Maminka.czOd těhotenství k porodu

Andrea (29): Třikrát jsem potratila. Manžel už se o dítě snažit nechce

17. 7. 2018
Andrea (29): Třikrát jsem potratila. Manžel už se o dítě snažit nechce
Když jsme se s manželem začali snažit o miminko, myslela jsem si, že to bude hračka. Oba mladí, zdraví, zamilovaní, jak bychom mohli mít problém? Teď, o tři potraty a dva roky později, mě tahle naivita přešla.

„Tak co kdybychom si konečně pořídili toho sviště?“ Tuhle větu si přesně pamatuju, protože tou všechno odstartovalo. Měli jsme za sebou tři roky chození, tři roky manželství, jednu svatební cestu na vysněný Nový Zéland a čerstvě i hypotéku na vlastní byt. Co jsme chtěli stihnout, jsme stihli, a nastal čas „odškrtnout si“ další položku – miminko.

Umělé oplodnění a jeho rizika aneb o čem se nemluví

Popisuju to s nadsázkou, ale můj muž to tak trochu opravdu bral, je to trochu typ Emil Nádeníček. Takže když si splnil cestovatelský sen a „zajistil nás“, byl připravený začít zodpovědně pracovat na miminku.

Pozitivní těhotenský test

Pustili jsme se do toho s vervou a nadšením. To ještě zesílilo, když jsem po třech měsících vítězoslavně vyšla z koupelny s testem v ruce. Okamžitě jsme začali plánovat, co a jak bude, Michal se těšil, jak bude sestavovat postýlku…

V devátém týdnu jsem začala krvácet a o miminko přišla. Byl to pro nás strašný šok, protože s něčím takovým – obzvlášť pár dnů po prohlídce u doktorky, kde bylo vše v pořádku – ani ve snu nepočítal. Tohle do našich plánů zkrátka nepatřilo!

Má rozštěp, řekl lékař a navrhl potrat. Dítě si nechala. Jak vypadá teď?

Nevím, kdo to snášel hůř. Musela jsem na drobný zákrok do nemocnice, pak jsem byla týden doma a každý jsme se s tím vyrovnával po svém. Nejhorší bylo, že jsme předtím tu novinku řekli v rodině i kamarádům a teď jsme všem oznamovali, že z toho nic nebude. Ty rozpaky a trapné ticho byly hrozné. Ale chápu je, málokdo ví, co v takové situaci říkat.

Trvalo to půl roku

Gynekoložka mi doporučila počkat aspoň čtvrt roku, než se začneme znovu snažit o dítě. Poctivě jsme to dodrželi a pak na to „hupli“ znovu. Ale už to bylo nějaké jiné. Najednou jsme se oba začali bát, už jsme nebrali jako samozřejmost, že všechno půjde hladce, a možná i proto trvalo půl roku, než jsem znovu otěhotněla. Už jsme z toho byli docela nervózní, a tak se nám dost ulevilo.

Ale jen na chvilku, pak jsme se začali bát o to víc. „Tentokrát nikomu nic neřekneme, dokud to nebude fakt jistý, nejlépe až ve chvíli, kdy porodíš!“ vtipkoval Michal, ale myslel to vlastně napůl vážně.

Slinění, zácpa nebo hemoroidy aneb o čem se v těhotenství nemluví

Dobře jsme udělali. Těhotenství skončilo dřív, než pořádně začalo – jen jsem došla na prohlídku a ukázalo se, že jde o zamlklý potrat. Opět nemocnice, revize, další doporučení počkat několik měsíců. A doma smutek a deprese.

Zahnali jsme ji pořádnou dovolenou a odhodlávali se k dalšímu pokusu. Michal to snášel ještě hůř než já, pořád měl pocit, že je to jeho vina a že jako chlap selhal, ačkoli je to samozřejmě nesmysl. Jeho nálady byly jako na houpačce. „Do třetice už to musí vyjít, to je jasná věc!“ vyhlašoval jeden den. „Já už se dopředu bojím, že to zas nevyjde, máme zkrátka smůlu…“ utápěl se v tom jindy.

Chtěla jsem sdílet radost i obavy

K třetímu těhotenství jsme se propracovávali skoro rok. Když jsem to zjistila, chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že to snad Michalovi ani neřeknu. Vždyť by mě jen stresoval! Ale nakonec jsem to neudělala, připadalo by mi to nefér a chtěla jsem všechnu radost i obavy sdílet s ním.

A tak jsme se zase opatrně těšili, strachovali se a modlili. Až do jedenáctého týdne, kdy už to vypadalo opravdu nadějně a my se pomalu chystali oznámit radostnou novinku. Jenže nám zase nebylo dopřáno. Už potřetí!

