Maminka.czChování a vztahy

Lenka (34): Mám maniodepresivní psychózu a doma milovanou dceru

6. 4. 2013
Lenka (34): Mám maniodepresivní psychózu a doma milovanou dceru
„Je to každodenní boj a někdy si připadám tak strašně psychicky vyčerpaná, že nevím, jak dám druhý den. Pak se ale podívám na Luisičku, jak spinká v postýlce, nebo si prohlídnu její fotky a uvědomím si, jak jsem strašně šťastná a že pro ni udělám všechno na světě,“ říká Lenka.

Neveselá diagnóza

„Maniodepresivní psychózu (odborně bipolární poruchu) mi diagnostikovali před 20 lety krátce po smrti mámy,“ začíná vyprávět svůj příběh. „Pamatuju se, že na jednom z prvních sezení mi můj psychiatr oznámil, že s mou diagnózou a medikací se těhotenství a následné mateřství spíše nedoporučuje a že bych se měla raději vzdát myšlenky na to mít v budoucnu děti.

Pod kontrolou

Tehdy mě to zas tak netrápilo, měla jsem dost práce sama se sebou. Když si projdete dvěma pokusy o sebevraždu, není založení rodiny zrovna na prvním místě žebříčku vašich priorit. Časem mi to samozřejmě přišlo líto, ale smířila jsem se s tím, že jinak to prostě nejde. I když jsem brala silné dávky prášků, stejně jsem zažívala nepříjemné výkyvy nálad. Bylo to jako takové bezesné balancování nad propastí. Neustále mi připomínaly tu černočernou hlubinu, do které bych se mohla lehce opět zřítit.

Zázrak?

O to větší byl můj šok, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Antikoncepci jsem brala už několik let, párkrát se mi sice stalo, že jsem si pilulku večer zapomněla vzít, ale komu ne? Když jsem to řekla svému manželovi, byly jeho první reakcí obavy. Prožil se mnou opravdu těžké časy a znal mé stavy mánie i deprese jak nikdo jiný. I já měla strach, ale tak nějak vnitřně jsem cítila, že moje těhotenství je dobrá věc a že ho stoprocentně nechci ukončit uměle.

Euforie. Jde to!

Můj gynekolog neměl žádné předchozí zkušenosti s těhotnými maniodepresivními ženami, ale po poradě s mým psychiatrem se rozhodli, že mi prášky úplně vysadí. Přinejmenším na první trimestr a pak se uvidí podle mého stavu. Upřímně, měla jsem z toho strach, ale kupodivu se ukázal naprosto zbytečný. Bylo mi báječně. Skvěle. Myslím, že za to mohl těhotenský hormon, který nějakým zázračným způsobem nastolil rovnováhu v mém jinak chemicky nestabilním těle.

Miminko je na světě a vy nejásáte štěstím? Je to normální! Co s tím?

Propad do propasti

A pak se to stalo. Narodila se Luisa. Zdravá, krásná, bez jakýchkoli vad či poškození způsobených mými předchozími dvaceti lety na prášcích. A můj stav se rapidně zhoršil. Po euforických devíti měsících bez léků jsem si nebyla schopna připustit, že je opět potřebuju, a po hlavě jsem se zřítila do maniodepresivní propasti.

Do propasti bez konce

Jestli jste někdy rodila, víte, že propady nálad jsou v šestinedělí běžné. I zdravé ženské brečí a smějou se (častěji ovšem brečí) několikrát denně. No představte si to zhruba tak tisíckrát silnější. Měla jsem momenty – a ne zřídka – kdy jsem svou malou holčičku nenáviděla. Z duše, z celého srdce nenáviděla. Je to strašné, že to tak musím říct, ale nebyla bych upřímná, kdybych to popsala jakkoli jinak.

Naprostá bezmoc

V takových stavech jsem se zavírala do koupelny a bylo mi úplně jedno, že Luisa brečí, je hladová nebo pokakaná. Manželovi jsem samozřejmě tvrdila, že jsem prášky opět začala brát a že to zvládám. Když byl doma, dokázala jsem se jakžtakž držet nad vodou, ale jakmile jsem se ocitla sama, propadala jsem se hloub a hloub. Vyvrcholilo to jeden den, kdy se po hodině v koupelně a s brečící Luisou v obýváku zrodila v mé hlavě myšlenka, že bych jí mohla ublížit.

Spásná pomoc

Tehdy jsem si uvědomila, že potřebuju pomoct. Zavolala jsem manželovi, který okamžitě přijel z práce a cestou vyzvedl mého psychiatra. Odevzdaně jsem spolykala všechny prášky a … bylo to jako závan čerstvého vánku, který mi naplnil plíce a vyjasnil mozek. Najednou jsem mohla zase volně dýchat a myslet.

Je to boj, ale jsme v tom spolu

Každý den teď beru svůj chemický koktejl a jsem za to vděčná. Udržuje mě ve stavu, ve kterém jsem schopná se starat o mou milovanou holčičku, a to je pro mě to nejdůležitější. Vím, že už v životě nebudu moct přestat prášky brát, ale dokud budou fungovat alespoň tak, jak doteď, jsem s tím smířená. Už nikdy a za nic na světě nedopustím, aby si Luisička prošla tím, co do teď. To ti slibuju.“

I muži mají svou hranici: Dětem starších otců hrozí maniodeprese

Co to je bipolární porucha

Bipolární afektivní porucha, známá také pod označením maniodepresivní psychóza či maniodeprese, je závažné duševní onemocnění. Mezi její projevy patří především výkyvy nálad, jako například mánie, hypománie, deprese.

Tato porucha je charakteristická opakovanými epizodami, při kterých je významným způsobem narušena nálada a aktivita postiženého. Objevují se fáze poklesu energie a nálady – deprese a fáze hypománie až mánie, které jsou opakem deprese. Takto nemocný má nepřiměřeně vysoké sebevědomí, ztrácí sociální zábrany a jeho chování je nevypočitatelné.

Kdo je ohrožen bipolární poruchou

  • Lidé, které žijí nebo pracují v extrémním stresu (šikana, útlak, nevhodné prostředí).
  • Osoby příbuzné k lidem s bipolární poruchou. Pokud jeden z rodičů trpí bipolární poruchou, je dědičnost zhruba 15–30 %.
  • Osoby užívající návykové látky (alkohol, pervitin, kokain, marihuana...).

Jak se léčí

V období mánie nebo deprese je nezbytná akutní léčba. Čím dříve se s ní začne, tím jsou výsledky lepší a zlepšení stavu je rychlejší.

V období remise je nutná udržovací a preventivní léčba. Cílem léčby je udržet normální fungování po odeznění příznaků deprese a předcházet novým epizodám v budoucnu. Pro úspěch léčby je potřeba, aby pacient spolupracoval s lékařem a nevysazoval léky hned po zlepšení stavu nebo dříve, než mu lékař doporučí.

"Při léčbě bipolární poruchy se výjimečně používají i antidepresiva ve fázích těžší deprese, avšak jejich užití není zcela doporučováno z důvodu možnosti přesmyku do stavu mánie. Dalším způsobem léčby je psychoterapie, avšak by měla být vždy doplněna farmakoterapií.  Posledním druhem léčby je elektrokonvulzivní terapie. Je nejúčinnějším a nejrychlejším postupem v léčbě závažné deprese, a to i deprese nereagující na léky. Je účinná také v léčbě mánie. Její výhody jsou, že zabírá, když je třeba rychlého zlepšení, například závažná deprese, psychotické příznaky nebo riziko sebevraždy. Její nevýhodou je, že je zatížena předsudky, je nutná hospitalizace a provádí se v celkové anestezii," uvádí se na webu Bipolarni.cz, který se věnuje této problematice.

Témata: Vaše příběhy, Chování a vztahy, Bipolární porucha, Lenka, Dobrá věc, Lenk, Luis, Mánie

Mohlo by vás zajímat
Otce svého dítěte neprozradím, říká Míša Maurerová
Tak dlouho jsem omlouvala manželovy nevěry, až jsem se zhroutila
Jakub dceru rozmazluje, tak jsem to zakázala, říká Agáta Prachařová
Fanatické matky: moralizují a dávají nevyžádané rady. Jak na ně reagovat?
Lilia Khousnoutdinová: Synovu placentu jsem pohřbila pod ořech, na dceřině roste lípa
Nestudoval jsem dvacet let medicínu, abych si k vám klekal! Šup na kozu
Mateřská dovolená 2019 – vše, co potřebujete vědět
Chci už konečně dítě! Ale partner má pořád důvody, proč ještě počkat
Tohle je přesné! Nejšílenější momenty, které zažíváme s dětmi na mateřské

Horoskopy

Rak Odpovědnost za své činy si nese každý sám, ani vy nejste výjimkou. Při prosazování svého já si dejte…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Adriana, Adrián, Adriena





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu