[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Syndrom šťastného dítěte neboli Angelmanův syndrom je závažné genetické postižení, které bohužel nelze léčit. Naštěstí však patří do skupiny tzv. vzácných onemocnění, jejichž výskyt je v populaci velmi nízký.
V informačním letáčku, který vydalo Občanské sdružení Angelman CZ se dočteme: „Angelmanův syndrom (AS) byl poprvé popsán v roce 1965 Harry Angelmanem, pediatrem pracujícím v severní Anglii. Měl ve své péči tři děti, které měly podobné příznaky – vývojové problémy, epileptické záchvaty a charakteristické chování. Byly to velmi šťastné děti s trhavými pohyby a tendencí mávat rukama při vzrušení. Měly také podobné rysy v obličeji. Harry Angelman popsal tyto tři děti ve svém článku pro jeden lékařský časopis. První název byl ,Šťastná loutka‘, v současnosti je tato diagnóza známá jako Angelmanův syndrom.“
Opožděný psychomotorický vývoj (čím je dítě starší, tím je rozdíl oproti normálu výraznější)
Problémy s koordinací pohybů a rovnováhou (včetně nejisté a opožděné chůze)
Typický usměvavý výraz v obličeji, časté hlasité výbuchy smíchu a neustálé radostné rozpoložení
Při jakémkoliv vzrušení mává (třepe) rukama
Hyperaktivita a poruchy pozornosti
Poruchy spánku (neobvyklý spánkový režim, nižší potřeba spánku)
Nonverbální komunikace převládá nad verbální, „šťastné děti“ nemluví nebo jen minimálně
V předškolním věku se mohou začít objevovat epileptické záchvaty
Středně těžká až těžká mentální retardace
Angelmanův syndromom je genetická porucha, což samozřejmě znamená, že dítko, které se zpočátku může jevit jako naprosto zdravé, si s sebou na svět své postižení přináší už z matčina lůna. Syndrom bohužel není schopen odhalit běžný screening, a tak rodiče obvykle zpočátku netuší, proč je jejich miminko stále více „jiné“.
Například se velmi brzy hlasitě směje, mívá menší obvod hlavy a ploché záhlaví, často se též objevují problémy s krmením (kojením) a děťátko začíná výrazně zaostávat v psychomotorickém vývoji. Později se přidávají ještě další a další výše uvedené typické znaky a zvláštní „šťastný“ výraz v obličeji.
Zpočátku si nestandardních znaků všímají především rodiče, samotná diagnóza pak bývá stanovena obvykle až mezi 3. až 7. rokem života, kdy jsou odlišnosti již značně nápadné.
I přestože nikdy nebudou takové, jako běžné děti, mohou prožít šťastný život! Děti s Angelmanovým syndromem bývají společenské, zvídavé a zvědavé, velmi často zbožňují vodu.
„Během svého života dosáhnou mentálního věku maximálně na úrovni 3letého dítěte. Z tohoto důvodu nejsou schopni samostatného života a potřebují neustálý dozor a péči dospělé osoby. Díky své zvídavosti a lepší schopnosti soustředit se ve vyšším věku jsou schopni učit se neustále novým dovednostem,“ uvádí v informační brožuře Občanského sdružení Angelman CZ jeho zakladatelka (a maminka „šťastného dítěte“) Markéta Mikuláčková. „Šťastným dětem“ velmi prospívají nejrůznější formy rehabilitace, cvičení a relaxačních technik, svědčí jim například hipoterapie a plavání.
Kde hledat podporu a pomoc: www.angelman.cz (Občanské sdružení Angelman CZ)