Bezpečí pro malé průzkumníky. Pády, popáleniny, otravy... Co radí záchranář Marek Dvořák?

Bezpečí pro malé průzkumníky. Pády, popáleniny, otravy... Co radí záchranář Marek Dvořák? | Foto: istock.com

Foto: istock.com

Ne že by váš byt byl džungle, ale nedesignovaný na malé, navrch nezkušené obyvatele prostě není. Můžete své obydlí dodatečně vytunit bezpečnostními prvky a počet nástrah tím snížit – a my jsme určitě všemi deseti pro. Zkušenost ale varuje, že vynalézavý čipera si tak v rámci neúnavného průzkumu okolního světa může v domácnosti ublížit.

Schválně se podívejte na byt z výšky očí vašeho dítěte. Divná perspektiva, že? Třeba že vypínače světel jsou tak vysoko, že si dítě samo nerozsvítí, ale elektrické zásuvky natolik dole, aby do nich pohodlně mohlo strčit cokoli. Jasně, můžete pořídit všechny ty záslepky, ochrany rohů, pojistky šuplíků a oken, zábrany na schodiště, protiskluzové pásky na schody, netříštivá skla a spoustu dalších bezpečnostních vychytávek – a asi byste i měli. Stejně ale tipujeme, že vaše vynalézavá ratolest přijde na nějaký způsob, jak se přizabít. Přitom kolikrát jde o zdánlivé drobnosti, které by vás třeba ani ve snu nenapadly. Což ovšem neznamená, že nenapadnou vaše dítko. Jako když si řekne o velkého plyšáka a pak si z něj udělá vysvobozující schod ze svého šprušlového spacího vězení. Nebo sice sotva leze, ale dokáže přisunout židličku k oknu – obzvlášť ta otevřená dokořán malého horolezce vyloženě vábí. „Skoro vždycky je to tak, že dítě někdo deset vteřin nehlídal. Deset blbých vteřin, střih, let do popáleninového centra,“ říká známý lékař urgentní medicíny a záchranář Marek Dvořák, jehož instagramový účet o první pomoci má přes 360 000 sledujících.

„Deset vteřin je dlouhá doba na průšvih,“ souhlasí s ním Veronika Poláčková, lékařka z pražského Ústavu leteckého zdravotnictví. „Se synem jsem se třeba rozčilovala, proč má tahací kačer tak nesmyslně krátký provázek, vždyť se pořád převrací! Až u dcery, která si omotala kabel od televize kolem krku a začala se dusit, jsem uznala, že sice každé dítě je jiné, ale blbý nápad můžou mít všechny.“ A přesně těmihle „blbými nápady“ a nehodami vás teď budeme tak trochu strašit.

VIDEO: Blesk podcast: Záchranář Marek Dvořák: Influencer si za 15 vteřin vydělá dvakrát tolik, co lékař za měsíc

Otravy

Ochutnají kdeco. Od pavouka přes odhozený cigaretový nedopalek po gelovou kytičku do WC. Skupinou nejvíce ohroženou otravami jsou děti od jednoho roku do tří let. Ale co si budeme povídat, i ještě školáci mají někdy přihlouplé nápady. Až 90 procent otrav se stane doma, většinou nepozorností rodičů nebo špatným uskladněním nebezpečných látek. Dezinfekční a čisticí prostředky proto volte s bezpečnostním uzávěrem a vyhraďte jim uzamykatelnou skříňku. Poctivě zamykat byste určitě měli i léky – a nezapomínejte je do té skříňky vracet! A ačkoli jste mičurinská povaha, na pár let si odpusťte tchynin jazyk, diefenbachii, dračinec, břečťan a další víceméně jedovatou zeleň. Ne, nestačí pokojovku přesunout na skříň, může jí třeba upadnout lísteček… Přístup k lékům, čisticím prostředkům a pokojovkám nezapomeňte zkontrolovat, když dáváte děti k babičkám.

MUDr. MAREK DVOŘÁK: Malé děti jsou prostě zvědavé. Na co dosáhnou, to strčí do pusy, ať už jsou to tablety do myčky, nebo v horším případě léky rodičů či prarodičů. V angličtině se říká „one pill can kill“ – edna tableta může zabít. To je třeba případ beta blokátorů, užívaných typicky na vysoký krevní tlak. Dospělému jedna tableta nic extra neudělá, ale dítěti, které má mnohem menší hmotnost, může tak fatálně snížit krevní tlak, že ho to i zabije. Toxikologické informační středisko má zřízenou nepřetržitou celorepublikovou telefonickou lékařskou informační službu (224 91 92 93 nebo 224 91 54 02 – uložte si do telefonu!), kde podle toho, co dítě snědlo a jak moc, vyhodnotí nebezpečí a poradí vám, jak jednat. Jestli třeba pomůže černé uhlí, zda vyvolat okamžitě zvracení nebo – a na to pozor! – zda je naopak určitě nevyvolávat.

Popáleniny

Horké nápoje způsobují většinu opařenin u dětí do pěti let. Zasažena bývá hlavně hlava, krk a hrudník, takže případné trvalé následky jsou celý život vidět. Navíc se jedná o velmi bolestivé zranění, které vyžaduje dlouhé léčení a i opakované zákroky. Pořiďte si proto zábranu na sporák, zvykněte si vařit na zadních plotýnkách, nestavte hrnce a horké nápoje na okraje kuchyňské linky a stolu. Pozor také na ubrusy, které na sebe může dítko strhnout. Stejně nešťastně může zatahat za elektrickou šňůru od varné konvice, grilu, remosky nebo žehličky. Dost opařenin vzniká i ve vaně, manipulace s kohoutkem děti láká. Nikdy je proto nenechávejte v koupelně bez dozoru – nemluvě o nebezpečí utopení.

MUDr. MAREK DVOŘÁK: Popáleniny nebo opařeniny jsou poměrně podceňované na to, o jak závažnou věc se jedná – deset procent popáleného povrchu může dítě výrazně ohrozit na zdraví! Obecně vždycky, když jsou puchýře, jde o popáleninu druhého stupně, kterou je třeba odborně ošetřit. Může se infikovat, zanítit, hrozí škaredé jizvy, ale i otrava krve. Dnes už se dá popálená část vyfotit a poslat do popáleninového centra, kde vám řeknou, zda vyrazit do nemocnice, nebo jenom zachladit. Chladit doporučujeme ihned proudem příjemně chladivé vody do vymizení pocitu bolesti. Ideálně si vezměte dítě třeba do sprchy, polévejte opařenou část vodou a do toho volejte záchranku.

Pády a další úrazy

Dítě jako účastník dopravní nehody, to je černá můra nás rodičů. Má to svoje opodstatnění, nejvíce smrtelných úrazů se odehrává právě v dopravě. Domácí nehody sice nebývají tak vážné, na druhou stranu polovinu hospitalizovaných úrazů zapříčinily pády, nejčastěji právě v prostředí domova nebo jeho okolí. Zejména pak ve věkové skupině 0–5 let, to jsou ty pády z přebalovacích pultů, postelí, schodů a nábytku, podklouznutí ve vaně, na dlaždicích, plovoučce, zakopnutí o koberce a prahy… určitě máte svůj vlastní arzenál domácích pádů, v nichž hrál hlavní roli váš kamikadze potomek. O malých dětech se říká, že jsou celkem nerozbitné a omyvatelné. Bohužel to vždycky neplatí, mají posunuté těžiště, takže padají hlavou napřed. Starší děti spíš bourají při sportu, takže trvejte na přilbě a chráničích zápěstí, kolen, loktů, případně páteře. A nacvičujte bezpečné přecházení, brzdění, odhad vzdálenosti jedoucích aut a podobně.

MUDr. MAREK DVOŘÁK: Druhy pádů se liší podle věku dítěte. Kojenci nejčastěji padají z přebalovacích pultů, postelí, kočárků. Když se začínají stavět a lézt, padají ze stoliček a hracích věží, pak z odrážedel apod. Dítě na kole/koloběžce/motorce má mít prostě helmu. Vím, že to tahá, je to nepříjemné, vypadám v tom jako debil…, ale to s intrakraniálním čidlem taky. Vyhodnocení dětského pádu je tak trochu i o vaší intuici. Když dítě hned reaguje adekvátně, tedy pláče, něco ho bolí, nemá nic vyoseného, žádné dlouhé kosti nejsou zjevně zlomené, tak to nejspíš bude dobré. Zatímco pokud ztratí vědomí, reaguje neadekvátně, je nápadně spavé, chová se neobvykle, zvrací, bolí je hlava, má „divné“ oči, tak je vždycky lepší volat 155.

Voda? Vždycky hlídat!

Statisticky hrozí utonutí zvláště dětem mezi jedním až čtyřmi roky. A prý už deset centimetrů vody může znamenat nebezpečí. To je samozřejmě extrém, ale i ten se děje a vy určitě nechcete figurovat v anekdotických důkazech. Proto dítě v blízkosti vody bedlivě hlídejte. Vy nebo jiný dospělý, ne starší sourozenec! A nejlépe adresně. Záchranáři totiž mají zkušenost, že čím víc lidí dítě hlídá, tím méně je hlídáno – dochází totiž k přelévání zodpovědnosti. Máte-li na zahradě bazén, určitě ho oploťte nebo zastřešte. Přikrýt plachtou ho nestačí, naopak při pádu pod ni může mít dítě potíž se dostat nad hladinu nebo ke břehu. Zrádná jsou i zahradní jezírka nebo nádrže a sudy na vodu. Ohledně nafukovacích kruhů, rukávků, labutí, plameňáků a dalších výlisků z Číny, které vytvářejí iluzi bezpečí, vám instruktoři plavání vzkazují: Vážně chcete svěřit život svého dítěte plastové věci za padesát korun? Navíc představa, že tonoucí křičí a mává, je mylná. Na volání nemá kyslík a ruce mají co dělat s vodou. Dítě vypadá, že si jen tak hraje – přitom se ve skutečnosti topí. Mrazivě to vystihuje claim preventivní kampaně v Portugalsku: Smrt utonutím je rychlá a tichá.

MUDr. MAREK DVOŘÁK: U vody platí prevence dvojnásob. Protože děti, které se topí tak, že dojde ke kompromitaci životních funkcí, nejčastěji k zástavě dechu nebo oběhu, velmi často nedopadají vůbec dobře. My je třeba i zresuscitujeme, ale když je pak z jedničkáře najednou čtyřkař na zvláštní škole, to prostě nechcete. Proto jakmile je dítě ve vodě, ale i u vody, ani na vteřinu z něj nespusťte oči! A to ani když umí plavat. Může se stát cokoli, může mít křeč, může dojít k vyčerpání. Děti mají ještě malé rezervy, neumějí s nimi zacházet, nepoznají, jak dlouho ještě vydrží. Určitě to znáte u svých ratolestí – jsou živé, blbnou a najednou usnou. A stejné je to ve vodě, kde u nich může dojít k výraznému a velmi rychlému vyčerpání. A když se to stane třicet metrů od břehu, je z toho pořádný problém.

Dýchej, prosím!

Jak řekla v úvodu MUDr. Veronika Poláčková – všechny děti mohou mít blbý nápad. Takže odstraňte z jejich dosahu nebo zabezpečte všechny provázky, šňůry, kabely, ale třeba i řetízky od žaluzií. Taky igelitové tašky, pytle, sáčky, které úplně vyzývají k tomu, udělat si z nich čepičku a udusit se. Další příčinou dušení, zejména u dětí ve stáří šesti měsíců až tří let, bývá vdechnutí drobných předmětů či tvrdších kousků potravy. Kdyby vás zajímalo, jak velký je takový předmět, aby způsobil udušení, je to 3,8–4,4 milimetru. A suverénně nejčastěji ho vdechnou dvouleťáci. Znáte to u svých dětí - jsou živé, blbnou a najednou usnou. A stejné je to i ve vodě, kde může dojít k velmi rychlému vyčerpání. U těch úplně nejmladších se skloňuje tajemný strašák všech novopečených rodičů SIDS – Syndrom náhlého úmrtí kojence. Hrozí až do roka, ale nejčastěji k němu dochází mezi druhým a čtvrtým měsícem života. A že nám to na předporodních kurzech kladou na srdce, pokouší se o nás infarkt pokaždé, když se monitor dechu v postýlce rozječí. I když si několikrát pročtete, co v takovém případě dělat, představte si sami sebe u bezvládného tělíčka – dokážete v tu chvíli a v těch nervech reagovat? Nejde o to, že vás teď děsíme, ale že je dobré si tyto reakce právě v těch vypjatých emocích zautomatizovat.

MUDr. MAREK DVOŘÁK: Tentokrát Marek Dvořák nepřímo, vypůjčíme si totiž část jeho instagramového příspěvku. Prosvištěl sociálními sítěmi před pár lety poté, co ho nasdílela herečka Nikol Leitgeb, u jejíhož syna Marek Dvořák po zástavě dechu zasahoval: Monitor dechu je mašinka, která snímá, zda dítě dýchá a začne neskutečně řvát, pokud zjistí, že tomu tak není. Krve by se ve vás nedořezal!

Co v takové situaci dělat?

Dojděte k dítěti, vypněte motor, aby neřval. Oslovte dítě, zatřeste s ním, podívejte se, jestli reaguje. Pokud reaguje, normálně dýchá, začne brečet, pravděpodobně nemělo zástavu dechu a určitě ne zástavu oběhu. Občas se to stane, pokud monitor není správně nainstalovaný, má nad sebou širokou matraci nebo dítě leží mimo snímací podložku.

Co dělat, když dítě nereaguje? 

Pokud je s vámi v domácnosti někdo, koho ještě ten monitor nevzbudil, volejte o pomoc, ať nejste na místě sami – hned jak přijde, volá záchranku na lince 155 – následující instrukce vám zopakuje operátor tísňové linky: Položte dítě na rovnou podložku a podívejte se pozorně, jestli dítě dýchá – zvedá se hrudníček, slyšíte a cítíte proud vydechovaného vzduchu. Pokud vidíte dýchací pohyby, ale necítíte proud vzduchu, dítě má pravděpodobně něco v dýchacích cestách – hlen, mléko, cizí těleso – dostaňte to ven údery mezi lopatky. Pokud nedýchá, proveďte 5 umělých vdechů tak, aby se s každým vdechem mírně zvednul hrudník. Pokud ani pak nejsou přítomné známky života, 15x rychle stlačte hrudník – je nejlepší si to vyzkoušet na kurzu. U kojenců stlačujte dvěma prsty. Pak proveďte 2 vdechy a 15 stlačení. To dělejte dokola, dokud dítě nezačne jevit známky života, nebo než přijede záchranka, poměry vám vždycky řekne operátor na lince 155.

Určitě si přečtěte

Články z jiných titulů