[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Samozřejmě, že mateřská dovolená je pro každou mámu v první řadě tím nejkrásnějším obdobím života. Samozřejmě, že pouto, které se v tuto dobu vytvoří mezi vámi a vaším dítětem, je to nejcennější a potrvá celý život. Na druhou stranu není pochyb o tom, že tato „dovolená“ je náročná jak fyzicky, tak psychicky. A právě na to, co bylo/je na mateřské dovolené nejtěžší, jsme se vás ptali v naší anketě.
Andrea: Koliky trvající prakticky celých prvních šest měsíců
Malá jimi trpěla po každém kojení. Znamenalo to nakojit a pak strávit i hodiny masírováním bříška, různým cvičením, pokrčováním nožiček, upouštění plynů rektálními trubičkami… Byl to očistec. Spravilo se to až, když bylo Adélce kolem půl roku a začala se sama hýbat. Peristaltika střev se konečně rozběhla a bylo po boji.
Vella: Plán versus realita
Nejvíc mě frustrovalo to, že ať už jsem pro naše mrňousky naplánovala cokoli, skoro nikdy to tak nedopadlo. Naše první dovolená s kluky, kterou jsme si měli všichni báječně užít, skončila fiaskem. Tomášek trpěl celých 14 dní zácpou a prakticky celou ji probrečel. Jindy zase Pepča onemocněl den před dlouho plánovaným setkání s kamarádkou a jejími dětmi. Výlet do ZOO kluky absolutně nebavil a na konci Tomáška trkla koza. Na koupališti si (i přes namočený kapesník na hlavě a dostatečný přísun tekutin) uhnali úpal. Ale měli jsme samozřejmě i krásné zážitky – většinou tehdy, kdy jsem nic neplánovala:-)
Siamka: Trochu mě ubíjí ten věčýj stereotyp
Ráno vstát, přebalit, nasnídat, postarat se o dopolední program, nejpozději v jedenáct už ale začít vařit, nakrmit, dát spát, mezi tím samozřejmě znovu přebalit, poklidit, vytřít, zapnout pračku, složit prádlo ze včerejška, umýt si hlavu? Není čas. Vymyslet program na odpoledne, vzbudit, přebalit, obléknout, vyrazit, přijít domů, pověsit pračku, uvařit večeři, vykoupat, navečeřet, dát spát. A tak dokola. Samozřejmě, že v práci má člověk taky stereotyp a tohle vám oproti práci dává pocit naplnění a štěstí. Někdy mi ty dny ale trochu splývají.
Cecilka: Nejvíc asi ta ztráta svobody
Dřív jsme každý rok s manžílkem jezdili lyžovat do Alp, to už teď nejde. Ale nejen to. I obyčejná návštěva fitka nebo kadeřníka je problém. Obě babičky bydlí daleko a slečna na hlídání je docela vytížená… Další se mi zatím nechce shánět, tak se to vždycky snažím nějak zařídit. Většinou samozřejmě na úkor svých potřeb.
Danka: Fakt, že musíte být ve střehu prakticky 24 hodin denně 7 dní v týdnu
Že i když spíte, pořád na půl ucha posloucháte, jestli děti nebrečí. Že uložením je do postýlek pro vás nekončí „práce“ a nezačíná odpočinek, protože než půjdete spát/padnete únavou, musíte: uklidit, vyžehlit a taky se trochu věnovat manželovi, jestli víte, co myslím:-)
Natálka: To věčné vstávání
Třeba i 10x za noc! Nejhorší to bylo v šestinedělí, z toho mám osypky ještě teď, když si na to vzpomenu. Malýmu je rok a půl a rok a půl jsem se nevyspala. Nechápu matky, co tvrdí, že na málo spánku se dá zvyknout. Nedá. Ale Filípek za to stojí. Neměnila bych ani na minutu!!!
Sára: Zmanagovat dvě děti
Jedno prostě oblíknete a vyrazíte, ale se dvěma už to tak lehké není. První ochotně spolupracuje, zatímco to druhé se rozhodne aktivitu sabotovat. Na mateřské s naším druhátkem jsem si teprve ověřila, že jedno dítě = žádné dítě.