Maminka.czSlavní rodiče

Architekt Adam Gebrian: Unifikovaná hřiště pro děti nemám rád

Adama Gebriana obdivujeme nejen pro jeho profesní úspěchy, ale také pro jeho přístup k otcovství. A v neposlední řadě proto, že dokáže otevřeně mluvit o tom, co dnešním dětem chybí a jak by se to mělo napravit.
, Časopis Maminka
31. 8. 2017
Architekt Adam Gebrian: Unifikovaná hřiště pro děti nemám rád | Foto: Vlado Kníž

Adam Gebrian, architekt, teoretik, propagátor a kritik architektury, držitel ceny Architekt roku 2014 (38), syn Filip  (1,5 roku)

S dětmi si všímám jiných věcí

Člověk si s dítětem začne všímat zcela jiných věcí a taky má chuť dělat věci tak nějak důsledněji, víc myslet na budoucnost. Je sice smutné, že se některými věcmi zabýváme až ve chvíli, kdy se nás začínají týkat, ale na druhou stranu je to pochopitelné, každý máme mnoho svých problémů.

Já s Filipem trávím hodně času ve městě, protože si myslím, že pro dítě je důležitý kontakt s lidmi, auty i s městským hlukem. Chodíme spolu na procházky, jezdíme tramvají nebo si vezmeme odrážedlo a jdeme se jen tak projet.

Jednu dobu jsme s Filipem chodili v rámci prevence na nějaké pohybové terapie a paní doktorka se divila, že tak krásně chodí. Já jsem jí na to říkal, aby se šla podívat na Malou stranu, jak jsou tam chodníky rozmlácené, a že syn chodí tam. A právě díky tomu se naučil tak rychle a dobře chodit.

Jak je vidět, občas jsou zdánlivě nepříznivé podmínky pro rozvoj vlastně lepší. Jenže ne všechno je ku prospěchu. Já jsem si díky těm procházkám se synem uvědomil, jak je Praha vlastně nepoužitelná. Na podzim jsem byl v Barceloně a byl jsem doslova fascinován tím, jaké úsilí vynaložilo tohle město na to, aby bylo dokonalé pro rodiny s dětmi nebo pro lidi s nějakým handikapem.

Tomáš Klus: Mám štěstí, že si mě vybraly tak dobré děti

Vadí mi třeba, že lanovka na Petřín není bezbariérová

Je to vidět hlavně na detailech, jako jsou nájezdy chodníků, bezbariérové přístupy a podobně. U nás je to na první pohled všechno také ok, ale jakmile to člověk potřebuje používat, zjistí, že tomu něco chybí. A chybí tomu tolik, že to používat vlastně vůbec nelze.

Přijde mi například nehorázné, že lanovka na Petřín není bezbariérová. Přeci se úplně nabízí, že by člověk vyjel s kočárkem nahoru a pak dolu sjel procházkou s krásným výhledem. Jenže lanovka je primárně určena pro turisty, jedny schody jsou nahoře, druhé dole a nikomu to vlastně nevadí. A takových věcí je tady spousta, lidé je ale neřeší, mávnou nad tím rukou a řeknou, že tam prostě nechodí.

Já jsem už ale několikrát byl za paní primátorkou, abychom to spolu řešili. Nejvíc na děti, ale i na seniory nebo na handikapované, myslí Holandsko, Dánsko a další skandinávské země, které mají velké sociální cítění a také schopnost jistého kontinua. Na jednu stranu je to logické, protože mají o několik desítek nebo spíše stovek let déle trvající demokracii, ale také umějí zachovat kontinuitu i po volbách.

U nás jsem ještě neslyšel, že by někdo pokračoval v něčem, co začal jeho předchůdce. Líbí se mi slavný citát starosty Bogoty, hlavního města Kolumbie, který řekl, že jestliže je město dobré pro starý a handikapovaný, tak je dobré pro všechny. To znamená, že pokud to uděláme dobré pro ty nejslabší, tak všichni ostatní budou v pohodě. Ale Praha takhle nepostupuje.

Judista Lukáš Krpálek: Rodiče by měli děti v pohybu podporovat a trávit s nimi čas

Unifikovaná hřiště nemám rád

Stejně tak mám docela problém s dětskými hřišti u nás. Mně osobně se se svými unifikovanými prolézačkami certifikovanými Evropskou Unií a všemi těmi chytrými povrchy prostě nelíbí a nemyslím si, že děti nějak rozvíjejí. Nemají žádnou přidanou hodnotu mimo toho, že po nich děti lezou nahoru a dolů. Strašně v tomhle děti podceňujeme.

Například v Kodani je hřiště, kde jsou jako atrakce nazmenšované kodaňské monumenty, děti jsou tak odmalička v kontaktu s něčím, co je obklopuje i v reálném životě. Navíc jsou na ty stavby navázány různé příběhy a legendy, takže děti mohou vše kolem sebe nasávat jako houba.

Paradoxně takové věci nesouvisí s tím, že bychom na to neměli peníze. My s nimi jen plýtváme, neděláme kvalitní návrhy a zase až tak moc se nezajímáme o prvotní plán. Výsledná stavba se nám pak mnohem více prodraží.

Syn je pro mě parťák

S Filipem hodně cestujeme na místa, která máme rádi. Nejsem zastáncem toho, že bychom jezdili do destinací, kde se to bude takzvaně líbit dětem. Myslím si, že když jsou spokojení rodiče, je v pohodě i dítě. Nebo alespoň u Filipa to platí. Ostatně, já se k němu snažím přistupovat jako k dospělému.

Možná, že je to chyba, ale já tak vlastně přistupuji ke každému. Učím na Vysoké škole, přednáším i pro mladší lidi a vždycky to mám stejně, jednám s nimi, jako s dospělými a osvědčilo se mi to. Připadá mi to tak správné a dělám to tak i s Filipem.

Video: Jak vychovávají matky a jak otcové

Video: Otcové jsou u porodu důležití. Tyto naturální záběry vás dostanou
Děti nejsou jen maminek. Jaká je role otců ve výchově dětí?
Novopečení otcové budou mít od příštího roku nárok na týden placeného volna
Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, Některý věc, Lanovka, Petřín, Atrakce, Procházka, Mladý člověk, První pohled, Dánsko, Senior, Bezbariérový přístup, Krásný výhled, Důležitý kontakt, Praha, Rám, Dnešní dítě, Vysoká škola, Hřiště, Naturální záběr, Děti, Kodaň, Architekt, Evropská unie, Syn
Přidat příspěvek
Komentáře k článku
Mohlo by vás zajímat
„Jedna přes plínu je někdy lepší než domlouvání,“ říká Monika Absolonová
Na maškarní za seniora? Stačí pár doplňků a senzační kostým je na světě
Soutěž s Alete - Příkrmy mají v dětské stravě své místo. Víte, kdy a jak s nimi začít?
Právě dnes vychází říjnová Maminka. Na titulce s Michaelou Tomešovou

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu