[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* Co stojí za vaším úspěchem: talent, nebo dřina?
Je to kombinace obojího. Talent je o velké dřině, v mém případě celoživotní. Třicet let pracuju včetně víkendů. Mnoho lidí to nechápe, hlavně v Česku. Tady totiž v pátek v pět odpoledne všichni zaklapnou počítač nebo zavřou kancelář a od té chvíle mají víkend. Já ne. Každý, kdo mě zná, by vám potvrdil, že zvedám telefony a pracuju, kdykoli je potřeba. Celý život musíte pracovat, pokud chcete uspět. Talent sám o sobě nestačí.
* Nedávno jsem psala článek o názorech několika vědců, kteří popírají existenci talentu. Úspěch je podle nich pouze otázkou tvrdé dřiny.
To bych oponovala. Například výtvarný talent buď máte, nebo nemáte, a když ho máte, můžete ho dál rozvíjet. Potom je to otázka dřiny. Ale když talent postrádáte, není možné ho vydřít z ničeho. Já si k sobě do ateliéru pravidelně beru studentky – stážistky, a poznám během pár vteřin, jestli v sobě něco mají nebo nikoli. Nemusí to být nutně talent výtvarný, ale třeba kreativní. Vždyť dnes je kreativita i v bankovnictví, v byznyse. Každý člověk v sobě má NĚCO, v některé oblasti je mu dáno něco navíc. Jde jenom o to v sobě tohle „něco“ objevit a naučit se s tím správně zacházet.
* Může tedy podle vašeho názoru každý dříč dosáhnout úspěchu?
Ne. Může to znít krutě, ale někdy obětujete všechno a nedosáhnete ničeho. Ale stejně to funguje i naopak. Může být člověk negramotný, nevzdělaný, nemusí umět číst ani psát a nějakým zázrakem se mu povede uspět. Četla jsem desítky autobiografií lidí, kteří neměli prakticky žádné vzdělání, ale byl jim dán mimořádný cit nebo instinkt, díky kterému pak vytvořili něco významného. Většinou vůbec nezamýšleli, že by se z jejich nápadu mohl vyvinout obrovský byznys, ale stalo se to. Poslechli svůj vnitřní hlas a naučili se s ním zacházet. Přesně o tom to je.
* Přiznáváte, že tak výrazného úspěchu byste těžko dosáhla bez pomoci svého partnera. Aby však partnerský vztah fungoval, je nutné, aby jeden zůstal ve stínu toho druhého – úspěšnějšího – a podřídil se mu...?
Nemusí to platit úplně, ale částečně zcela určitě. Úspěch manželství je především o velkém respektu k druhé osobě. Nechci říkat „přizpůsobování se“, to snad zavání až manipulací, ale zkrátka o respektu k osobnosti dotyčného člověka i k jeho práci a všemu ostatnímu. Pak automaticky jeden z dvojice respektuje více a tím dává druhému možnost vyniknout.
* Manžel Makram vám nikdy během společně strávených let nevyčetl, že on byl ve vašem vztahu vždy ten, kdo – jak říkáte – respektoval víc?
Nikdy. On se celou dobu snažil, abych byla výrazná. I na úkor svých osobních a pracovních úspěchů. Podporoval mě od samého začátku, protože věděl, že pomáhá něčemu, co má význam. Nejenom pro mě osobně, ale pro celou naši rodinu, což je v arabském světě to nejdůležitější. Pro lidi v Libanonu je úspěch jednoho člena rodiny úspěchem celé rodiny.
ČTĚTE TAKÉ: Ester Janečková: "Jsem velká bojovnice za přirozený porod!"
* Když jsem dnes přišla na rozhovor, zrovna jste obsluhovala v butiku jednu zákaznici. Jak se stane, že si přijdu vybrat nějaké šaty a obsluhuje mě samotná jejich autorka?
To se stává opravdu výjimečně. Dáma, která si přišla vybrat šaty, si pár dnů předtím objednala i moji sochu. To mě zaujalo, proto jsem zatoužila ji poznat. Tvorbu soch totiž miluju. Je to moje odskočení si od rutinní oděvní práce, kde můžu naplno projevit své abstraktní vidění světa. To u šatů nefunguje. Jejich tvorba je pořád hodně svazující, protože primárně musejí být dělány nositelné a pro ženu příjemné, aby se v nich cítila dobře. Udělat šaty avantgardně-nositelné a ženě na tělo, pro které budou zároveň pohlazením, to je vrchol tvorby každého návrháře.
* Každý člověk má někdy krizi. Například tvůrčí, životní… je jich celá řada. Jak je překonáváte?
Pomáhají mi lidé. Dám vám příklad. Denně dostávám několik e-mailů, občas ale přijde takový, kdy se vám lidé svěří s nějakou strašlivou ránou. Zrovna nedávno mi přišel jeden: „Paní Matragi, stalo se mi to a to, ale když jsem se v té špatné náladě podívala na vaši tvorbu, dodalo mi to tolik energie!“ Takové uznání mě nejenom potěší, ale vytrhne z každé špatné nálady. V mém postavení už nejde o to, jestli nějaké šaty prodám, nebo neprodám, nebo jestli princezna, která má už stovky šatů, objedná další. Ale uznání od člověka, řekněme prostého, který přizná, že pohledem na moji tvorbu znovu dostal chuť do života, to je velké pohlazení. To se pak člověk nemůže trápit!
Pokračování >>>