Malé děti jsou jako šídla. Chvíli neposedí. Lítání, honičky a skákání jsou na denním pořádku. „I když jste sebeoopatrnější a hlídáte je jako oko v hlavě, leccos, co se může stát, vás ani nenapadne. Zvlášť když máte děti dvě, které se věčně pošťuchují jako ty moje,“ říká Kristýna. „Tedy abych to upřesnila: šestiletý Míša pořád ,pokouší‘ čtyřletou Aničku. Jakmile je chvíli nechám být, hned jí něco bere nebo zase strká, tahá ji za vlásky, za rukáv od svetříku. Ještě nikdy jí vážně neublížil a ona se tomu většinou směje. Nakonec to přestane bavit a dá se na útěk. Běhají z místnosti do místnosti, ona se mu schovává. Posledně skončila jejich honička v obýváku, kde obíhali konferenční stolek. Už už jsem se na ně vrhala, že bude malér, ale bylo pozdě. Míša dostal smyk, naboural do stolku, ten se převrátil a Aničce pod ním zůstala ruka.“
Kristýna rychle přiskočila a stolek zvedla. Sama se lekla, jak je těžký. Chvíli se jí zdálo, že se nic neděje, ale pak se jí Anička složila do náruče. Míšu poslala namočit plenku, dala holčičce obklad. Malá se probrala. Jen to zápěstí?! Pomalu začalo měnit barvu… A tak ji oblékla a vyrazily do nemocnice.
„V takovém případě je opravdu lepší na nic nečekat a buď okamžitě odjet na ošetření, nebo, vypadá-li to na komplikace, zavolat záchranku,“ říká lékařka Lenka Smetanová. „Nejde jen o to, že mohou být kůstky ,napadrť‘, ale dítě by mohlo mít i po obyčejné zlomenině šok. Anička se naštěstí sama rychle vzpamatovala – možná i díky obkladu, přesto Kristýna udělala velkou chybu. Dceřina ručka se jí sice nelíbila, ale ani ji nenapadlo, že by jí měla kvůli případné zlomenině, která se nakonec prokázala nejen u jedné kosti, ale dokonce u obou dvou, přiložit dlahu nebo něco, čím by ji nahradila.“ Anička měla štěstí. Zlomená ruka neutrpěla, kosti krásně srostly. Děti už zase vesele pobíhají po bytě, hrají si.
Úraz jim stejně jako ostatním raráškům ovšem nehrozí jen doma. S koloběžkami, tříkolkami a malými koly si užijí spoustu legrace. Nešikovné pády jim však mohou způsobit zlomeniny předloketních kostí, rukou i nohou, klíčních kostí, pohmožděniny páteře. Nebezpečné mohou být pro malé děti například i prolézačky a skluzavky na dětském hřišti. „Určitě je prima nechat předškoláky, aby si sami pohráli, klouzali se a houpali. Ale když sedíte na lavičce, může těch pár metrů, které vás od nich dělí, znamenat nepřekonatelnou překážku. Takže hlídat, hlídat a zase hlídat… I na šikovné děti je totiž dobré dohlédnout,“ zdůrazňuje doktorka Smetanová.
Co na to odborník
MUDr. Lenka Smetanová
Jestliže si dítě zlomilo ruku nebo nohu, poskytněte mu první pomoc. Končetinu znehybněte dlahou (nemáte-li ji po ruce, použijte třeba dvě vařečky), nejprve ji ale obalte kusem látky. Stačí obyčejná plena, čistá utěrka nebo malý bavlněný ručník. Dítě odvezte do nemocnice, kde ho adekvátně ošetří. Jestliže má dítě zimnici, zdá se vám bledé nebo zmateně reaguje na vaše slova, raději hned zavolejte záchranku. Pokud jde o zlomeninu otevřenou, snažte se opatrně zastavit krvácení. Poraněnou končetinou pokud možno nehýbejte, jen k ní přiložte dlahu nebo zvolte nějakou náhradní variantu. Ránu zakryjte sterilním obvazem. Dítě zabalte do deky, aby nedostalo šok. Sledujte, jestli dobře dýchá.