Maminka.czPrarodiče

Babička upřednostňuje jedno vnouče. Podle vědců za to mohou i geny

Kateřina Prachařová 12.  11.  2019
Vztah mezi prarodiči a vnoučaty je výjimečný. Jenže někdy se stane, že dědeček nebo babička dávají některému z vnoučat před ostatními přednost. Jak by se v takové situaci měli zachovat rodiče?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Vánoce už se blíží. Dvaatřicetiletá Anna, její manžel a dva synové budou stejně jako vloni trávit část svátků u Anniných rodičů. „Mám z toho obavy, minulý rok to bylo hrozné. K rodičům přijel i bratr s rodinou a bylo strašně moc vidět, jak je moje neteř upřednostňovaná. Naši jí dali pod stromeček kolo, zatímco mí kluci dostali každý malý balíček lega,“ vypráví.

Podle Anny přitom vůbec nejde o hodnotu dárků, ale o to, jak viditelně dávají prarodiče najevo zaujetí jedním vnoučetem, ačkoli mají tři. „Mí rodiče se o Janu hodně starají. Často u nich zůstává i přes noc a vzali ji už i s sebou na dovolenou. Mým synům jsou tři a pět let a nic takového zatím nezažili. A já dobře vidím, jak je jim to líto,“ trápí Annu.

Před pár týdny se Anna na návštěvě u rodičů rozčílila, když uviděla jejich kalendář v kuchyni. „Janiny narozeniny na něm byly velmi výrazně zakroužkovány. Kdežto v den narozenin tříletého Tobiáše oficiálně neměli čas – a v kalendáři jsem objevila poznámku bowling!“

Nadržování a DNA: čím více společných genů, tím více lásky

Pokud prarodiče takto jednoznačně upřednostňují některé z vnoučat, zraňují tím nejen další děti, ale i jejich rodiče. Často se tak otevírají staré rány, Anna si totiž v této souvislosti vždycky vzpomene na to, že se jako malé dítě také vždycky cítila až druhá v pořadí za svým bratrem.

Opakuje se tedy její vlastní zkušenost. Jak je to možné? Podle vědců z univerzity v Cambridge, kteří se tomuto tématu obsáhle věnovali, má chování prarodičů genetický základ! Ukázalo se, že babičky upřednostňují dcery svých synů na úkor ostatních vnoučat. Dělají to však nevědomky. Kořeny tohoto chování je třeba hledat v DNA.

Tchyně měří dvojím metrem. Mé děti jsou pro ni až na druhém místě

Jak je známo, podvědomě nás přitahují lidé, kteří jsou nám podobní. Takže čím více společných genů, tím více lásky. Převedeme-li genetiku do řeči čísel, babička a vnuk mají společných 31 procent genů, tedy nejvíce ze všech možných kombinací prarodič-vnouče. S vnučkou od dcery je shoda 25 procent a s vnukem od dcery pak 23 procent.

Samozřejmě toto vysvětlení nemusí být jediné. Někdy zkrátka prarodiče preferují nějaké vnouče proto, že je jim podobné nebo se chová jako oni. Navíc nelze očekávat, že si dva lidé vytvoří blízký a důvěrný vztah automaticky jen proto, že jsou příbuzní. Obzvlášť ve chvíli, kdy rodiny bydlí daleko od sebe, vídají se jen občas a nezažívají spolu běžné všední dny.

No a někdy zkrátka není logické vysvětlení pro to, že babička upřednostňuje divoké náročné dítě před tím hodným a bezproblémovým, které sedí v koutku a tiše si hraje.

Pro znevýhodňované dítě je tato situace vždy složitá, obzvlášť pokud je oblíbencem jeho vlastní sourozenec. Rodiče by měli být velmi citliví a empatičtí. Děti nijak nemohou za to, že po dědovi nezdědili jeho tmavé vlasy. Nebo že bydlí od prarodičů sto kilometrů daleko. Ale to, že jsou upozaďovány na úkor někoho jiného, vnímají velmi jasně. A toto chování si vyloží jediným způsobem: „Moje rodina mě má ráda méně.“

Dva příběhy babiček: Jedna nesmí své vnouče ani vídat, druhé zůstala vnučka na krku

Prarodič si to možná neuvědomuje

Děti, které stojí v pozadí, mohou zažívat pocity bezmoci a chovat se až agresivně. Navíc tento stav velmi komplikuje vzájemné vztahy mezi sourozenci. Rodiče by proto neměli před stavem věcí zavírat oči a naopak by měli situaci řešit, i když to třeba nebude příjemné. Společný rozhovor je při konfliktu obzvlášť důležitý, říká psycholožka Helga Gürtlerová:

„Pokud rodiče i prarodiče dokážou celou situaci vnímat z více úhlů pohledu, je to pro obě strany vítězství. Dokonce to může zlepšit i vztah rodičů a jejich dospělých dětí, když se konečně oprostí od starých křivd, které možná ani nikdy nebyly vysloveny,“ tvrdí.

GALERIE: Dojemné fotky dědečků a babiček s dětmi: Tady je šest důvodů, proč dnes oslavit Den prarodičů

Možná si babička vůbec neuvědomila, že si s jednou vnučkou hraje častěji? Nebo to dělá proto, že dědeček se naopak věnuje více vnukovi, a ona tak nevidí jinou volbu? Dokud o tom rodiče nezačnou sami mluvit, nejspíš se nic nezmění.

Důležité je, aby se se všemi dětmi zacházelo stejně. Někdy je řešení docela snadné – v případě Anny a jejích dětí stačilo, aby si děda s babičkou užili každého syna zvlášť. „Ta příhoda s kalendářem se mě velmi dotkla. Když jsem to mé mámě řekla, najednou jako by se jí rozsvítilo. Přiznala mi pak, že mé dva syny často nevnímala každého zvlášť, ale jako jedinou hlučnou jednotku.“

Nechala si přešít 55 let staré svatební šaty po babičce. Výsledek vás dojme!

A tak si na víkend vzala nejprve staršího z bratrů a příště zase toho druhého. „Oba rodiče slíbili, že se budou víc snažit a nebudou mezi vnoučaty už dělat rozdíly. Jak daleko jsme, zatím nevíme. Ukáže se to třeba právě na Vánoce,“ myslí si Anna.

Pokud prarodiče své chování nezmění, nezbývá rodičům než neočekávat příliš a přizpůsobit tomu i kontakt babičky a dědy s vnoučaty. Ne ho úplně stopnout, to by děti ranilo, ale uzpůsobit tak, aby byl společný čas pro obě strany potěšením. Situace se přece může kdykoli změnit a dříve opomíjené vnouče se jednoho dne stane tím nejoblíbenějším.

Témata: Děti, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Vaše příběhy, Babička, Rodiče, Prarodiče, neteř, vnučka, Příbuzní, Nádrž, Babi, Anna, Syn, Tmavý vlas, Vítězství, Logické vysvětlení, Jediný způsob, Společný čas, Vnouče, Potěšení, Dědeček, Jed, Tobiáš, Příhoda