Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Bezpohlavní výchova: Ani kluk, ani holka. Ať si dítě samo vybere!

Jana Potužníková 25.  1.  2020
Poslední roky se rozmáhá tzv. genderová rovnost a také bezpohlavní výchova, která říká, že je třeba zlomit stereotypy a nechat na dítěti, aby si samo v průběhu zrání vybralo, jestli se bude cítit víc holkou, nebo klukem. Proč?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když jsem četla o první švédské školce, která tuším v roce 2011 zavedla bezpohlavní výchovu, ťukala jsem si na čelo. Školka vyházela knížky s Popelkami a Supermany i jinými tradičními pohádkami, aby dětem nepředestírala „zastaralé tradiční role“, pečlivě vybírala barvy, aby se nikdo necítil diskriminovaný růžovou a modrou, a také oslovování bylo v té školce netradiční až zvláštní: žádná „ona“ nebo „on“. Jen „ono“.

To jsem ještě netušila, že o rok později se v puritánské Americe dostala do školních osnov tzv. genderová ideologie, která děti už v průběhu některých mateřských školek učí maximum o pohlavních odlišnostech, sexualitě – nikoli proto, aby děti mohly zvesela jednou pořádat ty nejzábavnější orgie, ale aby si jednou mohly svobodně vybrat, k jakému pohlaví se přikloní (přičemž mají k dispozici prý až 50 pohlavních identit).

Osmiletá Lily touží být chlapcem. Jak se žije s dítětem, které chce jiné tělo?

Slavní mluví nahlas

Otevřeně o tzv. bezpohlavní výchově mluví slavné osobnosti. Pink svou dceru Willow a syna Jamesona vychovává tak, aby si jednou vybrali, čím se budou víc cítit. Byla prý nadšená, když se dcera zmínila o tom, že si jednou vezme za ženu africkou dívku, i z toho, že se obléká jako kluk. Protože i sama Pink se dlouho jako kluk cítila.

Známý je případ Silah, dcery Angeliny Jolie a Brada Pitta, která už v předškolním věku požádala rodiče, aby jí říkali Johne. A aby osobnosti podtrhly sympatii s genderovou rovností, dávají často i jména, která by podle stereotypů připadla spíše opačnému pohlaví. Mark Zuckerberg má dceru se jménem August, Blake Lively pojmenovala holčičku James… Moje Tina miluje modrou, na cesty si místo panenek vozí vláčky a v její kabelce najdete i plastový šroubovák a kamení. Nikdy jí neříkám „takhle se holčičky nechovají“ ani nepoukazuju na to, že by neměla lézt na strom, protože není kluk.

Dceru vychovávám jinak než syna. Genderová korektnost mě děsí

Pohlaví až v druhé řadě

Ano, je dobře, že se usiluje o to, aby se nikdo necítil opomíjený či opovrhovaný jen proto, že sám sebe vnímá trochu jinak. Genderová rovnost podporuje odmítání stereotypních hraček, stereotypních barev, náplně domácích prací, zálib, chování, vyjadřování, všeho. Líbí se jí, že kluci milují panenky a chtějí nosit růžovou, stejně jako chválí holčičky, když se rozhodnou stát se – co já vím –bagristkami. Na to, že holky mají být jen hodné a kluci jen divocí draci, jsem nikdy nevěřila. S panenkami by se Tina k smrti nudila, proč bych jí je měla nutit? Jsme sice z jednoho lidského druhu, ale bez ohledu na pohlaví jsme každý jiný a potud myšlence na svobodné směrování a vývoj každého dítěte vlastním (bezpohlavním) směrem vlastně není co vytknout.

Opravdu vychováváme děti bez předsudků? Zamyslete se nad tím!

Ode zdi ke zdi

„Navíc, doba individualizaci nesmírně nahrává,“ říká k tomu MUDr. Kateřina Cajthamlová a Iva Kyselá z Akademie rodičovství na ni navazuje: „A nahrává také extrémům, za které se dá považovat jak extrémní lpění na tradičním rozdělení pohlavím daných rolí, tak ale i tato opačná tendence nelpět vůbec na ničem. Je to projev, který bude v jednotlivých rodinách vycházet z vlastní zkušenosti rodičů: Zřejmě především ti, kteří v dětství prošli nějakým odmítnutím nebo zneuznáním souvisejícím s pohlavím a tradičními rolemi nebo zažili tlak a nucení do čehokoli, se pak sami v roli rodičů stavějí do pozice těch, kteří dětem chtějí dát maximální svobodu. Tedy i v rámci bezpohlavní výchovy.“

Ani kluk, ani holka. Zpěvačka Pink vychovává dceru i syna bezpohlavně. Není jediná!  

Nová generace rodičů

A zřejmě jich přibývá, takových rodičů, kteří kdysi museli během svého vlastního dětství třeba vlivem příliš autoritativní výchovy potlačovat sami sebe a teď to svým dětem nechtějí podobně komplikovat. „Hodně je také těch, kteří sami prošli výchovou rodičů narozených v 60. letech, kdy došlo k prvnímu velkému zpochybnění rolí jednotlivých pohlaví, role ženy-matky, role muže-živitele a ochránce. Přihlásil se feminismus, rodiče se individualizovali, svou roli v rodině pozměnili a nemohli předat tradiční rodinný model dál, svým dětem, které se dnes stávají rodiči bezpohlavně vychovávaných dětí,“ nabízí další souvislost Cajthamlová s tím, že takoví rodiče si zároveň potřebují sami v sobě něco vyřešit.

Je to jen selhání?

Poměrně často za tím bude i bezradnost rodičů. „Jako by se tím chtěli dostat z obliga, jako by se snažili předat část své rodičovské zodpovědnosti – a předat ji právě dětem, které na to ale nejsou zralé. Protože jinak jsou to rodiče, kteří předkládají vzory, názory, morální hodnoty, životní přesvědčení… Dát absolutní svobodu dítěti v takových rozměrech už pak nemá nic společného s respektující výchovou ani se zodpovědným rodičovstvím, protože dítě nemá nastavené základní hranice,“ podotýká Iva Kyselá.

A takové základní hranice nejsou omezující, jsou vymezující, jsou jistotou, ohraničují prostor, v němž může dítě bezpečně a v klidu růst. Není to jen do jisté míry rodičovské selhání? „I profesor Matějček řekl, že jednou z pěti zásadních potřeb dítěte je vědomí rámce a hranic, bez nichž začne být úzkostné a podle své dynamiky to pak promítne jako rebelii. Protože dítě, které zanedbávám, prostě zlobí. A když nemá jasnou informaci, je buď agresivní, nebo si ji jde doplnit jinam, což v případě pohlavní příslušnosti může být třeba svět porna nebo jiné deformované prostředí,“ dodává také Kateřina Cajthamlová.

Děti uklízely a holčičky dostaly menší odměnu. Co se stalo pak?  

Jednotlivě? Ano!

Jako je někdo vegan a většina ne, jako někdo chodí bosky a většina ne, jako někdo věří v UFO a většina ne. Na svou víru, směr, názory má právo každý. Horší je, když mě jako rodiče bude někdo přesvědčovat, že právě tohle je pro mé dítě nejlepší, a já nebudu mít možnost výběru. „Každá ideologie je zneužitelná,“ říká Iva Kyselá. Takže doufám, že se někdo někde nechystá udělat z pochopitelných výjimek nepochopitelné pravidlo pro všechny. Rozdíly mezi pohlavími tu přece byly vždycky, z naší lidské, biologické a genetické podstaty, kterou žádná výchova nemá šanci převážit!

„Liší se mužský a ženský genetický kód, který programuje tělesný vývoj i produkci hormonů, které obě pohlaví viditelně funkčně i psychologicky liší, a předstírat, že si lze „vybrat“ identitu, je hloupost, kterou dokazují právě transgender osobnosti.

Změna pohlaví u dětí a dorostenců: Řešení pro malé transsexuály?

Rodičem podle svědomí

„Anatomicky se ženy od mužů liší stavbou kostry, množstvím svalové hmoty, kapacitou plic, odlišným rozložením tuku, jinými orgány (mají dělohu) a jiným uložením primárních pohlavních orgánů (vaječníky jsou uvnitř těla a varlata vně, v šourku). Děti to vidí a nutit je to popírat je postojová lež, která narušuje bezpečí být sám nebo sama sebou a rozumět si,“ konstatuje Cajthamlová. Je dobře, že děti, které se nedokážou identifikovat s davem, mají možnost necítit se kvůli tomu mimo. Jsem všemi dvaceti „pro“.

Jak se žije s transgender dítětem? Když vaše malá holčička chce být kluk

Přesto je dobře i to, co říká Iva Kyselá na závěr: „Naše hlava je i přes to všechno nastavená na stereotypy a v nich bude lidstvo i nadále nejspíš fungovat. Naše česká kotlina tím spíš. Zvlášť když tu v poslední době tak kvetou holčičí hnutí, ženské organizace, semináře na podporu mužské identity a podobně. Vy si pak z bezpohlavní výchovy vezměte to své. Třeba vůbec nic, třeba jen to, že vám přestane vadit, jak si váš chlapeček hraje s kočárkem. Buďte zkrátka i nadále hlavně rodičem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Tohle je transgender panenka. Blbnete děti, rozčilují se rodiče
Témata: Děti, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Rodiče, Předškolák, Sam, Popelka, Výběr, Willow, Blake Lively, změna pohlaví, transgender, Brad Pitt, Pohlaví miminka, Matějček, Kluk, Mark Zuckerberg, Amerika, Kámen, Angelina Jolieová, Uložení, Superman, Směrování, Kateřina Cajthamlová