Blanka (17): Nezletilá maminka může být stejně dobrá jako 30letá

Dobry den,s Blankou musim jen souhlasit.Mela sem sveho prvniho syna uz v 16 narodil se mi pred narozeninami a vubec toho nelituji.Ted uz chodi do skoly a za nic bych to nevimenila.Dnesni zeny radsi cekaji az jim bude tak 30let ale pak se stane ze z nejakeho duvodu nemuzou mit deti.Myslim si ze je lepsi 17-ti leta maminka ktera se o miminko stara nez to co vydime v televizi,dospele zeny co stima detma udelaji?Zabijou a odhodi do skarpi,to by se melo odsuzovat a ne mi mlade maminky co sme se rozhodly o nase poklady postarat.Blanto drzim ti palce at to vse s pritelem zvladnete a at vam mali dela jen radost.Jsem taky z visociny.Bydlim take na vesnici a kamaradek taky moc nemam.S pozdravem Lenka.Rada bych se stebou seznamila

Naprosto souhlasím, že nezáleží na věku. Já měla syna v posledním ročníku na gymnáziu. Také jsem byla středem pozornosti, a po škole šly různé pomluvy, v takové chvíli člověk opravdu pozná pravé přátele a že jich nebylo málo Odmaturovala jsem když malému bylo půl roku. Ani minutu jsem nelitovala a nikdy nebudu toho, že jsem se tak rozhodla, teď máme s manželem děti dvě a jsme šťastní. Naopak pozoruji ve svém okolí, čím dál víc páru, které se neúspěšně snaží o miminko a nejsou to jen starší ženy, jsou to holky v mém věku. Ve srovnání s tímto problémem byly moje starsti, jak dodělat školu a jak zařídit vše kolem miminka malichernost.

Já si myslím že některé mladé holky se dokážou líp postarat o dítě než starší baby........žena 28 průměrně let zabije vlastní dítě..což jsou časté případy.Ale nehážu všechny ženy do jednoho pytle. :)

dobře vím,o čem Blanka píše. Sama jsem prvního syna porodila měsíc před svými 17tými narozeninami. Druhý se mi narodil o necelé tři roky později. S jejich otcem jsme do dnes,letos v srpnu to bude přesně 30let. Nemám vůbec pocit,že bych tím o něco přišla,spíš naopak. Držím Blance a jejímu partnerovi palce,aby vše v pohodě zvládli a mimčo jim dělalo jen radost.

** **ja mam kamaradku ktera otehotnela ve 14letech do osmeho mesice to nepoznala nebo mi lhala a tusila to a bala se to rict tak mi to tvrdila ze nic nevedela co ja vim je pri tele zadne priznaky nemela s menstruaci to mela hodne nepravydelne. Na zacatku s pritelem mela problemy hadaly se ze to neni jeho ze lze kdyz uz byla v devatem mesici porad ji bylo spatne krece bricha tak sla s mamou k doktorce a ta ji poslala ke gynekolozce kdyz tam prisla a doktorka si ji prohlidla tak rekla sestricce at zavola sanitku a rekla tady slecna bude rodit kamoska i jeji mama byli v soku a narodila se ji krasna zdrava holcicka nemela nic pro mimco mama musela narychlo koupit veci pro malou kocarek dostaly od socialky a kazdej tyden ji chodily kontrolovat ze socialky jak se stara o dite jeji maminka ji samozrejme hodne pomahala.Kamaradcin pritel se k tomu postavil jako chlap a o dite a jí se stara je to dobrej tata po ctyrech letech co jsou spolu ted zijou v Anglii a cekaji druhou holcicku.

bylo mi 17let kdyz jsem otehotnila necele 18mi bylo kdyz jsem porodila. Akorat jsem nemela stesti s tatinkem ten se na nas s vysoka vys..........!!! vychovavala jsem dcerku sama a nikdy toho nebudu litovat ze jsem ji porodila tak brzo i kdyz jsem mela hodne tezky chvile co budeme jist jak to pujde dal a td. a dnes mi je velkou oporou bude ji 10roku a je to nadherna, slusna, perfektne se uci nejlepsi zakyne ve tride a ja jsem na ni moc pysna a zivot bych za ni dala, dnes cekam druhe miminko a moc se na ni tesi a nevlastni tata je proni nejlepsi tata pod sluncem o svem biologickem otci nechce ani slyset. A tak muj zaver je, mamince BLANCE preji hodne sily a zdravi at jim to vydrzi s tatinkem co nejdele a urcite bude suprova maminka pro sve detatko clamp flower

Právě teď prožívám poslední měsíc mého prvního těhotenství. Sice nejsem už tak mlaďoučká jako třeba Blanka ale myslím si že budu dobrá maminka. Termín porodu mám měsíc před svými dvacátými narozeninami a na prcka už se moooc těším!!! Ještě že mám mamku co mi hodně pomohla s výbavičkou a tak podobně s věcmi pro prcka, protože tatínek se na nás vykašlal když jsem byla asi ve třetím měsíci... Teda on se na nás přímo nevykašlal ale já sama jsem usoudila že by se o nás nemohl a vlastně ani nechtěl postarat protože je mu teprve dvacet a k zodpovědnosti ho to moc netáhlo... Jen tohle mladým maminkám a vlastně i sobě nezávidím: pokud si dítě udělají se svým vrstevníkem, většinou spolu nezůstanou protože kluk se ještě necítí na roli otce, nebo by se i chtěl postarat ale sám to ještě nedokáže... Jinak Blance a všem mladým maminkám moc držím palečky a rozhodně je nijak neodsuzuji

tak ja jsem první ditě porodila v 17 ti letech jako tady slečna jako prvni se narodil šimonek s vahou 3600 a 50 cm a vubec mi nevadilo že jsem tak mlada maminka a v 19 letech se mi narodila dcera terezka s vahou 3800 a 51 cm ted mam dvacet ma dve deti a vubec mi to nevadi naopak jsem strasne stastna ze je mam a nedala by jsem je zanic na svete :) jsou to proste moji milacci porody jsem zvladla uzasne do hodiny a pul jsem mela po vsem i s boelstma vse se da vydrzet a ted se pripojim kdyby se nekdo v take situaci ocitl nikdy se miminka nevzdavejte je to nejkrasnejsi vec co vas na svete muze potkat a take dodava ze urcite do budoucna nechci zustat jen u dvou deti :)

držím palce at je vše ok

Dnes je tomu právě 13 let,co jsem porodila svého prvního syna. Bylo mi 17 let a manželovi 20. Když jsme se ve třetím měsíci těhotenství brali,tak nikdo nevěřil,že by nám to mělo vydržet nějak dlouho. No a my v prosinci budeme svoji už 14 let.A manžela miluju čím dál víc! Dva roky po synovi se nám narodila dcera,kterou už jsme teda plánovali,aby nevyrůstal syn sám a měl k sobě sourozence. Ikdyž jsem byla tak mladá,byla jsem šťastná,že ty děti mám. Miluju je a za nic na světě bych to nevrátila zpátky(v tom smyslu,že bych děti měla mít až později). Užívejte si svoje dětičky,protože ten čas s něma strašně rychle utíká. Je neuvěřitelný,že syn má už 13 let. Ale já si to teď užívám znovu. Když začaly rodit moje kamarádky a spolužačky,tak jsem i já zase zatoužila po miminku. Narodil se nám další syn,kterému bude na podzim 6 let a teď si ještě užíváme i další dcerku,které je 9.měsíců. Je to super,prožívat to všechno znova. Ikdyž to člověk prožívá v každém věku trochu jinak,tak já si to užila i jako mladá maminka a i těď jako 30ti letá maminka. Pozoruji akorát,že jako starší,jsem víc taková úzkostlivější nebo jak bych to popsala,ale užívám si to. Máme zlatý děti,oproti jejich vrstevníkům a spolužákům jsou fakt hodní. To co od nich slyším že spolužáci dělají a rodičům je to asi jedno nebo co,že se jim ani vlastně pořádně ani nevěnují,tak jsem pyšná na to,že své děti vychovávám už od 17ti a jsou lepší,než některý děti starších rodičů.Navíc mají strašně rádi ty mladší o malou se hádají,kdo ji bude chovat atd. Zrovna nedávno mi ten starší syn řekl,že je tak rád že ju máme,že neví co bysme dělali,kdybysme ju neměli Tak to jsem hleděla,to bych od puberťáka nečekala... Tak si milé maminky ty dětičky užívejte,mateřství je krásné v každém věku,záleží jen,jak se dětem věnujeme. A mamince Blance držím pěstičky,ať jim to všechno výjde!!!!

Jsem stejně stará, jako autorka. Obdivuji ji, já bych takovou odvahu neměla. Pustit se v tomhle věku do tak velké odpovědnosti je veliká věc. Bude to určitě moc náročné, dodělávat školu a všechno, postavit se na vlastní nohy, tahle brzo. Rozhodně přeju hodně štěstí a zdaru, ať je vše v pořádku a ať tato "předčasná dospělost" nějak negativně neovlivní autorku, jejího přítele a synka, který je moc krásný.

Poprvé jsem rodila dva měsíce před sedmnáctinami, podruhé, když mi bylo osmnáct a půl, na třetí jsem si počkala do třiadvaceti. Dneska je ten nejstarší vystudovaný vysokoškolák, dcera vysokou dodělává a benjamínek se chystá k maturitě. Zvládla jsem to - a jsem přesvědčena o tom, že dobře, protože když přišla velká krize, ukázali všichni schopnosti i charakter. Jsem přesvědčena o tom, že zatímco někdo bude dobrou mámou v sedmnácti stejně jako ve třiceti, některým zkrátka není shůry dáno... Pravda ovšem je, že jsem, poté, co se vzpamatovali ze šoku, vždy měla rodičovskou podporu a pomoc. Když manžel odešel, když přišla nemoc, když nebyla práce... Bez ní by to šlo o moc hůř!