, že je většinou nevidíme jako třeba rozkvetlou břízu. Souvislost potíží s alergií tak občas není úplně zřejmá.
Sezona venkovních plísní se může částečně překrývat s pylovou sezonou, ale je hodně závislá na počasí. „Když je sucho a horko, plísní není pochopitelně tolik,“ vysvětluje Paukert. „Když hodně prší a je dusno a vlhko, je to pro plísně naopak ideální prostředí.“ Největší potíže venku způsobují spory plísní Alternaria nebo Cladosporium, ty jsou sledovány i v rámci známých zpravodajství pylové služby. Jejich hladina se udržuje až do zimních měsíců.
Nejjednodušší a první, co můžeme pro dítě s alergií na plísně kromě návštěvy lékaře udělat, je dodržovat takzvaná režimová opatření. Jednoduše zabránit tomu, aby se pohybovalo v prostředí, kde je alergenu nejvíce vystaveno. „Plísním se daří všude tam, kde je teplo a vlhko,“ objasňuje Paukert. Pozor musíme tedy dávat především na následující nebezpečí:
Vnitřní plísně jsou o to nebezpečnější, že z nich pochopitelně nemůžeme jednoduše odejít jako z procházky po lese. Stěhování nebo zásadní opravy domů či bytů jsou pro mnohé kvůli nedostatku financí nemožné. Pokud vidíme kolem oken nebo na vlhké zdi „mapy“, už je to pro nás signál, že je bydlení zamořené plísní.
Alergen na sliznici vyvolá zánět, jeho mechanismy jsou ale odlišné od zánětu infekčního. Zánět vede k otoku sliznice a narušení její struktury. Každý další nepřátelský faktor pak tou narušenou sliznicí pronikne snáz. A problémy se nabalují jako sněhová koule, jak vysvětluje alergolog: „Když oteče sliznice nosu, dítě dýchá ústy a vzduch se nemůže předehřát, než dorazí do plic. V nose se má vzduch zvlhčovat, ohřívat, vychytávají se tu i hrubé nečistoty. To vše je narušeno.“
S příchodem dětí mezi lidi, zejména do školek a jiných kolektivních zařízení, si můžeme být jako rodiče téměř jistí, že pokud se u nás v rodině dosud nevyskytovaly rýmy, kašle, infekce a další potíže, teď (a obzvláště v zimě) se „máme na co těšit“. Obrníme se tedy trpělivostí a v tomto ohledu se těšíme, až bude ratolest odrostlejší. S ohledem na možné alergie ale platí, že není rýma jako rýma.
Dítě s běžnou infekcí a reakcí na působení alergenů se může projevovat téměř stejně. Nejtypičtějšími příznaky jsou všechny problémy dýchacích cest – rýma, trvalá nosní sekrece, ucpaný nos. „Ta hranice je individuální, je potřeba si pozorně všímat, jak to probíhá,“ radí MUDr. Paukert. „Když se dítě z rýmy do týdne dostane, pak má třeba po návratu mezi jiné děti rýmu znovu, ale s nekomplikovaným průběhem, nemusíme se zatím ničeho obávat.
Pokud ale nastanou komplikace ve smyslu opakovaných zánětů středouší, zánětů průdušek či plic, kdy se zvýší nutnost léčby antibiotiky, pak už je třeba zpozornět a podívat se na věci poněkud komplexněji.“ Většinou dobře funguje komunikace mezi rodičem a pediatrem a záleží na jejich domluvě. Neplatí ale pro někoho zažité pravidlo, že do tří let věku se nezjistí nic. Lékaři vyšetřují už velmi malé děti i kojence, takže na skrytý problém se může narazit relativně brzy.
Zásadní věcí je nechat si u odborníka vyjasnit pojmy. To, že naší ratolesti zčervená kůže po základní sadě testů, ještě neznamená, že se bude dusit u kupky sena. „Senzibilizovaný je člověk, který má pozitivní kožní test, má nález alergických protilátek v krvi, ale v kontaktu přímo nereaguje,“ udává MUDr. Paukert. Jak si to vysvětlit? Často je to tak, že vyšetření se u malého pacienta udělá jednoduše dřív, než se jeho reaktivita rozvine.
Kožní testy totiž obsahují sadu nejvýznamnějších alergenů, mezi něž patří i některé plísně. Z výsledků testů se tak dá odvodit nejen to, co dítěti způsobuje problém aktuálně, ale co se může rozvinout v budoucnu.
Prokázaná senzibilizace na významné alergeny zůstává závažným rizikovým faktorem pro rozvoj astmatu v pozdějším věku. Protože si každý z nás nese do života jinou genetickou výbavu a s ní i individuální reaktivitu na různé podněty, je kolem alergií vždy nějaký otazník. Neexistuje příliš věcí, jež by se daly určit s přesností třeba na roky nutné léčby. „Manifestní alergie se vyskytuje tam, kde přijdu do prostředí s plísněmi, začnu být dušný a mít potíže,“ dodává pro přesnost lékař. „Je to senzibilizace spolu s odpovídajícími potížemi.“
U manifestní alergie je potřeba zasáhnout, a to lze více způsoby – jednak úpravou režimu nemocného dítěte, která zabrání kontaktu s alergeny nebo ho alespoň zmírní, a jednak farmakoterapií a specifickou alergenovou terapií. Ty se vzájemně doplňují. Laickými slovy z úst odborníka: První jmenovaná hasí požár, druhá pak zabraňuje jeho vzniku.
Farmakoterapie znamená pro naše děti s alergií na plísně či cokoli jiného především rychlou úlevu. Léky typu Zyrtec či Xyzal známe asi všichni. K nim se přidávají různé spreje do nosu, kapky do očí či inhalační léky. „Vedou k potlačení zánětu a jeho příznaků, k úpravě funkcí nosu. Díky nim se obnoví bariérová funkce sliznic a obrana proti běžným infekcím. Neřeší ale alergii jako takovou,“ popisuje MUDr. Paukert. A proto je zapotřebí i farmakoterapie.
Užívání vakcín (tedy specifické alergenové terapie) je pak záležitostí několika let. V případě plísní existuje vakcína na jejich nejčastější druhy. „Je úspěšná, jak vidíme v dlouhodobém horizontu. Pacienti přestávají potřebovat ostatní léky, protože jak se navozuje tolerance k danému alergenu, klesá potřeba úlevové terapie,“ doplňuje alergolog. Počet alergiků a alergií v různých formách obecně všude ve světě bohužel narůstá, ale v případě mnohem nebezpečnějšího souputníka alergií – astmatu – se snad blýská na lepší časy. V rozvinutých zemích, kde vládne západní styl života, totiž poslední dobou zůstává množství lidí trpících astmatem takřka beze změny.
Článek vyšel v časopisu Maminka 1/2014