[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Berenika přiznává, že co se týče kojení, je trochu rozpolcená. "Už během těhotenství jsem často říkala 'až přestanu kojit'. Říkám to furt. AŽ PŘESTANU KOJIT, tak se strašně zdunim. Pak se poprvé celou noc vyspím. Půjdu do kavárny a tam si budu dávat pět hodin jedno kafe, aniž bych se nervovala, že někde vříská hladový dítě. Pojedu s Kryštofem na romantickej víkend. Půjdu do kina a pak na víno. Budu nosit JENOM oblečení bez knoflíčků. Půjdu cvičit a nebudu muset mít prsa omotaný tejpou. Čau nazdar, vy debilní vložky na kojící prsa!," píše na svém Instagramu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu K tomu kojení, jo. Když byl ten světový týden. Čtu, jak je skvělý, poslouchám, jak je skvělý... A JE!!! Pak jsou tady ale holky, který kojit nemůžou. A mně je potom děsně líto furt slyšet a číst, jak je kojení ta nejvíc a nejdůležitější věc na světě. Jako matka přece chci svýmu dítěti dát to nejlepší! A myslim, že to tak máme všechy. A proto mě mrzí, když se neberou ohledy na nekojící matky. Jak se s tim maj vypořádat ty, který z jakýhokoliv důvodu prostě nemůžou? Je přece na světě x milionu lidí, který kojený nebyli a taky žijou, jsou šťastný a zdravý. Tak to jako takovej úvod. A teď moje rozpolcenost, co se týká kojení = (nádherný) závislosti dítěte na matce. Už během těhotenství jsem často řikala “až přestanu kojit”. Řikám to furt. AŽ PŘESTANU KOJIT, tak se strašně zdunim. Pak se poprvé celou noc vyspim. Půjdu do kavárny a tam si budu dávat pět hodin jedno kafe, aniž bych se nervovala, že někde vříská hladový dítě. Pojedu s Kryštofem na romantickej víkend. Půjdu do kina a pak na víno. Budu nosit JENOM oblečení bez knoflíčků. Půjdu cvičit a nebudu muset mít prsa omotaný tejpou. Čau nazdar, vy debilní vložky na kojící prsa!! No zkrátka a dobře. Pořád směruju k tomu, až budu SVOBODNÁ. Děsně se na to těšim. A teď ta rozpolcenost: Nějak jsem myslela, že to bude úplně přirozený. Budu prostě kojit a pak přestanu, nějak se to udělá a já už budu mít trochu prostoru i pro sebe. No jenže! Mě zradilo, co to kojení vlastně je! Souznění, radost, útěcha, láska. Lola se třeba teď budí v noci furt. A chce jenom potvrdit, že tam jsem (respektive moje prsa). Řikám si furt - ne, když nemá hlad, tak ji pochovám, utišim, ale nebudu ji přikládat! Dělá si ze mě dudlík a už se nikdy nevyspim! Ale moc mi to nejde. Ten klid, když ji nechám přisát. Ta úleva, že se cítí naprosto v bezpečí. No a pak si vždycky představim, že teda budu konečně “svobodná” a kojit nebudu a řikám si - ale kam tohle všechno půjde? Jak to budu řěsit? Co tý holčičce mý malý řeknu, když bude v noci vřískat?? No, takže se nic nemění, furt řikám “až přestanu kojit”, furt se vlastně těšim a zároveň mi to už teď je líto. Ale ono se to všechno nějak pěkně vyřeší samo. Žejo, holky? Příspěvek sdílený Berenika Kohoutová (@berenika_off), Srp 11, 2020 v 10:26 PDT
K tomu kojení, jo. Když byl ten světový týden. Čtu, jak je skvělý, poslouchám, jak je skvělý... A JE!!! Pak jsou tady ale holky, který kojit nemůžou. A mně je potom děsně líto furt slyšet a číst, jak je kojení ta nejvíc a nejdůležitější věc na světě. Jako matka přece chci svýmu dítěti dát to nejlepší! A myslim, že to tak máme všechy. A proto mě mrzí, když se neberou ohledy na nekojící matky. Jak se s tim maj vypořádat ty, který z jakýhokoliv důvodu prostě nemůžou? Je přece na světě x milionu lidí, který kojený nebyli a taky žijou, jsou šťastný a zdravý. Tak