[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Hodně maminek včetně mě si stěžuje, že babičky došly. Nedošly, jen třeba nechtějí dennodenně hlídat potomky svých dětí. Produktivní věk se prodlužuje, takže je normální, že po celoživotní dřině si naše maminky a tchyně chtějí trochu vydechnout. Po dvaceti či třiceti letech, kdy se věnovaly dětičkám, předpubertě a následné pubertě a nespaly, protože se děsily toho, jakého partnera či partnerku si jejich zlatíčko přivede domů. Divíte se tomu, že po stresu výše uvedeném mají chuť začít se věnovat sobě, chvíli odpočívat, nedělat nic? Upřímně - nedivíte. Na druhou stranu víte, že je potřebujete, protože si občas musíte zajít k lékaři, s kamarádkou na kávu a hlavně z dosahu dětských plenek a neustálého křiku, nebo si třeba jen tak vyčistit hlavu procházkou, při které netlačíte kočárek a máte čas myslet jen sama na sebe, nikoli na to, jak odpovíte na otázku „jak kaká had“ a „jestli čmeláci jedí hovínka“.
Jenže co dělat, když opravdu nejde o váš výmysl a musíte se z jakýchkoli důvodů vrátit do práce? Máte několik možností. Dát dítě do soukromých jesliček nebo školky, najít si slečnu od vedle nebo poprosit babičku, aby vnouče hlídala. Jakou variantu zvolíte? V jesličkách vašemu zlatíčku prudce vzroste nemocnost, v zimních měsících bude stejně víc s prarodiči než s vámi, slečně od vedle třeba nebudete tolik věřit? Babička je dozajista nejlepším řešením, co když ale nechce?
Rozhodně netvrdím, že žena ve věku padesát plus, která odmítne pravidelně hlídat svá vnoučata, se dá nazývat krkavčí babičkou. Rozhodně ne. Taková žena na sebe jen nechce převzít odpovědnost za výchovu malých občánků a je možné, že to nedělá z nedostatku citu, ale zkrátka proto, že jí před lety taky nikdo nepomohl, takže ani neví, jak se k vnoučatům v roli babičky chovat. Nemá cenu ji nutit k tomu, aby začala dělat přesně to, jak vy si myslíte, že by se správná babička chovat měla.
Možná máte při vyslovení slova babička na paměti tu svou, která v zástěře pobíhala za každého počasí kolem rozpálené plotny, ze které dodávala ty nejlepší dobroty, když měla chvíli času, sedřenýma rukama se s vámi pomazlila a šla vytrhat plevel, nasekat dříví a podobně. Jenže tenhle model už nefunguje. Ženy kolem padesáti let rozhodně nemají život za sebou, naopak možná začínají žít.
Chtějí se vydávat na premiéry, koncerty, bavit se s kamarádkami tak, jak posledních dvacet let zkrátka nestíhaly. Zapomeňte na klasický model Babičky od Boženy Němcové a snažte se společně se svou matkou a partnerem najít kompromis tak, abyste získala čas, který tolik potřebujete, a zároveň nechala prostor jí či tchyni. Navíc můžete jako bonus brát také to, že dříve či později začne kulturou žijící babička brát vaše zlatíčko s sebou na výstavy a podobně, takže váš potomek bude mít kulturní vyžití.
Dalším modelem, který můžete najít, jsou babičky obětavé. Pro svou rodinu udělají cokoli, na vás ale je, abyste správně odhadla míru a nezneužívala jejich laskavosti. Je dozajista skvělé, že se vám o potomstvo postará, jenže dělá to proto, že opravdu chce, z lásky a neutuchající potřeby být se svými vnoučaty? Nebo proto, že vnímá tento model jako povinnost? I když je vaše babička zlatá a vy jste vděčná, že ji máte, neměla byste jí naložit na záda víc, než si zaslouží. Nemůžete starost za své/ho potomka/y přehodit na osobu třetí tak, že si ona ani nevydechne.
Vaše tchyně/matka vám jistě ráda pomůže, ale má také právo na svůj život a vy ho musíte respektovat. Pokud tedy chcete a touží po tom i ony, můžete je do života své rodiny zapojit. Ale pouze natolik, aby nestrádala ani vaše rodina, ani hlídací babička. Mohlo by se totiž stát, že v okamžiku, kdy se jakoby vrátíte do bezpečné mateřské náruče, začne mít věčně starostlivá babička pocit, že vám může mluvit nejen do toho, co budou mít hlídané děti k obědu (to je ale úleva, když někdo uvaří a vy nemusíte nic chystat), později za vás začne ještě uklízet, ve chvíli, kdy dítě spí, vyžehlí hromadu prádla, kterou marně likvidujete už nějakou dobu, a nakonec zjistíte, že se maminky, hlavy rodiny, ptáte i na to, jestli si po pracovní době můžete zajít s kamarádkou na kávu a nakoupit.
Počítejte s tím, že vždy je něco za něco, a pokud se začnete chovat jako další dítě, které má babička na starost, počítejte s tím, že i ona vás tak bude brát. Takže se může klidně stát, že vám bude radit, co na sebe, kdy k večeři a peskovat vás, že nemáte umyté ruce (tohle se fakt přihodilo mé kamarádce, která se stala dalším dítětem své tchyně).
Nemůžete očekávat, že si pořídíte nádherné miminko a vše bude stejné jako dřív. Že se péče o něj ujmou starší ročníky a vy se dál budete bavit, jako byste dítě vlastně ani neměla. Pamatuji si jednu scénu z filmu Angelika, markýza andělů, kdy hlavní hrdinka leží se svým mužem u bazénu a přichází chůva, která jim ukáže, jak jejich syn umí chodit. Ten na požádání předvede dva tři krůčky a s vychovatelkou na týden odchází trénovat něco jiného. Tak takový váš život asi nikdy nebude a vy byste to přece ani nechtěla.
Dítě si nepořizujete proto, aby se o něj staral někdo jiný kdykoli vás napadne. Mít děti je těžká práce a musíte se na ní podílet všichni. Vy jako matka asi nejvíc, otec proto, že tátu potřebují, a prarodiče proto, že je dítka milují. V ideálním světě je to totiž nastavené tak, že rodiče vychovávají a dědeček s babičkou rozmazlují. Tak, jak možná chtěli hýčkat své vlastní ratolesti, ale neměli k tomu čas, příležitost a možná ani finance.
Rozhodně ale nepřebírají odpovědnost za výchovné kroky nebo cokoli jiného, co se dítěte týká. Nechte tedy své zlatíčko, ať si s babičkou užije dobrodružství a těší se na ni. A jestli s ní vedete nějaké kompetenční spory vy, to si raději nechte pro sebe. To vaše dítě rozhodně neřeší. To zajímá jenom to, kdy se spolu zase půjdou koupat. Půjdou?