[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Bohumila Güntherová , office manažerka, 1 dítě
Dcerka byla až téměř do dvou let velice plačtivé a věčně nespokojené dítě. Procházky v kočárku zpravidla celé proplakala, uhoupat ji ke spánku se mi podařilo jen výjimečně a stejné to bylo i doma.
Velice rychle jsem pochopila, proč je dětský pláč považován za jeden z nejpříšernějších zvuků vůbec. Sociální izolace pro mě byla nesnesitelná. Jak se můžete s někým potkávat a popovídat si, když vám jakékoli myšlenkové pochody záhy přehluší ten příšerný vřískot?
Blažené ticho nastávalo jen v momentech, kdy dcerka mohla pozorovat dění kolem a ještě lépe, rovnou se do něj i zapojovat. A čím bylo prostředí kolem ní akčnější, barevnější a hlučnější, tím byla spokojenější.
Řešení se tak nabídlo samo. Jen málokteré místo překoná v těchto ohledech mateřská centra, kde se schází nevypovídané maminky, uštěbetané děti a ještě vám k tomu hraje hudba. Ne, že by to pro mě, pro člověka milujícího ticho, byla ideální představa trávení času, ale v zájmu zachování duševního zdraví jsem se musela přizpůsobit.
Dcera se posléze projevila jako velice společenská a temperamentní osůbka, užívala si kontakt s ostatními dětmi, aktivně se zapojovala do všech nabízených činností a já si mohla konečně v klidu promluvit s někým dospělým. A jako benefit jsem získala několik kamarádek, se kterými se dál setkáváme i bez našich ratolestí.
Linda Maletínská, PR konzultantka, 1 dítě
Patřila jsem mezi matky, které pracují i s malým dítětem. I přesto jsem většinu volného času věnovala jen synovi a trávili jsme ho spolu velmi aktivně. Už od miminka jsem mu četla pohádky a říkačky, zpívala, stýkali jsme se s přáteli, pobývali hodně venku, chodili do přírody.
Mateřské centrum jsem zkusila navštívit jen jednou, v nějakém záchvatu, že by mohlo mému chlapečkovi toto družení s podobně starými dětmi chybět. Jednalo se hudební kroužek pro děti do jednoho roku. Žila jsem v domnění, že se batolátka budou prozkoumávat, mámy si v klidu dají kávu a v pozadí bude hrát hudba, do které budou děti tančit, či si na něco bubnovat.
Nicméně se jednalo o organizovaný stres, především pro mě. Spočívalo to celé v tom, že jsme si měli vzít na klín své děti a společně zpívat. V kruhu tedy sedělo asi čtrnáct nadšených maminek a jedna vyděšená. Opravdu jsem nepochopila smysl hromadného zpěvu matek a umělé radosti na pokyn.
Děti si nepohrály (zajímalo by mě, co si o nás myslely), a ač si to evidentně užívaly alespoň některé maminky, já mezi ně nepatřila. Neříkám, že jsou mateřská centra špatná, jen si myslím, že pokud mají rodiče přátele s různě starými dětmi, že jim pobyt v přirozeném prostředí s neřízenou zábavou, jakou jim poskytne vlastní fantazie, domov, les, hřiště nebo návštěva kamarádů, bohatě postačí.
A jak to máte vy? Chodíte do mateřských center nebo je nevyhledáváte?