[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
V lednu se vám narodil druhý syn. Už máte toulavé boty a plánujete vyrazit do světa ve čtyřech? Je něco, z čeho máte obavy?
No toulavý boty asi máme, protože už za chvíli zavolám taxi a jedeme na letiště směr USA. Ano, z trojky se stala čtyřka, ale jeden kufr stále zůstává. Určitě to bude změna a vše bude opět o mnoho náročnější, ale my se strašně rádi popichujeme s naší komfortní zónou.
Kam byste se chtěli podívat – na nová místa nebo naopak někam, kde jste ještě nebyli?
No samozřejmě máme pár jasných cílů, které rozhodně chceme navštívit, jako jsou třeba Galapágy, Peru, Norsko... Jsou místa, o kterých se hodně mluví a vzbuzují u lidí obrovská očekávání, ta se pak ovšem nenaplní. Naopak místa, o kterých se moc nemluví, umí naprosto překvapit a nadchnout. Jedním z takových míst je Arizona. Naprosto ji zbožňujeme, ne kvůli Grand Canyonu, ale kvůli každé vesničce, motorestu, okamžiku...
Procestovali jste toho opravdu hodně. Je nějaké místo, které byste rodičům s malými dětmi moc nedoporučovali? A kde vás to zase příjemně překvapilo?
No tak za nás rozhodně s kočárkem vynechejte Benátky. Je tam moc mostů přes kanály a více taháte kočárek v ruce než jdete po vlastní ose. Nejvíce „baby friendly“ nám přijde USA. Opravdu jsou tam děti na prvním místě a je jedno, jestli to je Florida, nebo Aljaška. Překvapila nás i Namibie, stát v jižní Africe, který je úplně skvělý na stanování na autě a projíždění safari. Určitě se tam chceme ještě jednou podívat i s oběma kluky.
Stalo se vám někdy, že jste se s Elliotem ocitli někde, kde to nebylo pro děti úplně příznivé?
Ondra: První mě napadá svítící plankton v Kambodži. Tam jsou dva osamocený ostrůvky a místní nám říkali, že je to pro děti úplná pohodička. A najednou jsme se v deset večer ocitli na místě, kde byla úplná tma, elektřina nešla a oni řekli – támhle je loď, tak běžte. Tak jsme šli do moře, kde byla kocábka, která vypadala, že se každou chvíli převrátí...
Kamča: … a jeli jsme někam na širé moře, což bylo prý jediný místo na Zemi, kde je osmdesátiprocentní šance vidět svítící plankton. A všichni nám tvrdili, jak je to strašně baby friendly.
Ondra: A kromě té lodi nás čekalo další překvapení, když ukázali na místo a řekli nám: Tak tady skočíte do vody a asi ve dvou metrech je ten svítící plankton.
Kamča: Elliot byl v pohodě, ale my jsme byli úplně vystresovaní.
Ondra: Nepříjemný to bylo ještě na Kajmanech, kde jsme měli ubytování přímo na pláži v proskleném apartmánu. Druhý den ráno jsme na telefonu viděli výstrahu proti tsunami. Tak jsem psal majiteli, co máme dělat. On ale jen odepsal, že tsunami tam ještě nikdy nebylo. Koukal jsem na tu pláž a říkal jsem si: Jak poznáme, kam máme běžet?
Kamča: Pořád jsme se dívali, jestli neustupuje moře, ale naštěstí to dopadlo dobře. My jsme začínali cestu s Elliotem Asií z toho důvodu, že je laciná. Tím, že jsme ze začátku neměli sledující a neměli jsme všude vybartrované hotely, tak jsme si to platili ze svého, takže jsme ty dražší destinace volili až ke konci cesty. Začínali jsme – Vietnam, Kambodža, Srí Lanka, Maledivy, Bali. Tam se člověk dostává často do nějakých nepříjemností.
Ondra: Ještě byly vtipné Bahamy. Představoval jsem si takovou východní Havaj Ameriky, kde jsme chtěli navštívit prasečí pláž. Na tu se jezdí buď z Nassau, nebo z ostrova dole. Takže jsme volili levnější variantu, ale tam nebylo nic, jen špinavý hotel za tři sta dolarů na noc. V obchodě nic, jak u nás za komunismu. Týden jsme jedli krekry a Elliotovi jsme sehnali jogurty. Zachránila nás jen kaše. To bylo spíš za trest. Navíc nám týden pršelo, což oni sami říkali, že vůbec neznají. Tam ani neměli na půjčení auto, takže jsme poprvé v životě stopovali a vždycky jsme stopli auto s obrovským dvousetkilovým černochem ověšeným řetězy, auto zevnitř vybrakovaný, místo volantu jen nějaký páčky. Ale byli strašně milí a vzadu měli děti, které vezli ze školy.
Na cestách jste také otěhotněla. Jak jste zvládala těhotenství?
Jen tak tak... Je to velice ošemetná otázka a mnohokrát v těhotenství si říkáte, jestli jste to už trochu nepřehnali. V těhotenství jsem projela Aljašku, Kalifornii, Kanadu, Thajsko, Bali, ale kdybyste se mě zeptala, jestli je to ok a doporučuji, tak vám řeknu, že to si musí zvážit každý zvlášť, pocity se opravdu mění každým dnem a na každém místě.
Jak se může zabalit čtyřčlenná rodina do jednoho kufru? A jak může vypadat cestování s miminkem a tříletým synem po světě? Sledujte Instagram @TheSikls.
Jak zvládá cestování váš syn a co říkal na to, že teď jste byli pár měsíců doma v Čechách?
Nerada bych mluvila za něj, ale co se týká Elliota, tak je strašně společenský a miluje lidi, ať už v letadle, autobuse nebo na nějakém turistickém místě. Vyloženě klídek mu úplně nevyhovuje. Má rád interakci se staršími dětmi. Sami jsme zvědaví, jestli jednou přijde, že chce zůstat na jednom místě nebo že mu už chybí cestování a ať už někam jedeme, jako nám to gestikuluje nyní: "Táto, mámo, jedeme na výlet, ok?"
Máte nějakou vychytávku pro rodiče, kteří se chystají cestovat s dětmi?
Tak těchto tipů je opravdu mnoho a většinu jich dopřávám našim sledujícím na sociálních sítích. Určitě bych radila těhotným maminkám nebo rodičům s kočárkem, aby nečekali fronty. Nebo jedna z našich TOP, vždy mějte flashku s oblíbenými pohádkami s sebou. Na hotelu stačí dát do televize a dítě je naprosto spokojené po dlouhé cestě. Více na mém profilu na Instagramu @kamilasikl.
Co byste poradili rodičům, kteří mají strach z cestování s malými dětmi?
Že cestování má být především o požitku a zážitku. Nejde říci: ,,A jeďte, určitě si to užijete." Určitě si rodiče musí sami říct, na co si troufnou a co jim všem vyhovuje. Některé děti třeba nebudou sdílet stejnou zálibu a prostě je k tomu nemá cenu lámat, ale někdy naopak to tam je a symbióza funguje skvěle.
Blíží se Velikonoce. Slavíte je na cestách?
Když jsme v ČR, tak určitě. To se nám ale už dva roky po sobě nepovedlo. Loni jsme je trávili na Zanzibaru a letos to bude Florida. Tentokrát jsme ale kvůli tomu udělali Elliotovi "Vajíčkobraní" o týden dříve. Schovali jsme mu čokoládové zajíce a vajíčka po zahradě, aby aspoň takto užil trošku atmosféry Velikonoc.