to jako takovej úvod. A teď moje rozpolcenost, co se týká kojení = (nádherný) závislosti dítěte na matce. Už během těhotenství jsem často řikala “až přestanu kojit”. Řikám to furt. AŽ PŘESTANU KOJIT, tak se strašně zdunim. Pak se poprvé celou noc vyspim. Půjdu do kavárny a tam si budu dávat pět hodin jedno kafe, aniž bych se nervovala, že někde vříská hladový dítě. Pojedu s Kryštofem na romantickej víkend. Půjdu do kina a pak na víno. Budu nosit JENOM oblečení bez knoflíčků. Půjdu cvičit a nebudu muset mít prsa omotaný tejpou. Čau nazdar, vy debilní vložky na kojící prsa!! No zkrátka a dobře. Pořád směruju k tomu, až budu SVOBODNÁ. Děsně se na to těšim. A teď ta rozpolcenost: Nějak jsem myslela, že to bude úplně přirozený. Budu prostě kojit a pak přestanu, nějak se to udělá a já už budu mít trochu prostoru i pro sebe. No jenže! Mě zradilo, co to kojení vlastně je! Souznění, radost, útěcha, láska. Lola se třeba teď budí v noci furt. A chce jenom potvrdit, že tam jsem (respektive moje prsa). Řikám si furt - ne, když nemá hlad, tak ji pochovám, utišim, ale nebudu ji přikládat! Dělá si ze mě dudlík a už se nikdy nevyspim! Ale moc mi to nejde. Ten klid, když ji nechám přisát. Ta úleva, že se cítí naprosto v bezpečí. No a pak si vždycky představim, že teda budu konečně “svobodná” a kojit nebudu a řikám si - ale kam tohle všechno půjde? Jak to budu řěsit? Co tý holčičce mý malý řeknu, když bude v noci vřískat?? No, takže se nic nemění, furt řikám “až přestanu kojit”, furt se vlastně těšim a zároveň mi to už teď je líto. Ale ono se to všechno nějak pěkně vyřeší samo. Žejo, holky?
Příspěvek sdílený Berenika Kohoutová (@berenika_off), Srp 11, 2020 v 10:26 PDT
Pořád se prý směje tomu, až bude SVOBODNÁ: "Děsně se na to těšÍm. A teď ta rozpolcenost: Nějak jsem myslela, že to bude úplně přirozený. Budu prostě kojit a pak přestanu, nějak se to udělá a já už budu mít trochu prostoru i pro sebe. No jenže! Mě zradilo, co to kojení vlastně je! Souznění, radost, útěcha, láska. Lola se třeba teď budí v noci furt. A chce jenom potvrdit, že tam jsem (respektive moje prsa). ŘÍkám si furt - ne, když nemá hlad, tak ji pochovám, utišÍm, ale nebudu ji přikládat! Dělá si ze mě dudlík a už se nikdy nevyspÍm! Ale moc mi to nejde. Ten klid, když ji nechám přisát. Ta úleva, že se cítí naprosto v bezpečí. No a pak si vždycky představÍm, že teda budu konečně “svobodná” a kojit nebudu a řÍkám si - ale kam tohle všechno půjde? Jak to budu řesit? Co tý holčičce mý malý řeknu, když bude v noci vřískat??," ptá se!
Berenika přiznává, že až jednou ta chvíle nastane, vlastně ji to bude mrzet: "No, takže se nic nemění, furt říkám “až přestanu kojit”, furt se vlastně těšim a zároveň mi to už teď je líto. Ale ono se to všechno nějak pěkně vyřeší samo. Žejo, holky?," ptá se.
A v diskuzi ji radí třeba i spisovatelka Radka Třeštíková: "Já obě děti přestala kojit zhruba po roce, u Ely mi došlo mlíko asi vyčerpáním, protože mi umíral táta a Jonatan si svůj příděl prostě vypil, víc jsem neměla, moc bych to být tebou ani neřešila, jednou kojit přestaneš a basta."
Tamara Klusová tvrdí, že ten moment, kdy přestat máma prostě pozná: "Tomuhle se říká moc přítomného okamžiku! Beru, udrž si tenhle úhel pohledu! To je nejvíc! A věr, že přesně ucítíš, kdy přijde ten moment. Teď je nejvíc tohle vaše splynutí, které už se pak nikdy nebude opakovat, zároveň však přijdou jiný krásnosti, každá doba má svoje kouzla. Jsi skvělá - krásně jsi to napsala! Zdravím Vás obě, holky!"