[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* Máte malé dítě a spoustu práce, zvládáte to skloubit?
Když byl Tedík miminko, tak jsem ho rok kojila a brávala ho všude s sebou. Do divadla, na koncerty. Pro něj bylo důležité, že je s maminkou. Dnes, když mám vystoupení, tak se střídáme s Petrem nebo vypomůžou Petrovi rodiče, moje sestra, chůva, někdy holky. Ty se ale teď učily na maturitu, tak jsem je nechtěla zatěžovat hlídáním. Je to jen o správném zorganizování času. Tedík je mezi lidmi rád, je veselý a přizpůsobivý.
* Jak se vy díváte na kojení dětí ve věku, kdy už normálně jedí, jaký je váš názor?
Je to věc každé maminky. Ale myslím si, že dítě, které už chodí a mluví, by nemělo být kojeno. Každý pediatr vám řekne, že mléko už nemá v tomto věku vyživovací hodnotu. Dítě potřebuje pestrou stravu, takže kojení rozhodně nemůže nahrazovat jiné jídlo. Je to spíše jen o kontaktu matky s dítětem, a to si zase nejsem jistá, co to do budoucna může udělat s jeho sexualitou? Navíc v dnešní době, kdy jsou děti mnohem dříve vyspělé než před lety? Tady bych se držela hesla „všeho s mírou“.
* A domácí porody?
No to je další kapitola. Je bez diskuse, že při nenadálých komplikacích má dítě větší šanci na přežití v nemocnici než doma na gauči s dulou. K tomu není co dodat. A maminky, které se vymlouvají na „špatné chování personálu a nepříjemné pocity v porodnicích“, by si měly uvědomit, že v této fázi je důležitější zdraví a život dítěte než chvilková nespokojenost s nepříjemnou sestřičkou.
* Máte dvě dcery, dvojčata Aničku a Marušku, z manželství s Petrem Basikou, jaké jste měla první těhotenství?
Hrozné. Bylo mi devětadvacet a snášela jsem to skutečně špatně, psychicky i fyzicky. Celé dny jsem byla sama doma, protože můj první muž a otec mých dcer chodil do práce, a mně bylo opravdu špatně, hodně jsem zvracela a bolela mě hlava. A navíc jsme na tom nebyli tehdy ani finančně dobře. Všechno bylo špatně.
* Věděla jste, že budete mít dvojčátka, a navíc holčičky?
Že to budou dvojčátka, mi pan doktor řekl hned v prvních měsících těhotenství. Ale pohlaví jsme si s prvním manželem nenechali říct. Takže holčičky byly překvapení.
ČTĚTE TAKÉ: Risk nebo zisk? Slavné těhotné maminky v „pokročilém“ věku
* Když vám lékař oznámil, že to budou dvojčata, co vás první napadlo?
Dnes se za to stydím, ale mojí první reakcí bylo zklamání. Myslela jsem si, že to nezvládnu. A to samozřejmě v souvislosti s těhotenstvím a vším tím, co se tenkrát dělo. Samozřejmě s porodem a postupem času se všechno změnilo a dnes jsem šťastná, že tak skvělé holky mám.
* Rodila jste přirozeně?
Měla jsem císaře. A už tenkrát, před 20 lety, mi dali epidural. Takže porod byl v pohodě. Holčičky ležely proti sobě, přirozený porod nebyl možný.
* Zavzpomínejte na holky, když byly malé, jaká jste byla matka?
Jaká jsem byla matka? Určitě chybující. První děti, a hned dvojčata, to není legrace. Ale bylo fajn, že holky byly stejně staré, vyrůstaly spolu, hrály si, většinu věcí dělaly dohromady. To je jedna z velkých výhod dvojčat. Já zůstala doma s holkama první rok, pak si vzal mateřskou manžel.
* Nyní vychováváte s druhým manželem Petrem Polákem tříletého synka Theodora. V porovnání s děvčaty, jaké bylo vaše druhé těhotenství a porod?
Úžasný, nádherný, růžový. I přesto, že mi bylo už 45, hrozně jsme se všichni těšili. Já, manžel i holky. Jako před lety jsme si ale nenechali říct, co to bude. Porod proběhl císařem, a to tentokrát z více důvodů. Jednak jsem měla císaře už poprvé a také jsem přeci jen byla starší prvorodička a pan doktor nechtěl nic riskovat. Při samotném porodu byl Petr i holky a opět jsem rodila v epiduralu, jen v částečném umrtvení. Pamatuji si skoro všechno. Plakala jsem dojetím, když mi Tedíka pan doktor předal.
* Kdo vybral jméno pro malého?
Jména jsme vybírali celá rodina, seděli jsme vždy u stolu a vylučovací metodou postupně odpadaly jednotlivé návrhy. Nakonec zůstal Theodor a Hubert. Huberta chtěl Petr. A dnes, když se na Tedíka koukám, tak si říkám, že by ten Hubert k němu také seděl. (smích)
POKRAČOVÁNÍ: Bára Basiková: „Pokud je třeba, klidně Tedíkovi jednu přes zadek lupnu“ >>>