Maminka.czTěhotenství

Anetin těhotenský deníček: A je tu porod!

Vanda Stöckbauerová 9.  1.  2012
Anetin těhotenský deníček: A je tu porod!
Třetí trimestr se pomalu přehoupl do svého závěru a nyní už je Aneta šťastnou maminkou malé Magdičky. Jak probíhaly poslední týdny před porodem? A co samotný císařský řez?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

36. týden

Přibližně měsíc před porodem jsem zavolala do porodnice v Podolí a zeptala se, jestli mám nějak řešit uzavírku kvůli malování. Sestřička mi vysvětlila, že se to netýká plánovaných císařských řezů, takže v tomto ohledu mohu být v klidu. Jsem zvědavá, jaký termín mi zvolí. Nemohu uvěřit tomu, že nejpozději za 4 týdny budu držet svoje miminko v náručí. Už krásně cítím, jak malá boxuje ručičkama, a dokážu rozlišit, kdy kope a kdy boxuje :-) Někdy se jen tak protahuje a vlní, už je však poznat, že nemá moc místa k pohybu.

Zvědavost a nejistota mě přemohly, a tak jsem začala zjišťovat informace o plánovaném císařském řezu, a abych pravdu řekla, docela se bojím. Po dlouhém zvažování jsme dospěli k názoru, že zřejmě nepodstoupím celkovou narkózu, ale pouze částečnou. Je to lepší pro miminko i rekonvalescenci. Mám jen strach, abych se při tom nesesypala. Petr bude se mnou, aby mohl být hned po porodu s malou. Měl by být za plentou a nic z operace nevidět. Snad to dobře zvládneme všichni tři. Jinak jsem stále docela fit a pohyblivá. S naší fenkou Májou jsem se zúčastnila Dne mopse, což je každoroční přátelské setkání milovníků mopsů z celé republiky. Snažím se být aktivní do poslední chvíle, jenom v noci mě začala bolet záda a píchá mě kostrč, tak nevím, jestli už se tělo nepřipravuje na porod… Nastudovala jsem si techniky kojení, pevně věřím, že se mi po císaři spustí mateřské mléko co nejdříve.

37. týden

Absolvovala jsem poslední návštěvu u své gynekoložky. Ultrazvuk opět potvrdil, že Magdička je natočená koncem pánevním. Doktorka měřila průtok pupečníkem, poslouchala srdíčko a dělala váhový odhad (malá už má lehce přes 2,5 kg). Byla jsem také poprvé na monitoru a vše dopadlo dobře. Dále jsem podstoupila test na přítomnost streptokoka, který vyšel pozitivní. V mém případě to ale nebude hrát velkou roli, streptokok se u plánovaného císaře neřeší, pouze kdyby mi praskla plodová voda, museli by mi pak nasadit antibiotika. Objednala jsem se poprvé do prenatální ambulance v Podolí. Zatím nemám žádné poslíčky ani kontrakce, takže malá si v bříšku asi ještě nějakou dobu pobude. V porodnici mě čekala spousta papírování, dotazů a vyplňování. Dostala jsem asi pět formulářů a žádostí o souhlas, které musím vyplnit doma, některé musí být podepsané i Petrem.

Termín císařského řezu byl předběžně stanoven na 1. listopadu, snad se nebude chtít miminku ven dříve. Cervix skóre mám 2, takže jsem malinko pootevřená, je to ale přiměřeně mému těhotenství. Už jsem se zaregistrovala také u pediatra. A mám radost, že jsem za celé těhotenství přibrala celkem 11 kg a mám krásné bříško bez strií.
Někdy mám ale pocit, že se Magdička ven prokope :-)

38. a 39. týden

Byla jsem na posledním váhovém odhadu, naše miminko by mělo vážit 3010 g. Poslední šance potvrdit pohlaví dopadla stejně jako předchozí -vidět je jen zadeček :-) V 38. týdnu jsem absolvovala poslední prenatální ambulanci v Podolí před porodem. Prohlížela mě přímo paní primářka a určila termín porodu na 3. listopadu. Podle prohmatání břicha jí přijde, že miminko bude větší a že má v současnosti víc než 3 kg. Poučila mě o císařském řezu a odpověděla na mé otázky. Petr by měl být u porodu také, jinak by viděl miminko jen na chvíli na chodbě. Bojím se operace, ale zároveň se moc těším na naši malou, až ji poprvé spatřím a pochovám. Zatím nemám žádné kontrakce a cervix skóre je stále 2.

