[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Bára i Pavel procházejí terapiemi, které jim pomáhají vyrovnat se s nelehkou životní situací. Magazínu Reportér svěřili, že protahovat vztah donekonečna kvůli dětem není žádoucí. A že „naložit dětem” později to, že s nimi rodiče zůstali právě kvůli nim, není ta pravá cesta.
„Dětem je jasné, že jejich rodiče nejsou šťastní; že se trápí. Když do vztahu navíc časem začnou prosakovat lži a nevěry, všechno vycítí ze vzduchu a ukládají si to jako vzorečky pro svoji budoucnost. My dva s Pavlem se sice často míjíme, ale zůstali jsme věrní nějakým svým vnitřním pravdám a náš rozchod tenkrát nevyplynul z toho, že bychom si udělali vyložené ošklivosti, což si přejeme holčičkám ukázat,” řekla v rozhovoru Bára.
VIDEO: Netradiční rozhodnutí herců po rozchodu
Protože Bára prošla v minulosti zkušeností se střídavou péčí, kdy v tomto modelu částečně vychovávala syna tehdejšího partnera, věděla, že nechce, aby se její děti stěhovaly s batůžkem tam a zpátky. Řešení, které s Pavlem zvolili, je střídavá péče tak trochu naopak. Mají společný byt, ve kterém dcery žijí a rodiče se u nich střídají.
„Když už ke střídavé péči dojde, připadá mi tohle jako schůdnější varianta, než aby mělo dítě stále onen batůžek na zádech,” hodnotí tento model psycholog a kouč Vilém Urban. „Důležité pro děti je, že tu mají své místo, svůj pokojíček. Pro děti je to téměř jistě lepší varianta, když se střídají rodiče a ne ony.”
„Někdy jsme tam dohromady, někdy se střídáme, každopádně ony se nikam nepřemísťují,” upřesnila ve zmiňovaném rozhovoru Bára Poláková s tím, že to oběma partnerům připadá jako nejšetrnější možnost řešení situace.
„Děti v takovém případě nemají dva pokojíčky a dvoje hračky. Druhá věc je, že dítě vždy ‚nasává’ od rodičů, jak žijí oni. A tenhle systém zase znamená, že ‚batůžky’ nosí rodiče. A byt může být jakousi hotelovou domácností pro všechny. Každopádně je to určitě lepší varianta, než dvě domácnosti pro děti,” uzavírá Vilém Urban.
Střídavá péče (či střídavá výchova) znamená, že o dítě pečují střídavě oba rodiče.
Čas, který dítě stráví s každým z rodičů, je stejný nebo podobný. Intervaly, v jakých ke střídání dochází, mohou být od několika dnů do několika týdnů, v některých případech i delší.
V západoevropských zemích, Skandinávii, USA či Kanadě jde o běžný model fungující od 80. let, v tuzemsku ji právní řád umožňuje teprve od roku 1998.
Podle statistik v loňském roce soudy rozhodly o svěření dětí do střídavé péče ve 13 procentech případů. Každé 7. dítě má dnes po rozvodu zachovanou péči obou rodičů. Zbylých 6 dětí ze 7 stále přichází o péči jednoho z rodičů (Zdroj: stridavka.cz).