Maminka.czChování a vztahy

Babička? Kdo to je?

Zuzana Labudová 18.  1.  2010
Babička? Kdo to je?
Kde jsou ty doby, kdy s rodiči a dětmi ke všeobecné spokojenosti žili také prarodiče, kteří s láskou a radostí pečovali o svá vnoučata. Dnes jsou babičky čupr ženské s vlastním životním programem a s dětmi svých dětí se vídají, jen když opravdu samy chtějí a stíhají.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když se mi narodil první syn, bylo mi čtyřiadvacet, oficiálně jsem tedy byla už šest let dospělá. Ne tak pro moji maminku, ta mě má za dítě ještě dnes, a to už mám syny dva. Jakmile mě manžel se synem přivezl z porodnice, přicházela každé ráno, odjížděla až večer a celý den se starala o malého,“ vzpomíná třicetiletá Milena. Maminčina starost jí zprvu přišla vhod, ostatně – komu by nebyla. V šestinedělí je žena unavená, často má potíže související s hojením porodních ran, nějakou dobu trvá, než se s miminkem sžije. „Nebyla jsem schopná ani si umýt vlasy. Dny jsem trávila v pyžamu a županu, máma mi nosila jídlo do postele a po třech hodinách malého na kojení. První týdny se mi to zdálo báječné,“ přiznává Milena.

Během šestinedělí se ale z únavy oklepala, syn začal mít poměrně pravidelný režim a Milena chtěla začít žít s miminem podle svého. „A tvrdě jsem narazila. Máma na všechno říkala: sedni si, já to udělám, nech ho, on to takhle nechce, nedávej mu tohle bodíčko, to má na spaní, a tak podobně. Nakonec jsem měla pocit, že je to spíš její dítě než mé. Navíc jsme se rozcházely i v pohledu na výchovu,“ říká Milena. Po pár týdnech se situace stala neudržitelnou a vyhrotila se v otevřený konflikt. „Máma mě zase něčím usadila, jako že stejně nejsem schopná se o dítě sama postarat, tak ať jsem ráda, že mi pomáhá... A ve mně bouchly saze. Křičela jsem na ni, že je to moje dítě, že ona se jen plete do jeho výchovy a dělá přesný opak toho, co chci já.

A že jestli nechce respektovat moje pravidla, ať k nám tedy nechodí. Tehdy třískla dveřmi a dva měsíce jsme se neviděly,“ vzpomíná Milena. Nakonec situaci překvapivě vyřešil Milenin tatínek, který se jednak nechtěl připravit o jediného vnoučka a také se mu vůbec nelíbila pozice kohouta mezi dvěma na smrt znepřátelenými slepicemi. „Jednou v neděli zazvonil zvonek a za dveřmi stál táta s mámou. Mámu dostrkal k nám do obýváku a řekl nám, že jsme se obě zbláznily a ať si stanovíme pravidla, která budou přijatelná pro obě, a začneme zase žít normálně. A protože tatínka posloucháme obě, tak jsme to udělaly,“ směje se Milena. Samozřejmě to nebylo tak jednoduché – Milena musela přiznat, že mámina pomoc je prostě neocenitelná a maminku tatínek donutil slíbit, že se bude při výchově řídit Mileninými názory. Dohodly se, že každou návštěvu či hlídání si předem dohodnou a při řešení nenadálých situací bude mít hlavní slovo Milena nebo její muž. Rodiče se ale nebudou rozčilovat při každé dobře míněné radě a zachovají prarodičům právo vyslovit svůj názor. „Funguje to už šest let, nic se nezměnilo ani po narození druhého syna,“ dodává Milena.

Stanovte si pravidla včas

A to je přesně to, co mladým rodičům doporučuje psycholožka Ilona Špaňhelová – dohodnout s prarodiči pravidla předem. „Jsem si jistá, že babička a děda jsou pro dítě přínosem, už jen proto, že oni už nemusí dítě tolik vychovávat. Rozhodující pravomoc má ale ve vztahu k dítěti vždy rodič. Ten má nastavit mantinel pro prarodiče – co dítě může, má, a co naopak nemá nikdy dělat. Nejlepší je, když rodič prarodiče poprosí, aby tyto výchovné mantinely respektovali a nepřekračovali,“ vysvětluje psycholožka. Často je to ale právě nerespektování rodičovských zásad, které vede k mezigeneračním konfliktům. Takovou situaci řeší dnes a denně dvaatřicetiletá Andrea. „Bez mámy bych nemohla chodit do práce, mám tři děti, dvě ve škole, jedno ve školce, odpoledne mají kroužky, je třeba s nimi napsat úkoly. Tohle všechno obstarává moje mamka, protože já pracuji až do večera. Jenže za to platím neúměrně vysokou daň,“ stěžuje si Andrea.

Přestože své matce jasně vysvětlila, co si ve výchově dětí přeje a co ne, ona miluje svá vnoučata natolik, že jim nedokáže nic odepřít, raději své dceři zalže. „Klidně mi do očí řekne, že děti žádné brambůrky neměly, a já pak najdu pytlík od chipsů v koši. Vytáčí mě to k nepříčetnosti, protože o víkendu, kdy je máma doma, mně lezou děti po hlavě, protože v týdnu je babička neskutečně rozmazluje a dovolí jim všechno. Místo abych se jim v klidu věnovala a nahradila jim méně zájmu v pracovním týdnu, akorát na ně dokola řvu, protože se chovají opravdu strašně. Za špatnou jsem ale já,“ rozčiluje se. Mnohokrát se své matce snažila domluvit, ta vždy slíbila, že bude na děti přísnější, ale už nedokázala tohle předsevzetí uvést do praxe. „V podstatě se na ni nemůžu zlobit, jednak mi opravdu hodně pomáhá a navíc vím, že to nedělá, aby mě naštvala, ale protože vnoučata miluje a děti toho zneužívají. Jenže to úplně nabouralo můj vztah s dětmi,“ vysvětluje Andrea. Co dělat v takové situaci?

„Mnohdy prarodič nerespektuje rodičovské výchovné zásady proto, že to prostě vychází z jeho přirozenosti a jistě se tento povahový rys projevoval dávno předtím, než se dítě narodilo. Záleží na rodiči, co chce respektovat. Z mého pohledu je důležitá komunikace o výchovných pravidlech mezi rodičem a prarodičem - mlčení nic neřeší,“ radí doktorka Špaňhelová. „Rodič by se neměl bát o těchto věcech mluvit a trvat na svém – on rozhoduje, zda se má babička vrátit z procházky s dětmi v pět nebo v osm hodin,“ dodává. Zásadní ovšem je řešit situaci v klidu a pokud možno bez přítomnosti dětí, vždycky.

Prarodiče mají na vnoučata právo...

Protože se u nás rozvádí každé druhé manželství, velmi častá je také situace, kdy po rozvodu nechce matka „půjčovat“ děti rodičům partnera, podobné je to i v případě úmrtí otce. Na portálu www.stastnezeny.cz se jedna babička svěřila: „Jsme s manželem velice nešťastní. Náš jediný syn před rokem tragicky zahynul při autonehodě a jeho žena nám neumožňuje vídat vnoučata, která velmi milujeme. Je to pro nás velice bolestné,“ píše žena, jejíž snacha se s úmrtím manžela snaží vyrovnat tím, že za životem před rodinnou tragédií udělala opravdu tlustou čáru. Dnes sedmiletý chlapec a tříleté děvče byly na kontakt s prarodiči, zejména s dědečkem, zvyklí. Nyní ale jejich matka babičce pokládá telefon a dárky pro děti vrací.

„Vždycky jsem si myslela, že v takových chvílích by rodina měla držet co nejvíce pohromadě,“ napsala zoufalá babička. „Zkoušela jsem snad všechno, abych se se snachou nějak domluvila. Všechno bylo marné. Ona si nepřeje, aby měly děti nějaké vazby zpátky, chce s nimi začít nový život. Prý je to v jejich vlastním zájmu. Tady je namístě uvést, že prarodiče mají na styk s vnoučaty nárok. V právní poradně na webových stránkách Prahy 14 uvádí JUDr. Julie Janatová v odpovědi na dotaz babičky, které snacha po rozvodu brání ve styku s vnoučaty: „Jedná se o velmi citlivý dotaz. Jako vždy bych upřednostnila dohodu mezi bývalou snachou a vámi. Je vždy schůdnější, když se domluvíte osobně. Pokud jsou rodiče rozvedení, vztahy mezi snachou a tchyní narušené a domluva není možná, je nutné zjistit, zda byl rozsudkem upraven i styk dětí s otcem. Pokud je toto stanoveno, není na překážku, abyste se s vnoučaty vídala, když budou na návštěvě u tatínka.

Může se však stát, že váš syn (ani vaše bývalá snacha) s tímto řešením nebudou souhlasit. V tomto případě máte možnost obrátit se na soud, a požádat o úpravu svého styku s vnoučaty,“ vysvětluje Janatová. V soudním řízení se v takových případech zkoumá, zda je styk dítěte s prarodiči v zájmu vnoučete, zda rozvíjí jeho citový život a i jinak ho obohacuje. Jestliže soud rozhodne, že děti se budou s prarodiči stýkat, rodiče toto rozhodnutí musí respektovat. V případě, že rodina zcela selže a rodiče se o děti nestarají, bývají prarodiče také prvními, kdo přicházejí v úvahu jako poručníci nebo pěstouni. Osvojení je ale vyloučené.

Zcela opačná situace

Výjimečností není ani to, kdy se prarodiče o vnoučata nezajímají vůbec, a to nemáme na mysli jen hlídání, ale jakýkoli kontakt. Potvrzuje to svými slovy i Zdena (35). „Mám tři děti, které jsou neustále jenom s námi oběma. Manželovi rodiče žijí v Ostravě a navštěvujeme je maximálně dvakrát do roka. Jde o klasickou zdvořilostní návštěvu, při níž si ještě obvykle vyslechnu, jak jsou naše děti nevychované. Já už mám jen mámu a ta o vnoučata nejeví vůbec zájem. Dokud pracovala, přičítala jsem to tomu, že je vytížená a chce si po práci odpočinout. Teď už je dva roky v důchodu, ale situace se vůbec nezměnila. Docela často mi volá a rozebírá, kde co a za kolik mají, kde byla, a tak, ale na děti se nezeptá nikdy, natož aby za nimi přijela nebo je někam vzala,“ popisuje dnes ne neobvyklou situaci Zdena. „Na jednu stranu to beru tak, že je to její právo, děti jsem si pořídila já a ona není povinna mi s nimi pomáhat. Na druhou stranu mě mrzí, že pro naše děti je babička cizí člověk. Tuhle mi syn s očima navrch hlavy líčil, že jeho kamarádi ze školky jezdí na prázdniny k babičce na venkov, a to mi ho fakt bylo líto,“ říká Zdena.

Nechuť prarodiče ke kontaktu s vnoučaty asi nezměníte a změnu si zřejmě nevynutíte. Doktorka Špaňhelová je ale toho názoru, že byste se neměli tvářit, jako že takové jednání považujete za normální. „Pokud je prarodič takový, že se nechce s dítětem vidět, měl by mu rodič vyjádřit své překvapení, zármutek, naštvání. Měl by mu říct, že mu jde o to, aby se vytvářel vztah mezi prarodičem a dítětem.“ Také je ale možné, že si babička na hlídání vnoučete prostě netroufá, ale bojí se to přiznat, tak se raději vymlouvá, že nemá čas nebo jí není dobře. Pravda je, že z hlídání ratolestí jde občas hlava kolem i nám rodičům, a to je nám většinou o pár desítek let méně než prarodičům. A pokud babička není zrovna šampionka v běhu na dlouhé tratě, může mít s některými mláďaty opravdu potíž, a to nejen fyzickou – takový maraton kolem rušné silnice znamená obrovský stres. V tomto případě bychom měli spíše ocenit, že babička adekvátně zhodnotila své síly a schopnosti.

Babičku si (ne)koupíte...

Pokud všechno selže, vy ale někoho, kdo by se vašim dětem věnoval a alespoň částečně jim babičku nahradil, opravdu chcete, tak si tu zlatou osobu kupte. Samozřejmě máme na mysli profesionální chůvu. Ve všech velkých městech a v mnoha těch menších najdete agentury, které zprostředkovávají práci ženám, které chtějí za peníze hlídat děti. Pokud žijete na vesnici, pravděpodobně víte, kdo by si rád přivydělal pár korun a děti vám pohlídal. V případě agentury máte jistotu, že „babička“ bude mít čistý trestní rejstřík. Většina agentur podrobí uchazečku nejprve osobnímu pohovoru, ověří její reference, otestuje ji při práci s dětmi a vyžádá si potvrzení lékaře o zdravotní způsobilosti. Každá chůva absolvuje také kurz první pomoci. Ceny za chůvy se pohybují okolo 150 korun za hodinu při pravidelném hlídání, při jednorázovém okolo dvou set. Většinou je v ceně započtena i doprava, pouze u večerního hlídání se předpokládá, že zajistíte odvoz nájemné babičky domů.


Pravidla pro vztah rodič – dítě – prarodič:

* domluvte se na základních pravidlech předem: pokud bude chtít babička přijet, ohlásí se předem, pokud budete chtít vy, aby dítě pohlídala, požádáte ji také v časovém předstihu

* proberte s prarodiči svůj výchovný přístup – co se vám líbí, co ne a proč, na čem trváte, co rozhodně nedopustíte. Vyslechněte babiččin názor a jasně se k němu vyjádřete pokud cítíte, že vás babička nerespektuje jako rodiče, řekněte jí to, vyjevte své pocity: víš, mám pocit, že mě nebereš jako dospělou a zodpovědnou matku, a to mě mrzí

* navrhujte řešení konfliktních situací předem – pokud víte, že vaše matka by ráda dětem nosila sladkosti a vy chcete, aby děti jedly zdravě, řekněte jí předem, že s tím nesouhlasíte a navrhněte, čím jiným by mohla dětem udělat radost (omalovánky s pastelkami, modelína, levné DVD)

* nevyskakujte při každé radě jako čertík z krabičky, vyslechněte, jak to vaše matka dělala s vámi před 30 lety, třeba se spolu ještě zasmějete a možná se přece jen něco přiučíte. Zkuste se vyhnout zesměšňujícím formulacím znevažujícím babiččinu péči, nechcete ji přece urazit

* někdy je lepší nechat babičku stýkat se s dítětem jen když oba chtějí, a v situacích, kdy hlídání potřebujete, se spolehnout na chůvu či doporučenou studentku

Témata: Chování a vztahy, Časopis Maminka, Babička, Obrovský stres, Soudní řízení, Báb, Babi, KDO, Bez mámy, Snacha, Zármutek, Jediný syn, Mladý rodič, Hlavní slovo, Šampionka