Den D

Do porodnice jsem nastoupila den před plánovaným císařským řezem. Ráno mě trochu zachvátila panika a strach z operace, ale po příjezdu do Podolí jsem se uklidnila. Všichni doktoři a sestřičky byli moc milí i prostředí porodnice bylo příjemné. Druhý den ráno v 8.30 mě čekal dlouho očekávaný okamžik - císařský řez. V 8 hodin přišel Petr a odvezli mě na sál, kde mě připravili k operaci a kde jsem dostala spinální analgezii. Ve chvíli, kdy mi ji anestezioložka měla píchnout do zad, jsem se strachy klepala jako ratlík, ale dopadlo to dobře. Skoro nic jsem necítila a analgezie začala okamžitě působit.

Brnělo mě celé tělo od pasu dolů a cítila jsem veškeré tahy, ale žádnou bolest. Petr byl celou dobu u mě a držel mě za ruku. Asi po deseti minutách se ozval křik našeho miminka a mně vyhrkly slzy štěstí.

Byl to nejhezčí okamžik mého života. Hned nám Magdičku ukázali - byla nádherná okamžitě po porodu, nebyla vůbec zmačkaná ani fialová, jako bývají některá miminka. Petr šel s lékařem a malou do vedlejší místnosti, kde ji změřili, zvážili a očistili. Pak se vrátili ke mně a mohli jsme být všichni tři spolu. Magdalenka se narodila přesně v 9.03, měřila 49 cm a vážila 3290 g a je naprosto zdravá.
Následně ji pediatr odnesl k dalším úkonům a Petr byl do konce sekce u mě, za což jsem byla ráda, protože mi byl velkou oporou.

Šití trvalo necelou hodinu, Petr na mě mluvil a říkal mi, co se právě děje. Ke konci operace se mi udělalo špatně a málem jsem omdlela, ale okamžitě mi píchli lék a všechno se zase zlepšilo. Zdravotně bylo vše v pořádku a nemusela jsem ani na JIP, takže za mnou hned ve tři hodiny odpoledne mohl přijít na návštěvu Petr a moji rodiče. Malou mi přinesli asi po třech hodinách na pokoj a sestřička ji zkoušela přiložit, Magdička se okamžitě přisála, neměla s tím žádný problém, jen jsem pro ni ještě neměla mlíčko. Celých 24 hodin po operaci jsem musela ležet a malou mi nosili přikládat. Druhý den ráno jsem už vstala z postele a kupodivu to nebylo hrozné, jizva ani tak nebolela.

Čekala jsem, že to bude mnohem horší, takže tímto bych chtěla uklidnit všechny maminky. Nebojte se, dá se to zvládnout a pocitu, když v náručí držíte své děťátko, se nic nevyrovná.

ČTĚTE TAKÉ: Anetin těhotenský deníček: 3. trimestr

ČTĚTE TAKÉ: Anetin těhotenský deníček: 2. trimestr

ČTĚTE TAKÉ: Startuje seriál „Anetin těhotenský deníček“: 1. trimestr

Sestřičky mi stále nosily malou a já jsem ji svědomitě přikládala.
Petr mi donesl také kojicí čaj a druhý den večer jsem se skutečně rozkojila - bylo to jako zázrak, takhle brzo to nikdo nečekal. Třetí den se mi udělalo opravdu hodně mléka a malá baštila ostošest. Dostala jsem ji na pokoj a zapojila se do péče o miminko, všechno jsme obě hravě zvládly, je to asi uloženo někde hluboko v genech. Na to, že jsem podstoupila operaci břicha a mám přes celé jizvu, jsem skoro nepomyslela. Jediná věc, která je náročná, je nedostatek spánku (vlastně téměř žádný), ale tím si musí projít každá maminka. Protože šlo všechno dobře, byly jsme pátý den propuštěny z porodnice domů. Chtěla bych tímto poděkovat všem lékařům a sestřičkám v Ústavu pro péči o matku a dítě, kteří se o nás starali, mým a manželovým rodičům za všechnu pomoc a především Petrovi, který mi byl velkou oporou a do malé se hned zamiloval.

Témata: Těhotenství, Porod, Časopis Maminka, Pór, Cervix skóre, Magdičku, Deníček, Den, Poslední šance, Váhový odhad, Těhotenský deníček, Jediná věc, Kojicí čaj