„Chová se, jako by mu byli druzí lidé lhostejní, nebo dokonce neexistovali“… „Je vnořené samo do sebe“ … „Nejšťastnější je, jestliže je ponechán o samotě. Nikdy nekřičí, aby ho matka vzala k sobě, zdá se, že neregistruje otcův příchod domů, návštěvy příbuzných jsou mu lhostejné…vypadá, že je plně uspokojen sám sebou…získat jeho pozornost téměř vyžaduje prolomení duševní hradby mezi jeho vnitřním vědomím a zevním světem,“ psal r. 1943 Leo Kanner, americký psychiatr v prvním sdělení o autistických dětech.
Autismus je vývojové onemocnění mozku, které se dá poznat podle poruchy sociální interakce, poruchy komunikace a podle omezených a opakujících se zájmů a aktivit. Přesnější označení je porucha spadající do autistického spektra (ASD, autistic spectrum disorder).
Leo Kanner byl prvním psychiatrem, který se intenzivně zabýval výzkumem autismu
(1894 - 1981)
Vedle autismu do ASD patří Aspergerův syndrom, objevený v r. 1943 Hansem Aspergerem, rakouským pediatrem a do třetice pervazivní neboli vše-pronikající neurovývojová porucha. Debata o vztahu autismu a Aspergerova syndromu s nízkou a vysokou funkční úrovní (inteligence těchto lidí může být naprosto výjimečná) běží dodnes.
Příznaky autismu připomínají otevřený vějíř. V sociální doméně kolísají od téměř úplného nezájmu o interakci s druhými lidmi až po jemné odchylky v chápání jejich záměrů a cílů. V jazykové oblasti některým nemocných chybí základní schopnosti, u jiných je porucha mírná, ale pacienti nejsou s to rozlišovat záměr mluvčího ani kontext jeho výpovědi. Stereotypní a opakující se chování může kolísat od primitivních pohybů k propracovaným rituálům.
Onemocnění z ASD spektra se vyskytuje celosvětově v průměru u 76 z 10 000 lidí, přičemž chlapce 4-5× častěji než dívky. V USA je diagnostikováno častěji. V letech 1990 – 2010 výskyt nerostl. V posledních letech roste váha názoru, podle kterého jsou tři složky syndromu oddělitelné a v nějaké míře vzájemně nezávislé.
Geny a mozky
Dědičný vliv je zřejmý. Riziko, že sourozenec pacienta s ASD rovněž onemocní ASD, je v porovnání s kontrolní populací dvacetinásobné. Problém je, že „míst vnímavosti“, to jsou části řetězu DNA, v nichž se předpokládá změněný gen, je mnoho a každý z nich přispívá jen k 1 – 2% případů. Z celkového počtu přibližně 20 000 lidských genů ovlivňuje stavbu a mozku víc než polovina. Takže je to hledání většího počtu malých jehel v kupce sena.
K pochopení stavby a funkce mozku přispívají zejména různé podoby funkční magnetické resonance. Ukáže stavební i funkční odchylky jak v šedé hmotě, to je kůra mozku a mozečku a řada oblastí v hloubce mozku, tak v hmotě bílé, to je tradiční název pro svazky nervových vláken, která jednotlivé oblasti propojují na krátké a dlouhé vzdálenosti. Objem některých mozkových oblastí lidí s ASD se od zdravých kontrol odlišuje. Zjišťují se rozsáhlé rozdíly strukturálního i funkčního propojení různých oblastí mozku. Postižení chlapců se odlišuje od postižení dívek.
Experimenty
Zdravé děti a děti s ASD se dívaly na obrázky. Rozhodovaly, zda se chlapec na obrázku chová špatně, nebo dobře, to byl sociální kontext, a zda se pozorovaná scéna odehrává uvnitř místnosti, nebo venku, to byl kontext non-sociální. U dětí s ASD byla v průběhu sociálního rozhodování zřejmá nižší aktivita sociálního a jazykového konektomu, což je označení neuronálních sítí velkého rozsahu.
Činnost řečových a jazykových systémů je možné sledovat u spících dětí ve věku 12 – 48 měsíců, jimž se předčítá pohádka. Odpověď řečové a jazykové kůry byla poškozená u těch rizikových batolat, u nichž byla později stanovena diagnóza autismu.
Mentalizace neboli teorie mysli je v plně vyvinuté podobě čistě lidský systém umožňující poznat, že je druhý člověk živá bytost s nějakými niternými záměry a stavy, nikoli předmět. Porucha mentalizace je úhelným kamenem diagnózy ASD.
Heider a Simmelová r. 1944 vymysleli proslulý experiment. Na obrázku je vidět vymezený prostor podobný ohradě, dva trojúhelníčky a kroužek, ty se pohybují. Víc než 90 % pozorovatelů vykládá pohyby v lidských termínech, například, který trojúhelníček se chová útočně. To je projev mentalizace:
Lidé s ASD je popíší naprosto věcně jako pohyby geometrických tvarů. Jejich teorie mysli neboli mentalizace je narušená.
Odchylky činnosti mozku lidí s ASD jsou zřejmé i v průběhu empatizace, to je schopnost poznat a prožít citový stav druhého člověka, stejně jako v průběhu pokusu sledujícího odpověď mozku na sociální vyloučení, v průběhu rozlišování důvěryhodnosti pozorované tváře, při zpracovávání biologického pohybu, odhadu směru pohledu i hodnocení pozorovaných emocí.
ASD léčit lze, věnuje se tomu řada odborníků. Vyléčit však nelze. Diagnóza ASD je velmi náročná a chce velkou zkušenost. Autismus totiž velmi často doprovázejí další neurovývojové poruchy dětského věku. Kromě toho jej některé tyto poruchy, například vývojová porucha řeči, umí dokonale napodobit.
Wakefieldův podvod
A. J. Wakefield spolu s dalšími, z nichž většina od autorství brzy odstoupila, uveřejnil r. 1998 v The Lancet, jednom z nejprestižnějších lékařských světových časopisů studii, která spolu s následnou tiskovou konferencí uváděla do vztahu autismus a očkování trojvakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Úporné a dlouholeté vyšetřování spolu s několika soudními procesy dokázalo, že šlo o rafinovaný podvod, jehož cílem byl zisk.
A. J. Wakefield v prestižním lékařském časopise uvedl, že autismus souvisí s očkováním. Jeho studie se však ukázala jako podvod
(nar. 1957)
Výsledkem podvodu a činnosti médií byla onemocnění dětí, které onemocnět nemusely, některé z nich doplatily zdravím i životem. 90% infikovaných dětí nebylo očkovaných, nebo nebylo známo, zda očkovány byly nebo nebyly. Wakefield byl ve Spojeném království vyloučen z lékařského stavu. Odebral se do USA, kde prohrál další procesy a dál svůj podvod propaguje filmem.
