[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* JAKÉ TO JE BÝT MAMINKOU?
Nádherné! Kdo tou matkou není, tak si to nedokáže představit a neví, co je to milovat... Jinak, ví, co to je milovat partnera, rodiče, ale milovat dítě, to je něco úplně jiného. Člověk, který dítě nemá, si to představit nedokáže. Nejdřív dítě ve vás roste a pak ho porodíte, vidíte a jste najednou zaplavena takovou láskou, že je to na omdlení...
* CO BYLO NA TĚHOTENSTVÍ NEJKRÁSNĚJŠÍ?
Pohyby. Strašně jsem se na ně těšila a přemýšlela jsem o tom, jaké to asi bude, jak je budu prožívat... Když začaly, tak jsem nevěděla, co to vlastně je. Teprve když se Vašík začal pořádně mlít – a stálo to za to, dělal úplné otočky – tak jsem si je užila. Bylo to nádherné a musím se přiznat, že mi to chybí. Chybí mi i bříško, ale ne břicho, ten obrovský pupek v devátém měsíci, kdy jsem si myslela, že prasknu.
* CHTĚLA BYSTE TO ZAŽÍT ZNOVU?
Určitě. Ale nechceme další dítě plánovat, jak to vyjde, tak to vyjde. Zatím ještě počkáme, teď by to bylo brzo, i kvůli Vašíkovi. Počítáme s pauzou tak tři čtyři roky, uvidíme, zatím je zbytečné cokoli konkretizovat, vždyť to známe všichni – člověk míní a život mění.
* JAK SI MATEŘSTVÍ UŽÍVÁTE?
Asi tak, že jsme šli na tenhle rozhovor a z půlky lesa jsme se museli vrátit, protože Vašík se pokakal a já jsem neměla plínku. A asi by to nevydržel. Proto jsme přišli pozdě. Pro mne je tohle období krásné. Jasně, že někdy je toho hodně, a že někdy mi všechny povinnosti trošku lezou na mozek, ale tak to asi má být. Vašík je zvláštní povaha – pořád chce být ve středu dění. To neznamená, že ho pořád někam tahám, od šesti hodin odpoledne jsme už vždycky doma, ale miluje procházky a miluje i děti. Moje sestra má dvě děti, takže je příjemné, že s malým můžu za bratranci, sestra jeho tatínka má taky dvě děti, ty také miluje... a tak pořád spolu něco podnikáme.
* S MIMINKEM JSTE SI ALE DOCELA POČKALI, ŽE?
Ano, a je to dobře, protože si mateřství opravdu vychutnávám. Nemám pocit, že mi něco utíká, netáhne mne to nikam na kafíčka. Deset měsíců jsem nebyla na kafi , anebo ano, ale s Vašíkem. Ale to je pak peklíčko, protože si s kamarádkami neřeknu jednu souvislou větu! Ale kamarádky za mnou mohou přijet domů nebo jdeme na procházku, vždyť nemusíme u toho našeho povídání nikde posedávat.
* JAKÝ BYL?
Porod? To byl tedy – porod! Za každou cenu jsem chtěla být hrdinka a rodit přirozeně, říkala jsem si: „Proč ne? Celé těhotenství bylo v pohodě a proč bych to nedokázala, když takhle rodila i moje máma a dvakrát!“ Ale musím říct, že poté, co mi odtekla plodová voda a začaly kontrakce, jsem si myslela, že to nepřežiju! To je tak strašná bolest! Trvalo to asi pět hodin, ale nebrečela jsem, neřvala... Vašek byl se mnou celou tu dobu, a to mi moc pomáhalo. Jenomže nakonec se ukázalo, že má Vašík omotanou kolem krku pupeční šňůru a porod skončil císařem. Takže jsem si hezky užila obojí.
* JAK JSTE SE DOSTALA PO PORODU ZASE DO FORMY?
Nemůžu říct, že bych byla už úplně ve formě, ještě musím na sobě zapracovat, ale s miminkem nemám tolik času na cvičení, kolik bych potřebovala. Takže hodně chodíme na procházky a když už se urvu, skočím si zacvičit na Brumlovku.
* JAKÉ BYLO ŠESTINEDĚLÍ?
Náročné, to je tedy fakt. Je to peklo. Krok do neznáma. Člověk se ze všech sil snaží dělat všechno dobře a strašně se bojí, že něco udělá špatně. První dny jsem se bála vzít drobka do rukou, aby mu neupadla hlavička. A taky jsem pořád brečela. V té době by žena měla být chráněná. Pak je štěstí, když má takového partnera jako já, který jí ve všem pomáhá. Umí miminko nakrmit, přebalit, hraje si s ním... A Vašek je hodný i na mne. Když slyším od kamarádky, že jde kojit vedle, aby neprobudila manžela, tak jen zírám. „Kde to jsme? Vždyť máte to dítě oba dva!“ říkám jí. Pomáhají mi i obě babičky i Vaškova sestra Renata.
* DÁTE NA RADY KAMARÁDEK?
Spíš se řídím svým vlastním rozumem, pocitem a instinktem. Ale dám především na rady maminky a vůbec všech holek v rodině, které mi něco poradí. „Koukej, tohle je dobré, zkus to!“ Tak to zkusím.
* VY JSTE VLASTNĚ PRACUJÍCÍ MATKA...
To ano, ale mám tu výhodu, že nemusím chodit do práce od pondělí do pátku. To bych prostě nedělala, pokud by nešlo o přežití rodiny. Ale chápu maminky, které tendence pracovat mají, ať kvůli tomu, aby neztratily kontakt se světem, nebo proto, že vlastně ony živí rodinu. Nebo se bojí, že přijdou o dobré místo. Musím říct, že žena to má v tomhle směru strašně těžké. Na ní je rozhodnutí opustit práci nebo dobré místo a mít rodinu. Mám obrovské štěstí, že si můžu dovolit pracovat jen šest dní v měsíci a dělat to, co mě baví.
* CO KONKRÉTNĚ?
Točím pořad Hádej, kdo jsem – to je tak asi jednou za šest týdnů a ještě je to zábava. Pak seriál Velmi křehké vztahy, teď jsem dělala něco pro Českou televizi, ale to bylo všeho všudy šest natáčecích dnů, občas udělám nějakou reklamu – nedávno to byl například Dermacol. Nebo jsme s Vašíkem fotili pro Lotties, biofirmu, která vyrábí oblečení pro děti.
* VE „VÉKÁVÉČKÁCH“ MÁTE DVOJROLI, TAK VÁM PRÁCE SPÍŠ PŘIBYLA, NE?
Ani ne. Náhodou je to docela zábava, k potvoře Simoně mi přibyla holka, která je její pravý opak, nepoužitelná do života, ale hodná a chytrá, sečtělá, nosí rovnátka... Jsem za ni moc ráda, protože je to pro mne skvělá příležitost. Komu se poštěstí hrát dvojroli?! Doufám, že tam holky vydrží obě.
* KOJÍTE JEŠTĚ?
Ne, stačí se na Vašíka podívat! Je to takový obr, že by mu to absolutně nestačilo!
* A JAK TEDY VYPADÁ JEHO VÝŽIVA?
Ráno dostane čtvrt litru osmizrnné kaše. Nebo i jiné. Používáme biovýrobky, ale ne výhradně. Stejně jednou bude chodit třeba do školní jídelny, pak to nejde děti úplně separovat od „normálního“ jídla. Ke svačině si dá ovoce – dneska to třeba byl velký banán a asi dvacet kuliček hroznového vína. Občas mu dám čerstvé borůvky nebo – když je seženu – pěkné meruňky. K obědu má velkou „Hippku“. Obědy mu nevařím, protože jsem přesvědčena o tom, že takhle dostane přesně vyvážené živiny. A můžu vybírat mezi kuřecím, jehněčím, vším možným masem. Chtěla bych vidět, jak sháním dobré jehněčí maso! A hlavně nikdy nevím, zda maso, které kupuju, je opravdu čerstvé. Pak má sváču, občas dostane do ruky bagetu, protože rohlíkem se dusí.
K večeři má další kaši a v noci, pokud se probere, dostane mléko.
* MÁTE PRAVIDELNÝ REŽIM?
Úplně přesný není, to zase ne, že bych dodržovala všechno přesně na minuty. Přizpůsobuji se Vašíkovu rytmu. Někdy se stane, že spí odpoledne až do pěti hodin, pak vím, že večer usne až v devět, ale stejně jsme doma, vaříme večeři, a to nejen pro malého, ale i pro nás. Pravidelný rytmus je příjemný, teprve teď si uvědomuji, jak jsem před narozením Vašíka makala. Až do osmého měsíce! Říkala jsem si tehdy: „Co já budu dělat, až se malý narodí? Třeba mě to nebude bavit nic nedělat a být jen s ním...“ Ale kdepak! Jsem v naprosté pohodě a naopak mě nebaví nikam chodit, chci být jen s ním.
* VYPRÁVÍTE VAŠÍKOVI POHÁDKY?
I když je maličký, tak si už povídáme a já zpívám! Což je katastrofa, protože už na základní škole jsem byla osvobozena od zpěvu, abych náhodou někoho nevylekala! Ale Vašík to miluje. Dokonce se snažím naučit lidové písničky. Vašík miluje taky koncerty Bon Jovi, ty si zase pro změnu zpívá s tátou. Už se těším, až jednou, někdy, půjdeme společně na jejich koncert. A večer na uspávání, protože ho uspáváme na ruce, mu zpívám já.
* TO JSTE SI NA SEBE UŠILI BIČ, NE?
Kdepak, není s ním žádná velká práce, usne za chvilinku, netrvá to ani pět minut. A když vysloveně nechce spát, tak ho vezme do náruče velký Vašek, a to usne hned. Přes den kolíbat není třeba, protože nespí v postýlce, ale usíná mi v kočárku.
* A CO AŽ MU BUDOU TŘEBA TŘI ROKY? BUDETE HO TAKY TAKHLE USPÁVAT?
...nebo osmnáct, že jo, no to nevím... Prostě to tak je a my si to užíváme. A pak ho položíme do postýlky a on spí až do šesti do rána jak dudek.
* MÁ VAŠÍK SVŮJ POKOJ?
Už jo. Ale obrečela jsem to. Bylo to tak – měli jsme ho v posteli mezi sebou a do postýlky jsme ho dávali až k ránu. Všichni říkali: „Neberte si ho postele! Zvykne si a co pak!“ Neberte si ho k sobě, no to je rada, že jo... Miluju to, ňufáme se spolu, mazlíme... Ale brzy jsme zjistili, že ho budíme, stačilo zvednout nohu a už byl vzhůru. Vždycky spal až do té doby, než jsme přišli do ložnice a pak nastalo peklo. Někdo zatahal za peřinu a byl konec, budil se třeba každou půlhodinu. Pochopili jsme to až v jeho devíti měsících, uspali jsme ho na ruce, dali ho vedle do pokojíčku a hned první noc spal až do tři čtvrtě na sedm! A neplakal, nerozčiloval se, nic takového. Nejspíš si řekl: „Konečně jsem se vyspal.“
* KOMU JE PODOBNÝ?
Povahou vůbec netuším. Někdy je jako čertík, je trochu vzteklý, to má asi po mně, a jindy je zase naopak v klidu – to má zase po manželovi, ten je rozhodně klidnější než já. Řekla bych, že je to půl na půl. A vizáží? Já osobně v něm vidím manžela.
* VAŠÍK JE OPRAVDU PĚKNÝ KOUSEK. KOLIK VÁŽÍ?
Skoro jedenáct kilo a přitom byl, když se narodil, spíš menší – měl tři kila čtyřicet jedna deka. Ale sestřičky tehdy docela pospíchaly, jestli mi ho náhodou špatně nezvážily! Ale rozhodně ho nevyměnily, to jsme si bedlivě hlídali.
* TEĎ MĚ NAPADÁ – NEMĚLI JSTE PRO VAŠÍKA PŮVODNĚ PŘIPRAVENÉ JINÉ JMÉNO?
Měli. Měl se jmenovat Adrian. Mně se to jméno moc líbilo a líbí se mi dosud, je hezké, takové přímořské, ale pak mi jedna moje kamarádka opatrně řekla: „Hele, my jsme si tady četli charakteristiku jména Adrian a není to moc dobrý... Člověka s tímhle jménem může v životě potkat a bla bla bla...“ A už jsem to měla v hlavě. Ale nikomu jsem nic neřekla, až jsme šli s Vaškem 1. července na večeři a jak jsme si tak hezky papali, tak jsem se rozhodla, že mu o tom povím. „Musím ti něco říct. Rozhodla jsem se pro jiné jméno.“ „Ježíšmarjá a pro jaké?“ „Vašík.“ Vašek byl hrdý a potěšený, i když trochu v rozpacích: „Devět měsíců se bavíme o úplně jiném jméně...“ kroutil hlavou. A zajímavé je, že tři hodiny nato jsem už rodila.
* PRÝ JSTE SI NECHALI S MANŽELEM JMÉNO SYNA VYTETOVAT. KAM?
Já na šíji, Vašek na předloktí.
* KAM SI VYTETUJETE JMÉNA DALŠÍCH DĚTÍ? VŽDYŤ SE VÁM TAM UŽ NEVEJDOU!
Už víc než deset let pracuje jako modelka a natáčí reklamy. Přestože nevystudovala herectví, zahrála si v mnoha filmech české i zahraniční provenience, jsou to např. Báječná léta pod psa (režie P. Nikolajev, 1996), The Immortal (Kanada, North American Pictures, 1998), John Sinclair (německý seriál, režie R. Sigl, 1998), Studená válka (Německo, H. Horn, 1998), Lovely Bleading (USA, režie A. Alan, 1999), Sametoví vrazi (Jiří Svoboda, 2005) a také v TV seriálech Hop nebo trop a Bazén. Do diváckého povědomí se dostala díky seriálu Rodinná pouta (dnes Velmi křehké vztahy), ve kterém skvěle ztvárňuje dvojroli – „mrchu“ Simonu a „hodnou“ Sylvu. Účinkuje i v soutěžním pořadu Hádej, kdo jsem. Je provdaná za hokejistu a podnikatele Václava Bendu. V červenci loňského roku se stala maminkou synka Vašíka.