[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Sára se narodila jako zdravé a krásné miminko. Už jako malé miminko přinesla rodičům nejen radost, ale i mnoho bezesných nocí. Sára byla nespavec, hodně plakala a nerada jedla. V batolecím věku se vše trochu stabilizovalo.
Rodiče vycítili, že holčičce vyhovuje striktně pravidelný denní režim, je ochotná bez problémů sníst několik typů jídel a potravin a vydrží si hrát celé hodiny sama s několika oblíbenými hračkami – z tohoto pohledu byla Sára vlastně „zlaté dítě“.
V předškolním věku se sama naučila číst i počítat. Měla skvělou paměť, básničky a dokonce celé odstavce z knih „sypala z rukávu“. Maminka Sáry však stále více vnímala, že je dívenka jiná. Sára byla samotář, její hry měly jasná pravidla, ostatní děti ji spíše rušily.
Mívala své neměnné rituály a často přes vnitřní svět nevnímala okolí. Často se smála v situacích, které pro druhé nebyly vůbec směšné, skákala lidem do řeči, načež vedla dlouhé monology. Paní učitelky ze školky o ní v nadsázce mluvily jako o „návštěvníkovi“ z vesmíru a Sářinu maminku časem moudře nasměrovaly k návštěvě psycholožky, která se školkou spolupracovala.
Sára měla štěstí! Lékařka byla zkušená a informovaná, navíc spolupracovala se sdružením APLA (Asociace pomáhající lidí s autismem).
Nyní je Sáře 7 let. Chodí do první třídy běžné školy a má osobní asistentku. Se spolužáky komunikuje zřídka; jejím vesmírem je příroda – ptáci a květiny, o kterých má encyklopedické znalosti. O přátelství nápadně hezké holčičky měly zpočátku spolužačky upřímnou snahu. Jenže v Sářině světě není pro holčičí hry a štěbetání místo.
V jejím „vesmíru“ pofukuje svěží vítr rozevlávající větévky břízy bělokoré, na kterou přilétl holub hřivnáč a sýkora úhelníček. Pod břízou budou brzy vykvétat talovíny neboli voměje zimní.
Sáru nezajímají růžoví poníci (nechápe, proč jsou barevní a mluví) a netuší jak si hrát s štíhlými dlouhovlasými panenkami. Zato holčičkám nadšeně vypráví o strakapoudovi velkém, což spolužačky to po chvíli přestává zajímat. O čem se s nimi má tedy bavit? Sára nechápe jejich legrační narážky, nerozumí humoru, ironii ani nadsázce.
Díky paní učitelce ji však kolektiv přijal jako jakousi „lesní vílu“ mající svůj svět. Jistý respekt si u dětí vybudovala i tím, že zatímco ostatní slabikují krátké odstavce ze slabikáře, Sára jej umí od 1. září nazpaměť – stačí říci stranu a „víla“ recituje.
V matematice dokonce dostává pracovní listy pro čtvrtou třídu, avšak tělocvik a výtvarná výchova jsou pro ni utrpením. Sára je značně neobratná – vývoj hrubé i jemné motoriky značně pokulhává za průměrnou populací jejího věku.
Na stránkách sdružení APLA se dočteme: „Aspergerův syndrom patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s celkově dobrým intelektem (u některých jedinců může být i nadprůměrný) a řečovými schopnostmi (pasivní slovní zásoba bývá bohatá, vývoj řeči není opožděn).“
Příčiny onemocnění jsou neznámé a nemoc nelze vyléčit. Lékaři mohou pouze mírnit některé negativní projevy (např. deprese, poruchy spánku). Postižení mají celoživotní problém s navazováním vztahů s druhými lidmi. Potýkají se s porozuměním základním pravidlům komunikace s druhými – mohou se proto v dětském věku jevit jako naprosto nevychované děti a v dospělosti jako netaktní sebestřední podivíni.
„Jinými slovy, mají potíže v tom, jak mohou druhým lidem dát vhodným způsobem najevo, že je konverzace s nimi zajímá či naopak, kdy mohou vstoupit do konverzace druhých lidí, jak naslouchat druhým lidem a jak vhodně reagovat v různých situacích s využitím řeči těla,“ uvádí se v materiálech sdružení APLA.
Čím je „Asperger“ starší a více chápe svůj hendikep, tím více má šanci naučit se s ním částečně pracovat. Nicméně faktem zůstává, že pro lidi s Aspergerovým syndromem je velice těžké chápat mimiku a gesta druhých, někdy se v tomto ohledu používá termín „sociální dyslexie“.
„Aspergerům“ nesvědčí změny, jistotu a pocit klidu jim přinášejí některé oblíbené rituály, pevný denní režim a různorodé nutkavě vykonávané činnosti. Z uvedeného logicky vyplývá, že bývají hůře flexibilní v nepředvídatelných životních (sociálních) situacích – zkrátka jim chybí cosi jako „sociální inteligence“.
Je zřejmé, že Sáru i její rodiče čeká ještě mnoho malých i velkých výzev. Sáry život i jeho vnímání bude vždy jiné než u většiny z nás. Její vnitřní život však může být neobyčejně bohatý a její zájmy ji mohou přinášet velké uspokojení a radost. Velmi záleží i na lidech, které kolem sebe bude Sára mít; na míře jejich tolerance, porozumění i na informovanosti.
Užitečné informace pro rodiče najdete na:
www.aspergeruvsyndrom.cz, www.apla.cz