Jste těhotná a krvácíte? Nepanikařte! Víme, co v takové chvíli dělat

Když jsem ten večer začala doma krvácet, myslela jsem, že to snad ani nepřežiju, jak to bolelo. Ne tam dole, ale někde uvnitř hrudníku se to všechno svíralo. Ta bezmoc, vědomí, že je to zase ztracené, šílené výčitky, že nejsem schopná donosit miminko, po kterém tak moc toužím.

V nemocnici mi nakonec dali antidepresiva, skoro proti mé vůli. Po návratu domů jsem ale měla pocit, že by je potřeboval spíš Michal. Měsíc s ním nebyla řeč, chodil jak tělo bez duše. Oba jsme se přísně vyhýbali jakékoli zmínce o dalším miminku, na věty jako „Zkusíme to zase“ platilo přísné embargo.

Jdu do toho znova

Ale ačkoli jsem mlčela, v duchu jsem věděla, že prostě do toho chci jít znova, zkoušet to pořád a pořád, jednou to přece vyjít musí! Po dvou měsících jsem se oklepala z nejhoršího a konečně měla sílu o tom začít mluvit. Jenže se ukázalo, že Michal už o ničem mluvit nechce.

Oznámil mi, že o všem přemýšlel a už nechce absolvovat další takové trauma. „Asi nám tím osud – nebo jak tomu chceš říkat – naznačuje, že my dva prostě dítě mít nemáme. Celé ty dva měsíce nad tím hloubám a dospěl jsem k tomu, že to tak má být. Že se nic nemá lámat přes koleno. Dostali jsme jasný signál, že k nám miminko nechce, tak se s tím musíme nějak smířit. Můžeme být šťastní i jen sami dva, ne?“

Dana (38): Mám jedno dítě raději než to druhé

Nevěřila jsem svým uším. Jak na takovou věc proboha přišel? Ani na vteřinu jsem si neuměla přestavit, že bych neměla děti, a to jsem mu taky hned řekla. A on se na mě rozkřičel. „A kolikrát to chceš ještě zkoušet? Desetkrát? Dvacetkrát?! Pokaždé kvůli tomu skončíš v nemocnici a budou se v tobě hrabat?“ Byl vyloženě zlý a mně nedocházelo, že je to hlavně proto, že je nešťastný.

Pohádali jsme se jako nikdy, pak spolu pár dnů nemluvili, znovu se pohádali, znovu měli tichou domácnost… A víceméně je to tak doteď. Ani jeden z nás svůj názor nezměnil. Já jsem odhodlaná vytrvat, zkoušet to, dokonce jsem byla na testech a se mnou je vše v pořádku. Evidentně i s Michalem, když počít se nám podaří.

Jaké jsou nevědomé příčiny neplodnosti? 

Budeš si muset najít někoho jiného!

Doktorka mi řekla, že někomu se to prostě stává a vzhledem k našemu věku (je mi 29 let) by ještě zůstala optimistická a vytrvala. Ale i když jsem tohle všechno Michalovi řekla, on je neoblomný. „Jestli chceš dítě, tak si na to budeš muset najít někoho jinýho!“ vmetl mi dokonce v jedné hádce.

Vím, že kolem sebe kope, protože má nelogicky pocit, že za to může, znám jeho povahu. Měl přece všechno tak hezky naplánované, a ono to nevyšlo, nesplnil úkol! Ale netuším, jak ho přesvědčit, aby změnil názor. Chci s ním zůstat, miluju ho. Ale dítě chci. A pevně věřím, že to může dopadnout dobře!

Neděste se! Takhle vypadá mateřství ve skutečnosti. Mámy vědí své...
Takhle vypadá život s batoletem! Vtipná kreslířka skvěle zachytila mateřství
Zázračný bílý šum uspí každého nespavce. Znáte ho?
Témata: Těhotenství, Od těhotenství k porodu, Miminko, Gynekologie a porodnictví (poradna), Tipy a rady v těhotenství, Manžel, Jasná věc, Chození, Cestovatel, Trapné ticho, Naivita, Potrat, Smutek, Celý měsíc, Test, Třetí těhotenství, Hypotéka, Děti, Zamlklý potrat, Radostná novinka, Svatební cesta, Jasný signál, Nový Zéland, Nevědomá příčina

Mohlo by vás zajímat
Takhle vypadá život s batoletem! Vtipná kreslířka skvěle zachytila mateřství
Problémy se spánkem má třetina dětí. Chce to režim, říká odborník
Nesměla jsem se citově vázat, po porodu přišla deprese, říká náhradní matka
Jak naučit dítě spát celou noc

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu