[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Patříte mezi zvířátkomily, kteří chovají doma psa nebo kočku? Nebo obojí a ještě v množném čísle? Někteří mají domácí mazlíčky tak trošku jako své děti. Jsou pro ně členem rodiny. A když pak do rodiny přijde miminko, které svým způsobem pozornost páníčka a paničky mazlíčkovi vezme, může nastat problém. Stejně tak v období, kdy dítko postupně roste, začne se pohybovat vpřed a svého kamaráda tak trošku pronásledovat. Pro jejich bezproblémové soužití ale můžete udělat poměrně dost. A taky připravit tu nejlepší půdu pro jejich budoucí, možná nerozlučné přátelství. Jak na to?
S přípravou pejska nebo kočky na příchod nového člena domácnosti je ideální začít už během těhotenství. Pokud chcete čtyřnohého kamaráda odnaučit společnému spaní v posteli nebo rozvalování se na sedačce, právě tohle období můžete využít, protože až bude miminko na světě, nebude na to ani čas, ani prostor, a rozhodně by to nedělalo dobrotu – ostatně jako jakékoli zásadní změny, které s příchodem prcka nastanou. Hýbat byste mu neměli s pelíškem nebo miskami, zkrátka ideálně s ničím, na co je zvířátko zvyklé. „Důležité, i když občas náročné, je zachovat psovi alespoň částečně systém vycházek, krmení a času stráveného společně,“ říká veterinářka a čtyřnásobná maminka MVDr. Laura Satrapová. Kromě ponechání svých „jistot“ se snažte dávat chlupáči lásku najevo stejně jako předtím, než jste si přinesla z porodnice své „lidské mládě“.
Pes a kočka, jak známo, se povahově poměrně dost liší. Základem u psa je, aby přijal miminko do „smečky“, aby ho respektoval jako člena rodiny a nepovažoval ho za vetřelce. Po příchodu z porodnice se s pejskem nejdřív pozdravte vy a pak mu představte nového člena rodiny. Samozřejmě ho nenechte hned oblíznout celý obličejík, dítě ještě nemá vyvinutý imunitní systém a na takovéhle setkání „tváří v tvář“ není připravené. Pokud se bojíte nebo si nejste jistá, nechte mu alespoň očichat kousek jeho oblečení, aby se s ním pomalu začal seznamovat. „Při seznamování bych vyhodnotila prvně hlavně to, jaké mám plemeno, jeho dosavadní chování a povahu. Příchod a vítání z porodnice doporučuji provést na neutrální půdě, před domem, na zahradě. Pejska bych nechala miminko očichat, ale pod dohledem. Do bytu už pak můžete přijít jako smečka, společně,“ radí veterinářka s tím, že v bytě je nadále dobré respektovat psí zvyklosti. V opačném případě se totiž může pejsek cítit zmateně a může zbytečně žárlit. Psi jsou chytří a poznají mládě, byť lidské. Jen potřebují vhodné podmínky pro to, aby ho mohli co nejlépe přijmout „za své“.
Kočka, to je jiná káva. Vycvičit se moc nedá a vůbec si tak trošku dělá, co chce. Ani rozkazy tady nepadnou na úrodnou půdu. Má ráda svůj prostor a svobodu. To ale neznamená, že je jí nový člen rodiny ukradený jako akvarijní rybičce. „Příchod nového člena je změna pro každého, i pro čtyřnohé přátele. Ti vnímají samozřejmě již miminko v bříšku, přípravy, velice dobře tuší, že se něco děje, že doma přibývá výbavička, nábytek a s tím spojené napětí. Možná se s celou situací vyrovnávají hůře kočky než psi. Například náš kocour se na prvních čtrnáct dní přestěhoval do sklepa, dělal, že děti nevidí,“ vzpomíná Laura Satrapová.
Kočky se rády choulí v teple a láká je dětská postýlka, ve které se můžou zachumlat. Myslete ale na to, že bezbranného novorozence můžou snadno škrábnout nebo kousnout. Nejenom psa, ale ani kočku nikdy s dítětem nenechávejte samotné. I když si myslíte, že byste za ně dala ruku do ohně, nikdy nelze předvídat všechny okolnosti, které můžou vést k nebezpečné situaci nebo dokonce k neštěstí. Může to být mžik a zvíře, ač nerado, způsobí pohromu. Vždy proto mějte i svou číču v blízkosti miminka „na očích“.
Před příchodem děťátka se ujistěte, že má váš chlupatý miláček v pořádku všechna očkování a že je řádně odčervený. Poraďte se s veterinářem, jak často je třeba ho (nebo ji) odčervovat – s malým dítětem by to mělo být určitě častěji, minimálně čtyřikrát ročně do pěti let věku dítěte.
Zvířata můžou být pro dítě velkým pomocníkem, a to nejenom co se týče psychické stránky. Můžou totiž prospět i jejich imunitě. Pokud dítě vyrůstá v přehnaně sterilním prostředí, jeho imunitní systém nemá šanci trénovat reakce na nejrůznější podněty. A právě to vede ke vzniku alergií, protože imunitní systém se nenaučí rozlišit běžné a neškodné podněty od těch, proti kterým je třeba se aktivně bránit. Důležitým obdobím je přitom hlavně první rok života dítěte. Vyrůstá-li s chlupáčem od narození, je podle vědeckých výzkumů menší pravděpodobnost vzniku alergie na zvířecí srst, přičemž obzvlášť kočičí srst bývá často plná alergizujících látek. Zvířátko zkrátka pomáhá imunitnímu systému rychleji dozrát.
Domácí mazlíček se může stát pro dítě přítelem, který ho navíc mnohé naučí. Díky němu se také postupně učí zodpovědnosti, povinnostem a empatii. A to se mu v životě určitě neztratí. „Přínosem pro naše čtyřnohé parťáky časem určitě bude nový kamarád a čas s kočárkem venku. Pár komplikací může nastat, ale jsou vždy řešitelné a není to důvod zvířete se zbavovat. Nechte všemu přirozený průběh,“ dodává Laura Satrapová.
Pes a kočka chrání nového člena smečky. Podívejte se na video:
Náš kocour Čeněk byl až do příchodu miminka vládcem celé domácnosti. Všechno mu patřilo včetně naší postele. Když jsme přinesli domů Marečka, cítil ho, jen jsme vešli do dveří. Čichl si k němu a utekl. Urazil se a nemluvil s námi. My měli plnou hlavu miminka a asi jsme se kocourovi málo věnovali. Do ložnice měl Čeněk po příchodu malého zákaz vstupu, aby neskočil Marečkovi do postýlky.
Marečka si ale vůbec nevšímal, spíš chtěl od něj být co nejdál. Jeho pláč absolutně nesnášel, pořád mňoukal a klepal se. Tak jsem ho pouštěla často ven, aby to nemusel snášet. Čeněk pak začal marodit, tak jsme s ním lítali na veterinu a já o něj měla opravdu strach. Nakonec nám řekli, že nervy v tom roli nehrály, každopádně to začalo záhy poté, co se Mareček narodil. Když malej trochu povyrostl, pustili jsme Čeňka zpátky do ložnice.
K postýlce teď vždycky jen přijde, čichne a uteče. Márovi je pět měsíců a myslím, že Čeněk k němu zaujal postoj tiché tolerance. Mareček si ale Čeňka zamiloval, rád ho pozoruje a směje se na něj. Trochu se děsím, až začne lézt, jak to spolu kluci zvládnou. Určitě ale budou nerozluční kamarádi. Jednou. Až se malej naučí nosit misku s granulkami.