Babičky mají rozmazlovat, ale tchyně to opravdu přehání

Ela 28. 9. 2017 07:37
Určitě bych se nenechala citově vydírat a dodržela, co se řeklo. Že když se tchyně nesrovná, tak kluka dostávat nebude a tečka. Já mít takovou tchyni tak se snad odstěhuju.
Dana 30. 9. 2017 08:23
Jsem babička tchýně a respektuji svou snachu a její výchovu. Také bych nechtěla takou tchýni jak popisuji v článku. Se snachou a synem máme dohodu, že jim dám raději peníze a oni místo mne koupí co vnouček potřebuje a co se jim líbí. Hračky, které mu koupím já, má u mne doma a také si s nimi společně hrajeme. Rozmazluji také, ale tím , že si s ním naplno hraji. Snažím se mu dávat stejné hranice jako rodiče. "Nepodkopávám " autoritu rodičů. A vnouček cítí, ž se máme vzájemně rádi.
Na místě Petry bych jí vnoučka také nedávala, dokud nepochopí, že tím vnoučkovi škodí.
Eva 7. 11. 2018 17:24
Ale paní v článku uvádí, že pomoc tchyně oni opravdu potřebují, takže řešením, že by jí syna nedávali, by sice babičku potrestali, ale na druhou stranu by tím způsobily problémy i sobě, protože by pak museli řešit, kdo jim bude syna hlídat v době, kdy ho hlídávala babička. A to bude ten kámen úrazu.
Kač 8. 11. 2018 11:21
Tak buď chtějí hlídání zadarmo od babičky, pak budou teda muset něco zkousnout, nebo ať si seženou hlídání placené, např.soukromou školku, chůvu apod.
lida 7. 11. 2018 14:06
A což takhle najít babičce dědečka? Seznámit ji s paní stejného věku? Koupit permanentku do divadla, zaplatit kurz tance pro seniory? U nás jsou možnosti vlastivědných zájezdů pro seniory apod.
Eva 7. 11. 2018 17:27
To je sice všechno hezké, ale pokud babička nebude chtít, nic z toho jí nebude zajímat, tak se to stejně mine účinkem. Jestli "žije jen pro vnoučka", nic z toho se neujme.
Lenka 7. 11. 2018 14:20
To jsou extrémy bohužel. Ale také záleží na tom co člověk zažil. Já bych takové babičce s radostí dítě půjčila, protože pokud má mantinely od vás tak se výchova z rukou nevymkne. Babička jednou spláče nad výdělkem, protože se otočí proti ní. Spíše bych se bála až bude velký, aby si k ní nechodil pro peníze, když vy mu to zakážete a babička povolí. To je horší než to že s babičkou tzv. oře ve 4 letech. Já mám děti 2, už větší a bohužel my máme druhý extrém, babička absolutně o děti nemá zájem, nekoupi jim vůbec nic a když ji náhodou potkáme, tak dělá, že nás nezná. A babička z druhé strany už není. Takže lepší milující babička než žádná 😊
Alfi1101 7. 11. 2018 17:00
Ono to právě začíná tím, že se babička vnoučka bezvýhradně zastává, koupí mu, na co si ukáže a tak dál, a bezohledným odíráním peněz to končí - a to přece nikdo nechce, nechat si z dítěte udělat bezohledného h*jzlíka (nehledě na to, že se pak lehko odsuzuje "co jste to vychovali za spratka"). U nás se k tomu taky schylovalo. Napřed to bylo "brambory k řízku sníš taky, babička s nimi měla taky práci", následovalo babiččino "u babičky nemusí!", příhoz řízku synovi na talíř a vítězoslavný pohled tříletého dítěte. O dalších, v článku popisovaných excesech nemluvě. Zabránit se tomu stoprocentně nedalo, potřebovala jsem k babičce jezdit ošetřovat smrtelně nemocného dědu a jako samoživitelka jsem neměla syna kam dávat, a je fakt, že dnes je syn skoro dospělý, a když k babičce přijede (mám podezření, že hlavně pro kapesné, které si umínila mu dávat), docela ji terorizuje s jídlem. Vytáčí mě to doběla, zvlášť když jde o ženu, která mě vychovala. Můžu jen více či méně usměrňovat a likvidovat případné následky, pokud se k tomu nachomýtnu.
Hani 7. 11. 2018 15:05
Jsem taky babička, vnukovi jsou 3 roky. Tuhle popisovanou bych poslala na výlet bez zpáteční letenky na Mars. Prostě nejsme doma, když k nám přijdeš, to je snažší. Vnukovi moc nekupuji, má hraček spoustu, když dostal k narozeninám auto- no docela slušné, tak mi chodil každý den říkat, jak je krásné, bydlíme v domku společně, ale hlídám jen vyjímečně, vždyť má oba zdravé mladé rodiče.
tomama 7. 11. 2018 19:27
Napadly mě dvě příhody z mého okolí: Moje sestra dlouho čekala na prvního potomka. Nakonec se vymodlených chlapeček narodil a od začátku dostával všechno, na čem jeho očko spočinulo. Časem se vypracoval tak, že po čtyřech přilézal ke vchodovým dveřím, když přicházela návštěva, vysoukal se jí po noze a volal: Dáječek, dáječek! No a my, nevděční příbuzní, když k nám rodinka mířila, mrkali z okna a říkali: Hele, zas k nám jde výběrčí!
No a podruhé: Maminka mé kamarádky se konečně dočkala vymodleného vnoučka. Na počátku života měl trochu problémy, ale nic, co by se nedalo napravit soustavnou péčí. Což moje kamarádka, ani milující babička nedokázaly. Ovšem babička veškeré chybky popírala a Míšenka byl prostě světec. (I když, objektivně i subjektvině, to byl nesnesitelnej agresivní parchant). Nikdy nic nedodělal, všechno házel na jiné a jen koukal, kde co schramstnout. Babička si vzala dvě zaměstnání, aby plnila kloučkovy náročné požadavky, věnovala mu část důchodu, když mu by\lo deset, nechala na něj přepsat rodinné nemovitosti... Mišutka prý má zlaté srdéčko..Když bylo chlapci osmnáct a rozhodl se, že práce není ta pravá parketa pro něj, přestěhoval se k babičce, protože pod tvrdou rukou rodičů skomíral. Babička mu za to koupila, teď už na půjčku, superpočítač.... pokračovat raději nebudu. Jen, že ten majetek, co mu věnovala, prošustroval během pár měsíců, dnes je v invalidním důchodu a pracovat už nikdy nebude. Ani funus babičce nezaplatil. :'(
Jana 7. 11. 2018 20:39
Taky mí synové mají takovou babičku. vim jaké to je půjčit slušně vychované děti a vrátí se rozhývaný a špinaví.
Jirka 8. 11. 2018 12:02
V době, kdy jsem byl teprve otec, tak babičky taky rozmazlovaly, ale když to bylo moc, tak jsem tvrdě zasáhnul. Samozřejmě souhlasně s manželkou. Můj hlavní argument byl, naše dítě, naše zodpovědnost.
Dneska jako dědeček taky rozmazluji, ale má to své hranice i formu. Určitě to nejsou hlavně hračky, ale zážitky. Příklad první. Šel jsem s vnukem na nákup a tak to na mě zkusil. Prý když jde na nákup s mamkou, tak ta mu vždy koupí nějakou hračku. To samozřejmě není pravda, tak jsme si o tom popovídali. Příklad druhý. V podstatě náhodou jsme spolu šli do kina (on poprvé) a po skončení to vnuk ohodnotil, jaká to byla krásná pohádka. A zas jsme si popovídali o tom, jak hodné děti samozřejmě chodí do kina často.
Anna 9. 11. 2018 12:53
Mám podobné zkušenosti. Bohužel s takovými lidmi se špatně domlouvá. Svou matku bych za to chování poslala do patřičných mezí, u tchýně, pokud není 100% podpora manžela tak to nejde. Tchýně je také nakupovací maniak. Máme jednoho syna, ale oblečení má tak na 4 roky dopředu a asi by ho unosili tak 2-3 děti. Pořád nám něco musí podstrkovat jakoby jsme nebyli si v obchodě koupit ani jogurt. Dokud jsem byla na mateřské vycházeli jsme dobře. Vše se zhoršilo v době kdy jsem nastoupila do práce na plný úvazek a s dojížděním. Tchýně vyzvedávala syna z MŠ a byli u nás než jsem přišla z práce. Do školky jsem ho vodila. Manžel vyzvedávání i vodění odmítal. V té době se u nás začala babička chovat jako doma - uvařila, někdy uklidila - na první pohled ideální. V okamžiku kdy pověsila záclony podle svého vkusu, začala my skládat prádlo které bylo v koši na žehlení a přerovnávat skříně jsem se několikrát hodně naštvala. Domluva jakákoliv nebyla možná. vzdy své činnosti nechala tak na 14 dní a pak se to zas znovu rozjelo. Já už si připadala že doma nemusím ani být.
