[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pamatujete si ještě, jak jste se cítila, když se na tenkém bílém proužku začaly rýsovat dvě narůžovělé čárky? Vytryskl ve vašem nitru gejzír radosti a nadšení, nebo se spíš rozpoutal uragán strachu a nejistoty, či jste zažívaly tak nějak od všeho kousek? Byly vaše emoce jako bouře, či nastal absolutní klid a zvláštní ticho jako před příchodem tornáda? Zeptali jsme se 5 maminek, jak prožívaly první okamžiky po zjištění těhotenství …
Blanka (25), studentka
Vzhledem k tomu, že jsem miminko rozhodně neplánovala a navíc poctivě brala antikoncepci, byla jsem v tu chvíli v absolutním šoku. Ihned jsem se objednala k lékaři, skálopevně rozhodnutá, těhotenství přerušit. Stačilo ale 24 hodin k tomu, abych se stala natěšenou maminou. Přítel byl nadšený, rodiče slíbili vyklidit byt po babičce, maminka, která je v důchodu, slíbila hlídání, abych mohla dokončit školu. Naprosto nečekaně jsem se cítila jako princezna, která počala následníka trůnu.
Andy (29), produkční
I když bylo miminko plánované a já skvěle materiálně zabezpečená, stejně to byl mazec. Najednou mi docvaklo, že něco navždy končí, můj život už nikdy nebude takový, jako před tím. Všechno jsem viděla totálně černě – obří pupek v těhotenství, doktory, kteří se ve mně budou neustále šourat, bolestivý porod, ukřičené mimino. Všichni kolem mě se radovali, jen já byla jak jezinka. Možná to tenkrát byly hormony, možná strach z neznámého, kousek sobectví, nebo všechno dohromady.
Eva (39), maminka v domácnosti
Dvě čárky pro mě znamenaly čirou radost. Máme dva kluky a třetí dítě jsme již neplánovali. Plodná léta se pomalu krátila a já začala strašně toužit po maličké a hodné holčičce, a tak jsme se s manželem dohodli, že dáme jeden rok šanci „osudu“. Pokud příroda řekne NE, nebudeme již osud vzhledem k mému věku pokoušet. Otěhotněla jsem poslední měsíc v daném roce. Jo, a máme holčičku!
Klára, manažerka (31)
Měla jsem v sobě v tu chvíli naprostý zmatek; íleně jsem už toužila po dítěti, ale neměla jsem stálého partnera. Mé těhotenství bylo výsledkem „úletu“ s obchodním partnerem. Stalo se mi to poprvé, a doufám, že naposledy. Podlehla jsem kouzlu letního večera, šarmantního cizince, a jak už to v takových chvílích často bývá, i několika sklenkám dobrého vína. Nad strachem a totálním zmatkem zvítězily mateřské pudy. Převálcovaly jakékoliv obavy a já se strašně těším na miminko.
Mirka, zdravotní sestra (22)
Zjistila jsem to až po 4 měsících během cesty na vysněný Island. Ano, já, zdravotní sestra! Byl to naprostý šok. První měsíce u mě totiž byly takřka bezpříznakové, normálně jsem menstruovala. Nevolno mi občas bylo, ale ne nějak nápadně. Těhotenství definitivě potvrdil až svérázný islandský gynekolog. S přítelem jsme se rozhodli (zpětně si uvědomuji, jak to bylo šílené), dát všemu naprosto volný průběh. Pokud plod zvládl vcelku namáhavé cestování (neletěli jsme) a horské túry, jistě zvládne ještě 4 týdny pobytu na Islandu. I přesto, že mi není ještě ani 25, si miminko určitě necháme. Na potrat bych nikdy nešla. S panem doktorem, u kterého jsme nakonec 1 týden pobytu bydleli, si doteď píšeme (a mrně se bude jmenovat po něm!).