[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Od narození mini chlapíka se všechno změnilo, chceme pro něj nějakou tradici a hlavně aby chuděra naše malá netrpěl tím, že nemá žádný dárky. Poslední dva roky jsme to teda trochu flinkali, to dítě bylo stejně malý, tak co.
Letos jsme se ale konečně rozhodli, že slavit budem. Problém je prostě v tom, že jsme ateistickožidovská rodina. Tak jak tyhle svátky slavit? Chanuka a Vánoce?
Chanuka je svátek světel, zázraku, smažených jídel a dárků pro děti, hlavně teda. Chanuka je svátkem oslavy povstání židovských rebelů pod vedením Judy Makabejskýho, teda Makabejských proti řecko syrkým útlaku.
To takhle někdy v zimě došel Makabejským olej, uzurpátorům samozřejmě olej nedošel, ti si žili v přepychu svých sídel, zatímco chuděry Makabejští trpěli v jeskyních v Judejský poušti (mimochodem jeskyně se dají navštívit a ty prolejzačky starý přes dva tisíce let jsou abolutně dechberoucí) bez oleje a možnosti uvařit si jídlo, zapálit lampu nebo třeba znovu obnovit chod Chrámu, nejposvátnějšího židovskýho místa.
Jenže stal se zázrak a olej, kterej měl vydržet v lampě pouze jeden den, vydržel dní osm! A na počest tohohle zázraku zapalujeme po osm nocí jednu ze svíček Chanukije, osmiramennýho svícnu. Dáváme si dárky, hlavně dětem, jíme jídla smažená v oleji a hrajeme drejdel, hru s čokoládovýma penězma a zpíváme si u toho písničky.
Tradice českejch Vánoc popisovat nebudu, to všichni známe. Snad jenom moje traumatický vzpomínky na rybí polívku, kterou vařila máma klasicky z kapřích hlav a vnitřností. Polívka je vynikající, ale ta vzpomínka na ty hlavy vynořující se z bublající hlavy a koukající na mě těma očima je opravdu poněkud traumatizující.
Kapr ve vaně, kterýho jsme vždycky na Štedrej den šli pouštět do Vltavy, protože nikdo toho chudáka nechtěl vraždit, alibisticky jsme volili rychlou smrt u kádí. Můj malej čtyřletej brácha spadlej v mínus deseti do kádí, rychlej úprk směr panelák a znovu stání v nekonečný frontě.
Nákup dalších kaprů, protože moji rodiče je zbožňujou. Což byla mimochodem velká podpásovka pro moji mámu, která loni marně sháněla kapra a v Chinatownu se jí kupovat nechtěl.
Amík má vzpomínky zase úplně jiný. Ten si pamatuje perfektní tradici. Klasickou americko-židovskou, kdy na 25. prosince šli celá rodina do kina a na čínský jídlo. Po New Yorku kolujou vtipy o tom jak jsou čínský restaurace narvaný Vánoce neslavícíma Židama.
Amík dostával dárky na Chanuku, prej ale byly nic moc a hlavně každej den jeden. Nic moc byly asi proto, že pak na 25. prosince dostal hodně najednou a hlavně ty nejlepší. To proto, že jeho táta nemá Chanuku od dětství rád a hlavně rád dává hromadu dárků najednou.
Tak my jsme se letos rozhodli, jak tohle všechno krásně spojíme. Komerci Vánoc ukážeme záda, chuděra dítě bude dostávat dárky na Chanuku, teda osm dní jeden maximálně dva dárky, 24. prosince si uděláme večeři a stromeček taky máme.
Ono to totiž bez stromečku stejně nešlo, neb mini chlapík zavětřil zřejmě ze školky, že stromeček je nutnej, a tak jsme hned naběhli a koupili. Máme pravej, zelenej a podle americký tradice ostrojenej už od začátku prosince.
Funguje perfektně jako odkladiště umělohmotnejch koulí, než je mini chlapík sundá a strčí do svý motorky a jako pítko pro našeho kocoura. Ale jakmile se rozsvítí, je to paráda. A letos navíc připadla první noc Chanuky na 24. prosince.
Nemohla jsem se dočkat, jak mini chlapík s mírně pyromanskejma sklonama bude nadšenej z možnosti podpálit svíčkou z Chanukije mírně vysychající stromeček. Ach jo, kdyby ten kocour nebyl tak žíznivej...
Takže veselý svátky všem, ať už slavíte cokoliv!
Další texty blogerky Anny, maminky dvouletého chlapečka, o mateřství a taky o manželství a hlavně o životě v New Yorku, kde žije, si můžete přečíst na mamazavodou.blogspot.com nebo na facebooku.