Po mém posledním výbuchu je klid - tchýně vrátila klíče a já jsem ji už 3 měsíce neviděla. Manžel se musel zapojit do vyzvedávání, je to složitější ale jde to. Syna k babičce posílám s manželem, ale já mám svůj dům - svůj hrad a klid.
Rozmazlování / babičcin vliv během hlídání je vidět do dnes - syn je televizní maniak, občas násilím ho musím nutit aby dělal něco jiného. Když hotchýně u nás hlídala nesměli za ním žádní kamarádi, ideální bylo sedět u tv nebo ji mít jako kulisu ke stolní hře.
bakovan 17. 1. 2019 15:35
Mám radost, že jste se za cenu nárůstu povinností zapojili do výchovy a babičku zatím odsunuli. Já sama jsem babička i i tchyně. Vzhledem k neúprosnému věku vím, jak je pro mne nepohodlné věnovat energii při hraní s vnukem. Ale ze všech sil se snažím. Kolo, balon, vycházka, pinkání atd. Někdy se taky přistihnu na nějakém ústupku (třeba čokoládka nebo víc televize než jsem původně avizovala), ale jen někdy. NIKDY nejednám proti rodičům a snažím se držet jejich ducha výchovy. Vždyť jsem proboha měla předtím sama děti a měla bych snad vědět kam vede přehnaná opičí láska. Jen s dárky do je i v naší rodině taky až trochu moc. Mě přijde, že na vánoce mají tak jako tak všeho moc a někdy něco ani nechtějí. Končí to kdesi v koutě. Tam bych já ještě zapracovala, ale asi to nedokážu. Málo dětí v rodině, moc příbuzných a tak trochu se předvádějí. Ale myslím že než nechat zvlčit dítě, raději si zařídím hlídání jinak. Moc dobře vím, že děti zvyklé jen brát a "komandovat" nedokážou ani své staroušky pak navšívit doma nebo popř. v domově důchodců. Popř. nějak pomoct. Oni k tomu prostě nejsou vychováni.
Sandra 9. 11. 2018 17:35
Když se dospělí nedovedou domluvit, dítě vždycky trpí. Výchova, ať dobrá či špatná, se do rodiny jednou vrátí jako ten příslovečný bumerang. Bohužel mnohdy je na nápravu pozdě. I stromečky se ohýbají, dokud jsou mladé. Potom už to nejde....Čím víc pro dítě uděláme, tím míň je schopné nám to vrátit. A když nám to docvakne, bývá to většinou v Domově důchodců....
babička 10. 11. 2018 15:21
Milé maminky, že vám ale nejvíc vadí tchyně, taky jimi jednou budete.
kokina 11. 11. 2018 19:47
Já mám tuto zkušenost a věčné problémy s vlastní mamkou..tchýni nemám, jen v uvozovkách náhradní, nová přítelkyně tchána, se do ničeho neplete, akorát je daleko na to, aby mohla hlídat...s mamkou jsme si vždy skvěle rozumněly, ale od té doby, co je syn na světě (2,5r) se všechno zkazilo. Domluvy nepomáhají, křik už taky ne, navíc se staví nad nás jako rodiče, na větu babi je tady babi to a babi ono, které sama používá před synem začínám být alergická. Došlo to teď tak daleko, že se jí neozývám, ona je zřejmě uražená, ale aby se omluvila a nebo aspoň pochopila, o co nám jde ve výchově, to ne..přítel byl už několikrát ve fázi, že kvůli jejímu chování od nás chtěl odejít..teď už se mu vlastně ani nedivím a dala jsem mu za pravdu a nenechám si od vlastní mamky zničit vztah, ani nechci mít rozežraného kluka.
17