[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Procházíte v nové roli mámy velkou proměnou? Nevnímám tu změnu nijak zásadně. Spím míň než dřív, respektive nemůžu si odpočinout vždycky, když bych to potřebovala. Naštěstí ale nejsem až tak velký spáč. To je pro mámu velká výhoda! To ano. Mně stačí šest hodin spánku a jsem v pohodě, ale vzhledem k tomu, že už jsem začala zase trošku pracovat, je to někdy náročnější, co si budeme povídat. To asi zná každá maminka. Nicméně je to super. Všechny ty momenty, kdy je to těžký, mě nutí se zastavit, uklidnit se. Je pro mě strašně důležitý být v tomhle směru pro Bena vzorem. Nemyslím tím, aby ke mně nějak vzhlížel kvůli nějakým činům nebo tak. Ale záleží na celkovým přístupu k životu. Protože dítě to vnímá velice intenzivně, je na matku napojený od samýho začátku.
Ostatně je to ale jen a jen vaše věc. A pokud s tím souhlasí váš partner… To ano. Není to samozřejmě pro každýho. Třeba moje máma se mnou měla hodně komplikovaný porod a viděla mě až tři týdny po porodu – a kvůli tomu máme, myslím, velice komplikovaný vztah celej život… I když teď se to rovná, ale je to prostě znát… Jsem přesvědčená o tom, že průběh porodu a to, co se děje krátce po něm, poznamená život matky i dítěte. Samozřejmě taky hodně záleží na tom, na jaké lidi v porodnici natrefíte. Dost často ale porod pojímají jako rutinu a z porodnice je pak mašinerie, továrna. Člověk jim to ani nemůže zazlívat, mají toho prostě moc a je jich málo, jsou přetažení. Jenomže pro tu ženu i dítě je to tak strašně zásadní věc, že tohle by se mělo naprosto respektovat… Já jsem se do porodů totálně zamilovala. Zjistila jsem, že by mě vlastně strašně lákalo dělat dulu. Nějak se ve mně probudila touha sdílet a setkávat se se ženami. Probírat věci a pojit ty síly. Dřív ženy na vesnicích drávaly peří a dělaly všechno spolu.
Rozhovor s herečkou Anetou Krejčíkovou najdete v aktuálním zářijovém čísle časopisu Maminka. To je v prodeji ještě týden (do středy 18. 9.). Koupit si ho můžete také přes internet na ikiosek.cz/maminka