Maminka.czVaše příběhy

Babička plašička: Po návratu od tchyně se dcera bojí všeho!

4.  8.  2019
Naše babička se stále něčeho obává – škvorů, mravenců, klíšťat, ale i studené zmrzliny. Amálka u ní o prázdninách strávila týden a z malé amazonky se stal strašpytel!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Amálka je úžasná holčička; komunikativní, pozitivní, veselá a většinou se s ní dá domluvit po dobrém. Jelikož Amču čeká tento rok školka v přírodě, chtěli jsme s manželem vyzkoušet, jak delší odloučení zvládne. U babiček bývá dcera občas na víkend, jinak jsme spíš jako rodina spolu – rádi trávíme čas společně a moc si to užíváme. Ale uvědomujeme si, že jak Amálka roste, potřebuje se od nás pomalu „odlepovat“, a tak jsme dceru nechali s manželovou maminkou týden na Kokořínsku v krásné roubence po manželově prababičce. Amálka se těšila a my byli moc spokojení, že stráví týden v krásné přírodě, a navíc s babičkou.

Děti nechtějí k prarodičům. Jsou moc přísní, stěžují si!

Amálce je pět let a od roka s námi jezdí pod stan, o víkendech na výlety do přírody, na vodu, na kola – zkrátka se snažíme být co nejvíc venku. Bydlíme sice v Praze, ale srdcem jsme oba venkovani. (Znáte to, v Praze je zkrátka práce…) Amálka se tedy nikdy nebála řádně umazat, hrát si v blátě, stavět přehrady v potoce či domečky z větví a mechu v lese. Nenapadlo jí, že by mohl být pavouk, mravenec či housenka šíleně nebezpečný tvor, který by ji snad zvládl ukousnout i nohu. Ba co hůř, že po světě putují i záludní škvoři, kteří nemají nic jiného na práci než bivakovat v uších malých holčiček. To vše a mnoho dalšího se dověděla u babičky na chatě. A my „babí“ už nyní neřekneme jinak než „babička plašička“!

Vezměte děti do lesa! Postavte bunkr, skákejte mechem a sbírejte poklady

Budu spát jen v čepici!

„Mami, než budeš povídat, dej mi čepici!“ požádala mě Amálka před spaním. Podotýkám, že bylo snad 40 stupňů a ležela ve své postýlce v paneláku. „Proboha proč, Ami?“ zeptala jsem se. Načež jsem se dověděla, že u babí spala jedině v „čepce škvorovce“, protože má babí na zahradě škvory a ty lezou do ucha a prokusují „buben“. Taky je v noci kvůli otevřenému oknu průvan, tak aby ouška nenastydla. Ostatně babí si prý do nich dává na noc vatičku! Nechtěla jsem dceru před spaním nijak lámat a dohadovat se s ní, a tak tenoučkou čapku opravdu dostala s tím (vatu ne!), že si o škvorech druhý den popovídáme. Jenže jsme si nepovídaly o škvorech, ale snad o všem, co má víc jak dvě nohy.

Vyžeňte děti ven! Proč je pro děti pravidelný pobyt v přírodě tak důležitý?

Zašlápni ho!                                             

Amču jsme vždy vedli k tomu, aby se ke všemu živému – rostlinám, stromům, hmyzu i zvířatům – chovala s úctou a láskou, a tak mě neuvěřitelně překvapilo, když se druhý den ráno z terasy, kde má Amálka kuchyňku, ozvalo: „Já ti dám potvoro! Dupnu na tebe, štípáku jeden ošklivej!“ Když jsem se šla podívat, koho dcerka vraždí, dověděla jsem se, že zašlápla mravence, protože by jí vlez do kalhot a kousnul do „pipky“. Když se pak na terase objevil druhý osamělý ubožák, začala Ami pokníkávat a oznámila, že tady si hrát nebude, protože nechce být pokousaná. (Mravenec k nám na terasu občas zabloudí, ale nikdy jsme těch pár tuláků nijak neřešili a oni nás také ne). Podobný scénář se pak opakoval venku prakticky s každým tvorečkem, který měl víc jak jeden pár nožiček. Nejfrekventovanější slova dne byla: Zašlápni, zadupni, plácni, zabij, kouše, štípe, utíkej, schovej se, pozor a podobně. Prostě den jak sen. Navíc dcera odmítla chodit na trávu, protože v trávě se to hemží infikovanými klíšťaty (ano, i v našem takřka na drn oholeném panelákovém strništi).

Babička upřednostňuje jedno vnouče. Podle vědců za to mohou i geny

Maminko, zmrzlinku mi nekupuj!

Amálku však neopanoval pouze strach z veškerých „hmyzáků“, Amálka nechtěla na koupališti dokonce ani zmrzlinu! „Mami, zmrzku až po večeři doma, jo? Dáme si ji do misky, aby se trochu rozpustila a nebyla tak studená a budeme ji jíst lžičkou, jo? Vždyť by mě jinak hrozně bolelo v krku, všechny ty děti, co tu mlsají, budou mít zítra angínu, víš?“ řekla mi zkušeně dcera. No, já si zmrzlinu dala, měla jsem na ni chuť a chtěla jsem, aby Ami viděla, že ji sním bez následků. V rámci dobrého příkladu jsem též chodila do bazénu bez půlhodinového osvěžování, šlapala vydatně v trávě, koupila si mastné hranolky, doma jsem vzdorně nenosila bačkůrky, vlídně jsem mluvila ke každému broučkovi, chodila na pronajaté zahrádce zásadně bez bot, nenosila tílko natož „čepici-škvorovku“ a podobné strašlivé věci! Moc doufám, že tato „všechnofóbie“ naši malou brzy přejde!

Aneta, 33 let

Témata: Děti, Rodina a vztahy, Vaše příběhy, Chování a vztahy, Babička, Dcera, Prarodiče, tchýně, Tchyně, Návrat, Tráva, Babi, Zmrzlina, Škvor, Slap, Klíště, Kokořín, Terasa, Housenka, KOKO, Praha, Mravenci, Tula, Kokořínsko, AMC