Maminka.czVaše příběhy

Až dítě mě naučilo neohlížet se stále na druhé

Martina Machová 20.  7.  2016
Lenka bývala nejistá, plachá, nesebevědomá a neprůbojná dáma. Mateřství a okolnosti, které jej provázely, z ní však udělaly jiného člověka.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Velmi dlouho jsem se rozmýšlela, zda se mám podělit s neznámými ženami o svůj příběh. Nejsem typ ženy, co píše do časopisů, nebo se nějak jinak ráda veřejně prezentuje. Ale myslím, že s podobnými zkušenostmi nejsem sama a možná nějakou maminku svým vyprávěním povzbudím či motivuji – to bych moc ráda.

Během mateřství a části mateřské dovolené jsem totiž pro mě velmi nečekaně prožila, že se člověk může opravdu vnitřně změnit i po třicítce. Bývala jsem nejistá, nesebevědomá, dle okolí neuvěřitelně „uťáplá“ a neprůbojná osoba.

 

Neustále jsem řešila, co si o mně kdo pomyslí, zda nedělám něco špatně, zda nevypadám neupraveně a podobně, což mi pochopitelně neuvěřitelně komplikovalo život. Objektivně jsem byla krásná, mladá a šikovná holka, v zrcadle jsem ale viděla nejistou „příšerku“.

 

Bude to znít asi podivně, ale mateřství mi změnilo život. Najednou jsem musela odkládat plachost, stud a neprůbojnost. Vdávala jsem se v 24 letech jako nezkušená, plachá a doslova ulovená laňka jednoho vychytralého chlapíka, který mě opustil záhy po porodu.

Naštěstí neměl tolik rozumu, aby mě kromě poctivosti a peněz připravil i o byt po babičce, a tak jsem zůstala měsíc po porodu sama s uplakaným miminem. Ale aspoň jsem měla kde bydlet. Od rodičů jsem se mohla dočkat jen „nevyžádaných rad“, pomoci jsem si musela sama.

Brzy jsem pochopila, že je velký rozdíl mezi tím starat se jen o sebe, nebo o sebe a bezbranného tvorečka, který je na vás zcela závislý. Najednou jsem musela odkládat plachost, stud a neprůbojnost a učit se říkat „ne“ všem lidem, kteří si zvykli ode mne slyšet na všechno jen: „Ano, samozřejmě, udělám, přijedu, pomohu!“.

Jsem jedináček, mám velmi přísné rodiče, zvláště má pedantská máti bývala urputná a neúprosná, a tak jsem byla od malička zvyklá „zařezávat“ a stále si dávat pozor na to, co by si pomysleli ostatní. Jenže s měsíční dcerou, po těžkém porodu, kdy jsme se obě praly o život, se s takovým přístupem k životu buď zhroutíte, nebo rychle pochopíte, že se sebou musíte něco udělat. Lidé a okolnosti kolem vás se totiž zcela určitě nezmění.

Druhé nezměním, ale sebe ano. Jediný, kdo v té době stál na mé straně, byl kamarád z dětství. Oba jsme byli tichošlápci a otloukánci, vděčné terče spolužáků a dětí z okolí. Kamarád je totiž gay, který vyrůstal s dvěma bratry v řeznické rodině. Kvůli své jinakosti měl snad ještě horší dětství než já, rodina se ho nakonec po „coming outu“ zřekla.

Stále jsme v kontaktu -  voláme si, mailujeme, občas se vidíme. No a tenhle kamarád mi v době rozvodu přinesl zajímavou knížku, která mi hodně dala. Píše se v ní mimo jiné: „Dalším důležitým krokem k větší sebeúctě je uvědomit si, že opravdu nemůžete za to, co dělají ostatní. Nejste za to zodpovědní. Jediné chování, které můžete změnit, je to vaše.“

Nechtěla jsem, aby měla dcera špatný vzor Kdybych knížku četla v jiném období svého života, tak bych si asi řekla: „Hmm, fajn, ale jak se mám jako změnit?“ Jenže tehdy na mě nutnost něco změnit tlačila ze všech stran.

Jako milující maminka jsem prostě nemohla být stejná jako dřív, mou slabost a neprůbojnost by odneslo mé miminko a já bych z toho celý život měla výčitky. Také jsem pochopitelně nechtěla, aby z mé dcery vyrostla dívka „mouchy snězte si mě“ a potencionálně submisivní osoba ve všech sociálních vztazích.

A tak jsem se musela naučit ozvat a slušně ohradit u lékaře, v obchodě, na úřadech, zkrátka kdekoliv, kde jsem s něčím nesouhlasila. Poprvé v životě jsem začala odporovat rodičům, a velmi hrdá jsem i na to, že jsem se nenechala zahnat do kouta a zastrašit od bývalého muže.

Bez své holčičky, bez úžasné, ale těžké zkušenosti s mateřstvím, bych to nikdy nezvládla, nikdy se neposunula a nepochopila, kolik síly a energie ve mně dřímá.

(Čtenářka Lenka)

Máte podobnou zkušenost jako naše čtenářka? Napište nám o ní do diskuze pod článkem.

Témata: Vaše příběhy, Děti, Laňka, Mouchy, Coming out, Důležitý krok, Jinakost, Pedant, Druh